Hlavní navigace

Milan Fridrich: Výpadek původní tvorby z let 2009 až 2011 už se nám povedlo vyrovnat

23. 3. 2017
Doba čtení: 16 minut

Sdílet

 Autor: Karel Choc
Česká televize necítí potřebu útočit na pozice komerčních televizí během všedních dnů, za důležitější považuje její programový ředitel vzájemnou kompatibilitu nabídek jednotlivých stanic.

Programový ředitel České televize Milan Fridrich už nejméně druhý rok netají spokojenost s výsledky, kterých jím připravované vysílání dosahuje. Jeho cílem proto není ani tak další růst, jako další navyšování kvalitativních parametrů, které posuzují jednotlivé faktory veřejnoprávního vysílání. Jasná programová strategie také pomohla vyrovnat program tvorby, ke kterému došlo mezi lety 2009 a 2011.

České televizi se poslední roky celkem daří, kde vidíte prostor pro další růst?

Růst sám o sobě není samoúčelný. To, že Česká televize loni vykázala podíl na sledovanosti ve výši 31 procent a mezi televizními skupinami tak u obecné divácké skupiny dosáhla vedoucího postavení, je samozřejmě důležitý faktor pro relevanci veřejné služby, ale důležitější je hodnocení kvality vysílání a jednotlivých pořadů. Dle analýzy Evropské vysílací unie EBU má Česká televize optimálně nastavený profil jednotlivých kanálů a dokáže tak efektivněji oslovit různé divácké skupiny.

Jak jsou tedy jednotlivé kanály profilovány?

ČT1 je sice rodinný integrační kanál s podílem 16,27 procenta na obecném publiku, ale i další kanály – ČT2, ČT sport a ČT24 – mají z evropského hlediska nadprůměrný zásah přes čtyři procenta. Dětské Déčko je z hlediska Evropy rovněž premiantem – u diváků od čtyř do devíti let vykazuje přes třicet procent. ČT art pak dosahuje na jedno procento, což je obvyklá sledovanost třeba mnohem staršího kulturního německo-francouzského kanálu Arte. Takto vyprofilované stanice komplexně rozprostírají veřejnou službu na základě rozličného vkusu, přání a potřeb a pomáhají lidem zorientovat se v nepřehledném a fragmentovaném světě současných médií.

Co se tedy v těch posledních letech tak změnilo?

Po pěti letech se Česká televize dokázala programově dostat do optimální pozice, kdy je pro diváky srozumitelná její programová skladba, nová tvorba je výrazně inovační a skutečně originální v českých poměrech. To bylo obsahem kandidátské vize Petra Dvořáka z roku 2011, která se zakládala na konsolidaci stávajících programů a zavedení nových – dětského Déčka – a navíc přibyl ještě umělecký Art. Díky této strategii Česká televize u veřejnosti uspěla a neustále posiluje svoji pozici.


Autor: Karel Choc

Milan Fridrich

A kam se chcete posunout?

Program hlavně nesmí ustrnout na místě. Loni bylo uvedeno sedm nových originálních seriálů, pětadvacet dramatik a filmů, desítky dokumentárních cyklů, dokumentů, koncertů nebo přenosů. Taneční Stardance se propojila s mladými lidmi a dětmi v projektu Streetdance, což třeba velmi zaujalo naše protějšky v Británii nebo v Itálii, kteří se chtějí tímto projektem inspirovat. Proto se vedle zásahu u diváků měří kvalitativní parametry a právě zde nastal během loňského roku výrazný posun. Ze sledovaných parametrů se daří držet spokojenost s programem na nadprůměrné hodnotě 8,3, když se hodnotí na škále od nuly do deseti. Výrazně narostly parametry i zaujetí, a to z 63 na 66 procent, a originality, která poskočila ze 67 na 69 procent. Růst zaznamenalo i kritérium inovativnosti programu.

Čeho by se měly inovace týkat?

Nedávná prezentace novinek, co jdou do výroby, ukázala široký záběr a ojedinělou tvorbu zaměřenou na historické osobnosti nebo události, autorské originální minisérie a v neposlední řadě mezinárodní koprodukce, kterými jsou třeba filmy Rašín, Balada o pilotovi, Defenestrace nebo minisérie Marie Terezie a Vodník a Živé terče nebo seriál Lynč. Letos vysíláme seriály Svět pod hlavou, Trpaslíka, Četníky z Luhačovic, Bohému, Spravedlnost, Labyrint 2, dokumentární cykly Modrá krev, Doktoři, Národní klenoty nebo Provedu, Jauneráci a do budoucna pak Život a doba soudce AK, druhou řadu První republiky a k tomu jen letos kolem sto padesáti původních dokumentů.

A zahraniční akvizice?

Aktuálně mohu zmínit třeba zahraniční seriály, jako jsou Okupace, Noční recepční nebo z produkce veřejnoprávní BBC nový Sherlock, který byl našim divákům dostupný pouhých 24 hodin po premiéře. Program stojí na dvou pilířích, které de facto odrážejí i dvě potřeby české společnosti. Ta první sleduje aktuální novinky a požaduje inovativní formáty, ta druhá je opřená o tradici – jak v nové tvorbě, tak ráda sleduje zlatý fond z archivu.

Na tu druhou skupinu míří třeba odpolední reprízy zábavných revue typu Možná přijde i kouzelník?

To je programový doplněk a ty jsou velmi pestré, nejde jen o tento pořad. Podobné pořady vybíráme z archivu pro případy, kdy už nemáme k dispozici akvizici ani jinou vlastní tvorbu. Starší zábava má stále svoje publikum a Česká televize se mu systematicky věnuje především přes den, kdy u televize nesedí mladí ani aktivní lidé, protože pracují, ale je tam divák, který si může pustit televizi a bývá občas nostalgický, jindy toužící po vědomostech, poznání nebo oné tradici. Televize má z hlediska skladby své zákonitosti, stejně jako všude na světě.


Autor: Karel Choc

Milan Fridrich

A na mladší publikum cílíte jak?

V domácí tvorbě je naše snaha o oslovení mladší cílové skupiny reprezentována seriály jako už zmiňovaný Svět pod hlavou, komediální Trpaslík, loni to byl Rapl, Případy 1. oddělení nebo akvizice typu Gomora, Stíny nad jezerem Most, Vláda, Dům z karet, Tutanchamon nebo nové zpracování Vinnetoua a pak ony desítky vzdělávacích dokumentárních nebo publicistických cyklů. Nesmíme zapomínat na dětské Déčko, kde se vytváří vztah nové generace k veřejné službě a k její edukační roli. Programové schéma se daří oživovat a archivní pořady z hlavního vysílacího času dokonce postupně mizí. V určité části dne ale zlatý fond národní televizní kultury využíváme jako doplněk a obohacení vysílání.

Je konzervativní skupina diváků silnější?

Každý člověk má v sobě více rovin a různě zastoupených. Navíc skupiny lidí určitě nejsou homogenní. Tak televizní sociologie nefunguje. Konzervativní divák se rád podívá třeba na Rapla, stejně jako progresivního fanouška zaujmou klasické filmy s Jeanem Paulem Belmondem a Alainem Delonem nebo nedávno uvedené noir filmy, jako byla Casablanca, Hluboký spánek, Sunset Blvd. nebo Key Largo. Ty i přes odlišnou a dobou jejich vzniku podmíněnou naraci a použité výrazové prostředky bezesporu patří ke zlatému fondu světové kinematografie. Pro někoho jsou objevem, který neznal, pro jiného nostalgií. Někdo je může vnímat jako inovaci televizního programu, jiný je považuje za tradici. Jde spíše o vnitřní principy, které dřímají v každém z nás. Podobně jako čínské symboly yin a yang jsme každý z nás v něčem konzervativní a v něčem progresivní. V různé dny, v různé situaci a v různé náladě máme pokaždé chuť na něco jiného.

Jak se daří oslovovat mladší diváky?

Daří, rozhodně nepatříme mezi ty evropské vysílatele, kteří se potýkají se stárnutím svého publika. Průměrný věk diváka ČT je 54 let, což je méně než má divák německé veřejnoprávní ARD nebo ZDF a je to lehce nad BBC. Jedním z faktorů je určitě vznik Déčka, který přitáhl k obrazovkám České televize nejen děti, ale i jejich rodiče. Dalším faktorem je vyšší podíl originální dramatické tvorby, který dokázal přilákat střední generaci, očekávající od programu něco nového. Na druhou stranu, televize jako platforma je odjakživa společníkem především starší a střední generace, už od doby, kdy ani neexistoval internet.


Autor: Karel Choc

Milan Fridrich

A která ze dvou zmíněných skupin tráví u obrazovky více času?

Více času u ní tráví starší lidé. To ale neznamená, že mladší lidé méně sledují televizní obsah, část z nich jej ale konzumuje z počítače, tabletu a mobilu, a to kdy chce a jak chce. Česká televize je díky iVysílání tomuto trendu už deset let velmi otevřená. I v Británii devadesát procent videobsahu, který sledují mladí ve věku od 14 do 24 let, pochází z produkce televize, jen šedesát procent z něho ale mladí diváci konzumují před televizorem.

Překonáte Novu i ve sledovanosti u mladší cílové skupiny diváků ve věku od 15 do 54 let?

To nikdy nebylo naším cílem, takto se program vůbec netvoří. Veřejná služba má zcela jiný úhel pohledu, jak tvoří, vysílá a skládá pořady. Primárně chceme zvyšovat kvalitativní parametry a udržovat zájem diváků u pořadů a programů s nejvyšší mírou hodnocení kvality a zvyšovat tak koeficient vnímání ČT jako kvalitní veřejné služby. Tento ukazatel se měří v rámci výzkumu Měření veřejné hodnoty, a to každý rok, stejně jako relevance a zastoupení žánrů a potřeb diváků. Sledujeme tak trend, zda se daří vytvářet více veřejné služby za svěřené poplatky, ať už jde o sport, zprávy, pořady z vlastní produkce nebo zahraniční akvizice.

Jak jde dohromady kvalita a sledovanost?

Kvalita pořadů a sledovanost tvoří spojité nádoby, i když si někdo může myslet, že tomu tak není. Neplatí to ale absolutně a ona sledovanost je relativní. Třeba u opery je sledovanost dvacet tisíc diváků úspěchem, u dramatického seriálu by to bylo samozřejmě málo. Většina formátů, o kterých jsme se tu zatím zmiňovali, ale má široký divácký potenciál. S tím jsou také vyvíjeny, a proto je podíl diváků, které ve vysílání osloví, relevantním hodnotícím kritériem. Ne však jediným. I u těchto projektů se Česká televize snaží dělat – a kritiky a mezinárodní i domácí ceny to dokazují – díla složitější, inovativnější a náročnější, nikdy ne podbízivá nebo prvoplánová. A proto pak zhodnotit poměr sledovanosti, zaujetí, hodnocení kvality a další parametry je náročnější než pouhý součet diváků.


Autor: Karel Choc

Milan Fridrich

Nevidíte z pohledu týdenního rozdělení sledovanosti prostor pro útok na pozice komerčních televizí, konkrétně třeba ve středečním nebo čtvrtečním prime time?

Pro ČT1 i jiné kanály je důležité zastoupení různých žánrů a vzájemná kompatibilita z rozmanité nabídky, která bere v úvahu souběžné vysílání pěti kanálů ČT ve večerních hodinách. Je nutné, aby jejich nabídka byla různorodá. Aby v momentě, kdy běží na ČT sport důležitý fotbalový zápas, měla ČT2 alternativu pro nefotbalové publikum a rovněž ČT1 počítala s absencí části mužského publika. Programová strategie je v digitálním multikanálovém světě opravdová věda… Navíc, není v možnostech ČT1 financovat původní tvorbu po celý týden. Každá televize – stačí se podívat na hlavní kanály rakouské ORF, dánské veřejné služby nebo nizozemské – musí pracovat i s reprízami a akvizicí. Schválně jsem volil podobně velké země, i když jejich rozpočet je výrazně vyšší.

Co tvoří kostru prime time v uvedených dnech nyní?

Středa je pro nás tradičně dnem, kdy na ČT1 přinášíme vzdělávací cykly a sociální témata, vysíláme tedy Poštu pro tebe a nový pořad DoktorKA, respektive jeho třetí řadu. ČT2 je věnováno cestopisné edukaci – jak zahraničí, tak domovu. Úterý a čtvrtek je tradičně postaven na pořadech ze zlatého fondu televize, teď běží Dobrodružství kriminalistiky, Škoda lásky nebo Nevinné lži.

Návrat k nedávné tvorbě reprezentované třeba zmíněným cyklem Škoda lásky je programovou novinkou?

V letech 2009 až 2011 byl poměrně silný výpadek v produkci domácí tvorby, hlavně dramatiky a filmů a rovněž inovace v programu se ne vždy osvědčily. Tento propad se projeví i do budoucna, kdy pro reprízy musíte sáhnout hlouběji do archivu. Nyní se situace stabilizuje a v reprízách už vysíláme i seriály nebo filmy, které vznikly po roce 2012. Těmi jsou třeba zmíněné Škoda lásky a Nevinné lži nebo oblíbený Cirkus Bukowsky. V plánu máme reprízu Život je ples, Clony nebo druhé řady Kriminálky Staré město II., dále Ztracené brány, Případu pro exorcistu nebo Případy 1. oddělení atd. Několikaletý výpadek se ale vyrovnává pomalu.

Čím byl zmiňovaný propad tvorby způsoben?

Já u toho tehdy nebyl, ale vím, že šlo o souhru více faktorů, především o snižování peněz do výroby, což je známý fakt a byl mnohokrát diskutován, dále pak nedotaženou restrukturalizací, především kolem systému a kompetencí vývoje, výroby pořadů a programu… Neznamená to samozřejmě, že se před těmi šesti, sedmi lety nevyrábělo nic, ale dlouhodobý výhled pro roky 2012 až 2015 pracoval s útlumovou variantou televize. Proto se také přešlapovalo na místě a vývoj i výroba klesala. To se změnilo až v roce 2011 s nástupem Petra Dvořáka, zpracováním dlouhodobé strategie finanční i programové, profilace kanálů a vzniku nových.

Co se změnilo?

Tvůrčí scéna měla šanci se zklidnit a začít hledat náměty. Nově zřízená funkce kreativních producentů dostala jasné kompetence a náplň, program jim stanovil závaznou strategii a konkrétní poptávku a vše se patřičně rozjelo. Současné pozitivní výsledky České televize mají kořeny právě tady. Byla to šestiletá cesta. A až poslední roky má díky ní kreativní složka čas věnovat se přípravě pořadů a dosáhnout tak výrazně lepší kvality, než když musí honem rychle něco dostat do vysílání. Získala čas a jasnou vizi.


Autor: Karel Choc

Jak daleko plánujete vaše dnešní programové plány?

V každé podobné televizi, jako je Česká televize, se program plánuje na dva až tři roky dopředu. Takže už dnes vlastně tak trošku víme, co budou hlavní taháky jara a podzimu 2019.

Nemůže tyto plány ovlivnit dubnová volba generálního ředitele?

Kdykoliv přicházel do České televize nový generální ředitel, nesedal k prázdnému stolu, to by nebylo co vysílat. To je běžné v každém odvětví, televize není jiná. Vyrobit kvalitní seriál trvá rok a půl až dva roky, někdy déle, a pak jej teprve vysíláte, u filmů nebo dramatiky je to stejné. Rok trvá i dokumentární cyklus nebo dokument. Rychle můžete měnit jen strukturu živého vysílání nebo publicistiku, ale její vývoj je také záležitost měsíců až let. Sportovní práva se kupují rovněž na roky dopředu. Petr Dvořák při svém nástupu do funkce také přicházel a měl zde už rozjeté projekty a programové závazky. Česká televize je nastavená na kvalitní službu divákům a udržitelný rozvoj. Její dlouhodobé plány vždy schvaluje Rada České televize a nejde tak o rozhodnutí managementu, protože vše kontroluje Rada. A když si prostudujete aktuální plány, uvidíte finanční rámec i programovou strategii posvěcenou radními České televize.

Jaké faktory do budoucna ovlivní programové plány?

Určitě hledání pozice televize v rámci integrovaného mediálního mixu na nových platformách. Proto je důležité vidět, že loni nestoupl České televizi pouze počet diváků jako takových a také hodnocení kvality vysílání, ale narostlo i množství času stráveného u televize. Každý obyvatel České republiky starší patnácti let strávil každý den průměrně u televize 3:41:21 hodiny, o deset minut více než v roce 2012. Meziročně pak o dvě a půl minuty víc. Někomu se to může zdát málo, ale vzhledem k mýtu, jak sledovanost televizí klesá, její vliv upadá a video se přesouvá na internet, a také kvůli exponenciálně rostoucí nabídce konkurence na webu, jde rozhodně o pozoruhodný vývoj.

Co ovlivňuje postavení České televize v mediálním světe?

Postavení naší platformy v rámci společnosti ovlivňuje její programování. U České televize je hlavní biblí programování naplňování Kodexu České televize, který definuje oblasti, kterým se má věnovat, samozřejmě pak světové, evropské trendy v programování i žánrech. Žádná země nežije dnes v izolaci národní kultury a televize samotná podléhá obecným trendům, kterými se navzájem inspiruje. To je vidět třeba na vlivu skandinávské kriminálky na produkci veřejnoprávních televizí v Evropě.

Takže televize není mrtvá?

Televize je forma produkce a vysílání audiovizuálního obsahu. Jako médium má už v současném světě psychologické funkce v rámci domácnosti, rodiny a vztahů, protože umožňuje sdílet zážitky v reálném čase, a to velkolepou formou. Pro část lidí to samozřejmě není médium prioritní, nebo dokonce přípustné. To je zcela v pořádku. Ale úvahy o konci televize jsou nepodložené. Její vliv neupadá, dokonce zesiluje, a to v synergii s internetem a mediálním mixem, který společně vytvářejí. Doba se sice v lecčem mění a místy dokonce značně hekticky, až chaoticky a radikálně, na druhou stranu udržujeme spoustu stereotypů, které nás baví a které nemáme čím nahradit.

Ale jenom jedním z mnoha a svou kdysi dominantní pozici ztrácí zcela jistě.

To je svatá pravda. Ale to nyní zažívá většina technických vymožeností dvacátého století a s nimi spojené obchodní, společenské vazby, návyky a procesy. Ale žijeme ve věku informací a primárně na informacích je pak postavený svět internetu. I proto u médií stráví člověk průměrně devět a půl hodiny denně! Méně toho naspíme, než kolik času strávíme konzumací médií. Permanentně se potřebujeme něčím bavit a v tom je podle mě televize stále jen těžko zastupitelná. Už filosofka Hanah Arendtová říkala, že když člověku sebereme dřinu, nebude tak muset pracovat čtrnáct hodin denně, čímž získá čas sám na sebe, bude si buď hrát, nebo se bavit. Někdo poslouchá Beethovena a někdo kouká na zprávy, sport nebo seriály. Televize jako pasivní mediální sdělení je tím atraktivní.


Autor: Karel Choc

Milan Fridrich

O některé náměty a formáty České televize prý projevily zájem zahraniční producenti, mluvilo se tuším o Raplovi…

O koncept Rapla má zájem zahraniční partner, ale zatím nejsou stanoveny pevné kontury případné spolupráce. V USA projevili zájem o seriál Labyrint, máme zájemce o formát Dovolená v Protektorátu.

A o co konkrétně mají zájem zahraniční televize?

Mají zájem jak o naši původní tvorbu, tak i o případné koprodukce. Mezinárodní zapojení České televize teď a před pěti nebo deseti lety je nesrovnatelné. Za posledních pět let se zvýšilo o nějakých osm set procent. Aktuálně se chystá čtyřstranná koprodukce Marie Terezie, na které se kromě nás podílí i rakouská ORF, slovenská RTVS a maďarská veřejnoprávní televize. Několik koprodukcí ročně máme i s kulturním francouzsko-německým kanálem Arte.

V souvislosti s mezinárodní pozicí České televize mě napadá kacířské rčení o jednookém mezi slepými. Problémy a spory mezi vládními složkami a slovenskými, maďarskými nebo polskými veřejnoprávními médii jsou dostatečně známé…

Souhlasím. Míra stability televize, stabilního financování i politického prostředí je klíčový faktor. A považuji to za další zásluhu ředitele Petra Dvořáka.

Dosáhl by takových výsledků i člověk nepocházející z komerční televize?

Každá zkušenost je důležitá, pokud jí umíte pozitivně využít k rozvoji a porozumíte roli, jakou veřejná služba aktuálně ve společnosti má. Ne každý, kdo prošel komerční sférou, tam uspěl a znám i případy, kdy pak neuspěl ani v České televizi. Komerční sféra je na druhou stranu zaplněna lidmi, co začínali v České televizi. A jsou tací, co zažili během jednoho života nástup do České televize, pak na komerční stanici a pak zpět na Kavčí hory…


Autor: Karel Choc

Jak moc se dnes prolínají pozice komerčních a veřejnoprávních televizí?

V Evropě je nyní běžné, že komerční stanice se často inspirují ve své tvorbě tím, co inovativního představí média veřejné služby, především pak BBC, skandinávské televize a země Beneluxu. Jsem rád, že světové produkce už zajímá i tvorba České televize. V Česku se v důsledku televizního vývoje vytvořil dojem, že komerce je ta progresivní a inovativní. Nemusí tomu tak být. Většinou je to tak, že tou inovativní je právě veřejná služba.

Mluvíte o vzájemně prospěšné inspiraci s komerčními stanicemi. Nepomohl by podobný čerstvý vítr třeba i veřejnoprávnímu zpravodajství, které bývá občas považováno za jakousi slonovinovou věž?

Zpravodajství sice nespadá do mé kompetence, ale měl jsem to štěstí tam pět let pracovat, z toho tři roky jako jeho ředitel. A musím říct, že slonovinová věž je rozhodně mýtem a na základě podobných pomluv pak vzniká mylný doj, že na Kavčích horách existuje jakýsi zvláštní domeček, kde pracují zpravodajci…

Kteří si své pozice vyválčili ve spacákové stávce…

A to je další mýtus, z dob televizní stávky zbylo ve zpravodajství pár lidí, devadesát procent zaměstnanců dnešního zpravodajství v době krize v České televize ani nepracovalo, část z nich tehdy ani v médiích nebyla. Nezapomeňte, že už je to sedmnáct let, část dnešních redaktorů chodila na střední školu a někteří směnaři možná i na základní školu. Obměna lidí i managementu je v prostředí, kde pracují stovky lidí, tak výrazná, že na dvou nebo třech známých postavách dnešní zpravodajství České televize fakt nestojí. Navíc jeho zaměstnanci odvádějí ve srovnání s obdobnými evropskými televizemi výbornou práci, i když se v dnešní tekuté době samozřejmě nemohou vyhnout ani chybám.

UX DAy - tip 2

Čím jsou ty chyby způsobeny?

Žijeme v postfaktické době, kdy lidé mají sklon nevěřit, protože nevědí, čemu mohou věřit. Lež a pololež se pomalu ověřuje a i politici počítají s tím, že je nikdo nestihne konfrontovat tak, aby jim ublížil. Podívejte na Donalda Trumpa. Navíc lidé čtou i weby, které hlásají, že všechno je jinak, ale tento problém se řeší celosvětově a rozhodně to není problém České televize. Ta je jen víc konfrontována s lidmi, kteří mají předsudky a bojí se čemukoliv věřit. Je to těžké.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).