Hlavní navigace

Martin Komárek: Chtěl bych nezávislé hloubkové audity České televize a Českého rozhlasu

18. 2. 2014
Doba čtení: 17 minut

Sdílet

„Kritika ČT nebyla kritikou sitcomu Čtvrtá hvězda, ale jeho zařazení před 22. hodinu,“ vysvětluje poslanec ANO a předseda Volebního výboru sněmovny příspěvek na svém blogu

Překvapily vás reakce na vaši kritiku České televize, že odvysílala před desátou večer sitcom Čtvrtá hvězda se simulovaným sexem?

Nekritizoval jsem samotný sitcom, ale ČT. Vedl jsem takovou úvahu, zda by ČT jakožto veřejnoprávní by měla před desátou hodinou večer vysílat sexuální scény nebo scény simulující dosti přesvědčivě sex. O tom, jestli je ten seriál dobrý nebo špatný, jsem se nezmínil. Jako obyčejně ale lidi nečtou články, čtou jenom nadpisy, takže ta diskuse byla o nadpisu, jak by řekl prezident Václav Klaus. Opravdu se netýká podstaty toho článku.

Myslíte si, že by váš blog vzbudil takovou pozornost, kdybyste nebyl poslancem a předsedou Volebního výboru Poslanecké sněmovny, ale komentátorem MF Dnes?

Pravděpodobně ne, ale řekl bych, že by to pozornost stejně vzbudilo.

Předseda Rady ČT Milan Uhde už prohlásil, že bude chtít od generálního ředitele ČT Petra Dvořáka vysvětlení, a to Rada ještě neobdržela žádnou oficiální stížnost. Uhdemu v březnu končí mandát, ale uchází se znovu o členství v Radě. Udělal si tím u vás „očko“?

Nemůžu mluvit za pana Uhdeho. Chtěl jsem se s ním potkat, když jsem se stal předsedou Volebního výboru, on se mnou taky, ale protože byl nemocný, ještě se tak nestalo a nemohli jsme si říct ani moje, ani jeho představy o tom, jak Rada ČT funguje. Takže promiňte, neříkám to jako politik, ale já skutečně nevím, co ho k tomu vedlo. Zda se mu to skutečně také nelíbí, nebo proto, že na ten problém upozornil předseda Volebního výboru, který bude jedním z patnácti poslanců, co ho buď navrhnou nebo nenavrhnou sněmovně do dovolby radních ČT.

Veřejná kritika ČT může být vnímána i jako účelový útok na Petra Dvořáka, jehož pozice po předčasných volbách do sněmovny není příliš silná. Je to podle vás dobrý ředitel České televize?

To jsou dvě otázky najednou. K té první: samozřejmě to tak vůbec nebylo vnímáno. Ve své funkci mám dvě předsevzetí. Když jsem šel do politiky, bylo to možná s tím „aňáckým“ naivismem, že smysl má jenom změnit něco k lepšímu, jinak jsem si mohl zachovat svoje dobré a víceméně „nezodpovědné“ zaměstnání hlavního komentátora MF Dnes. Mým předsevzetím je spolupráce výboru a rad veřejnoprávních médií s jejich řediteli na dvou cílech: kvalitnějším zpravodajství a publicistice, protože si myslím, že televize se skoro sedmi miliardami a rozhlas s více než dvěma miliardami veřejných peněz mají naprosto špičkovou pozici. To je pohodlí a vata oproti komerčním médiím, a je jejich povinností, aby jejich vysílání bylo zábavné, hluboké, špičkově kvalitní. Myslím si, že takové dnes není.

A druhá věc: obě ty instituce moc dobře znám, s oběma jsem spolupracoval, znám redaktory a vedoucí pracovníky, a jsem přesvědčen, že je v nich možné ušetřit spoustu peněz a vynaložit je efektivněji právě na výrobu kvalitních pořadů. Takže ten druhý úkol je „přinutit“ ty instituce, aby víc šetřily a lépe hospodařily. To jsou mé dva cíle, nic dalšího nechci. Můžu říct ještě třetí cíl, který jsme už říkali a stojí za ním celé ANO: odpolitizování médií veřejné služby. Čili já rozhodně nikdy nebudu ten, kdo by tyto cíle opouštěl a hrál nějaké hry. Možná mi to lidi nebudou věřit, ale budu se snažit je o tom přesvědčit.

Těžko říct, zda vám to bude věřit Petr Dvořák, když si kvůli schvalování výroční zprávy o hospodaření ČT za rok 2012 najal lobbisty, kteří obcházejí poslance.

Mně to překvapilo, s Petrem Dvořákem jsem mluvil předtím, na rovinu jsem mu říkal v podstatě to, co teď vám. Na něčem jsme se shodli, na něčem ne. Říkal jsem mu, že když jsem se dozvěděl o jeho kandidatuře na ředitele ČT a přečetl jsem si jeho velice pěkný projekt, který je velkolepý a prakticky přes kopírák se kryje s tím, co říkám, myslel jsem si, že tu televizi zreformuje. Poslední rok se mi ale zdá, že se to tam zastavilo. Vím, že to tam není lehké, že jsou tam obrovské protitlaky. Když v nějakém normálním podniku, nebo i soukromém médiu řeknete svému podřízenému „U všech všudy, jak jsi tu práci zpackal?“, podřízený svěsí uši a bude se snažit to napodruhé udělat lépe. Když to samé povíte v ČT, podřízený vydá petici, tiskové prohlášení, obejde známé politiky s tím, že je porušována svoboda slova a pomalu pošlapávána ústava. V tom se opravdu velice těžko pracuje a nikdy nevíme, jaké politické haló se okolo sebemenšího manažerského rozhodnutí rozlehne.

Tím narážíte na onu stížnost víc než dvacítky redaktorů zpravodajství na zasahování šéfredaktora Petra Mrzeny do vnitropolitických témat?

Víte, že ani ne? Tam to bylo uděláno otevřeně, relativně korektně. Pravda může být na té i na oné straně, nejspíš bude někde uprostřed. Aspoň podle toho, co já vím. Spíš myslím situace, kdy to jednotliví redaktoři dělají přes své známé v jiných médiích skrytě, to je trošku větší problém než když někdo sepíše petici, kterou můžeme považovat za spornou. Na soukromém pracovišti bych ji určitě za spornou považoval, ale jistě nemůžu upírat lidem právo otevřeně říci svůj názor a jít do střetu. To je podle mě v pořádku.

Líbí se vám, jak se Rada ČT s touto stížností redaktorů vypořádala?

No to se přeci nemůže líbit nikomu, to je alibismus non plus ultra.

Co udělá Volební výbor sněmovny pro to, aby se to už neopakovalo?

Volební výbor nemůže řídit Radu. Ta je svrchovaným orgánem, my teď budeme navrhovat 18 kandidátů na šest míst do Rady ČT. Můžeme pro to udělat to, že se nám podaří navrhnout lidi, kteří budou mít jednak schopnost porozumět médiím – což nutně neznamená, že by tam museli pracovat 25 let jako já, ale zase nemůžou nerozlišovat Český rozhlas a Českou televizi a nevědět, co je digitální a co analogové vysílání, což se některým radním bohužel stává – a na druhou stranu to budou integrované osobnosti, takže i když budou voleny politicky, nebudou se chovat jako političtí agenti, ale zodpovědní radní, kteří hájí zájmy koncesionářů. To je tedy první věc, kterou bychom měli udělat. A druhou je požadavek na radu, aby vyvíjela tlak na generálního ředitele a požadovala co nejkvalitnější produkty a vysílání, aby ty peníze byly vynaloženy co nejefektivněji. Myslím si, že se to dosud ne zcela děje.

Říkáte, že nechcete v radách politické agenty, ale když se podíváte na 57 jmen kandidátů do Rady ČT a 37 kandidátů do Rady ČRo, tak tam ti političtí agenti jsou. Jak vlastně můžete zamezit tomu, aby v plénu sněmovny neprošli? Hnutí ANO má omezený počet poslanců, všechny ostatní parlamentní strany své lidi do těchto rad už léta umisťují.

Mnohokrát jsem říkal, že tomu samozřejmě zamezit nemůžu. Můžu přesvědčovat kolegy ze sociální demokracie a KDU-ČSL, pokud chtějí taky změnu – a všichni se hlásí k tomu, že chtějí nepolitickou televizi – aby s námi spolupracovali. A myslím, že s námi můžou spolupracovat i opoziční kluby, protože když se to vezme kolem a kolem, politická televize je neúspěšný projekt. Všichni tam mají svoje agenty, a stejně na ni všichni nadávají a stejně se to žádné straně nelíbí. Možná by bylo i pro ty, co chtějí televizi ovlivňovat, výhodnější, kdyby ji nechali být.

Co jste si říkal, když jste viděl jména na kandidátních listinách do Rady ČT a Rady ČRo?

Projíždím si teď životopisy všech nominovaných, protože musíme udělat předvýběr. Na Volebním výboru jsme si odhlasovali, že vybereme 36 a 18 kandidátů pro veřejné slyšení. Zajímá mě především odbornost a minulost kandidátů. Domnívám se, že určitě najdu dost jmen, kde si budu říkat, že ten člověk by to mohl dělat dobře.

A ta předvolba tedy bude probíhat jak?

Bude to tajná volba. Každý ze členů výboru bez určování pořadí může označit až 36 jmen u kandidátů do Rady ČT a až 18 jmen u Rady ČRo. Pak se ty obálky zalepí, dají do urny a za přítomnosti zástupců všech poslaneckých klubů se spočítá 36 prvních u Rady ČT a 18 prvních u Rady ČRo.

To je tedy první kolo, v tom druhém budou moci vybraní kandidáti vystoupit na zasedání Volebního výboru.

Ano, v druhém kole bude veřejné slyšení těch 36 a 18 kandidátů, kdy každý bude mít pět minut na představení a deset minut na otázky a odpovědi, no a po těchto veřejných slyšeních opět tajnou volbou zvolíme těch 18 a devět, které představíme sněmovně jako kandidáty na členy rad, přičemž samozřejmě nemůžeme nijak ovlivnit, jak sněmovna zvolí.

Proč ty volby budou tajné?

Jsem absolutním zastáncem tajné volby u personálních záležitostí. Teď jsme tak volili například ombudsmana a členy Rady ÚSTR, to není záležitost pro manifestační volbu.

Není těch pět plus deset minut málo na to, abyste zjistili, zda ten či onen kandidát je vhodný do Rady ČT nebo ČRo?

Máme jejich profesní životopisy, budeme mít jejich představy práce, takže je to určitý kompromis. Výbor nemá na práci jenom výběr kandidátů do mediálních rad, byl bych rád, kdyby se hned potom začal věnovat změně mediální legislativy. Předvýběru kandidátů do mediálních rad se budeme věnovat tři dny. Členové Volebního výboru jsou členy dalších výborů, musíme se účastnit zasedání sněmovny… Myslím si, že to je rozumná doba, za kterou bychom měli být schopni si udělat obrázek. Samozřejmě kdyby tam přišli naprosto neznámí lidé, asi by to šlo těžko, ale jde o kandidáty, kteří nám poskytli svoje životopisy, svoje představy na papíře. Teoreticky nikoho k veřejnému slyšení zvát nemusíme, mohli bychom ten předvýběr udělat jen na základě těch papírů. Takže je to spíš takový bonus.

Říkáte, že chcete odpolitizovat mediální rady, nicméně všechny ostatní parlamentní strany, snad s výjimkou Úsvitu, v nich mají své zástupce už z minulosti. Nebude pro ANO nevýhodné, že vy je tam mít nebudete? Teď dejme tomu zvolíte nepolitické radní, ale ti političtí tam zůstávají a je jich většina.

Je to úplně stejné jako ve sněmovně. Když se podaří ANO přesvědčit kluby, aby našli šest nejlepších kandidátů, měla by se změnit atmosféra v celé Radě ČT. Stejně tak jako chceme změnit atmosféru ve sněmovně, aby se více reálně přetvářely zákony a méně se žvanilo, a aby se více spolupracovalo a dělalo méně podrazů. Věřím, že síla těch šesti nových lidí by mohla změnit tvář Rady ČT.

Na druhou stranu, jak jsem říkal, teď jsou v radách zástupci stran, které po loňských volbách ztratily vliv, jako je ODS, a jejich vliv v těchto radách je stále velký. Mnohem větší, než na jaký by měly mít právo podle volebního výsledku.

Radní, kteří byli zvoleni politicky, by se podle mě měli chovat především jako radní. A ti jsou ze svého statusu povinni nenechat se politicky ovlivňovat. Uvádím příklad amerických nejvyšších soudců, že když někoho nominuje republikánský prezident, ví se, že to patrně nebude člověk, který bude hlasovat pro sňatky homosexuálů. Ale nechová se jako loutka toho či onoho prezidenta, rozhoduje podle svého vědomí a svědomí. Podobně se mají chovat i radní. Čili já si myslím, že i pro ty, co jsou za někoho nominováni – když na ně někdo nebude křičet a nebude jim stále připomínat, že mu musí být vděčni – tu bude možnost projevit se poněkud svobodněji.

Druhá věc je, a naznačil to v rozhovoru pro Respekt i Milan Uhde, že spousta radních se stává spíše partnery generálního ředitele České televize než jeho kontrolorem. Vzniká tam taková rodinná symbióza, kdy ti, kteří mají kontrolovat, ve skutečnosti nekontrolují.

To je určitě špatně, toho jsme si plně vědomi. Právě proto jsem říkal, že výbor by měl vyžadovat od Rady ČT, aby plnila svoji kontrolní funkci. Byl bych dokonce rád, i když to musí být za peníze ČT a ČRo, protože rady nemají takový rozpočet, aby byl udělán skutečně důkladný nezávislý audit, jak v rozhlasu, tak v televizi, právě kvůli vynakládání prostředků. Protože ve výroční zprávě, kterou dostáváme, se fakticky nedozvíme nic, nevidíme do „střev“, dostáváme jenom účetnictví. Ale jakým způsobem jsou ty prostředky vynakládány a například zda jsou dvě a půl miliardy korun, které televize investuje do externí výroby pořadů, vynakládány účelně. Asi všichni odsouhlasí, že je dobře, když máme možnost sledovat přenosy zápasů našich hokejistů, ale když se vyrábí nějaký hraný seriál, je nutné si kvůli němu najímat externí kameramany, režiséry a štáby, když jich má ČT k dispozici nejvíc v celé zemi? Nevím, na to musí odpovědět opravdu tvrdý audit.

Je otázka, zda ti kvalitní tvůrci a kameramani chtějí být zaměstnáni v ČT. Pokud je ČT chce využít, musí si je najmout externě.

Pokud ale nechtějí být zaměstnáni v ČT, o to víc je to špatně, protože ČT má peníze na to, aby je zaměstnala a skýtá existenční jistoty. Měla by být schopna zaměstnat špičkové tvůrce.

Mezi kandidáty do mediálních rad se objevují i lidé, kteří jsou úzce spjati se současnými generálními řediteli veřejnoprávní televize a rozhlasu. Dá se očekávat, že by ředitelům spíše kryli záda, než je kontrolovali. Budete prověřovat i tyto vazby a případně je dopředu vylučovat z dalšího postupu?

Já nikoho dopředu vylučovat nechci. Jsem jeden z patnácti, co budou volit a já tyto vazby samozřejmě znám. Mám výhodu v tom, že o nich vím, ale nebudu postupovat tak, že bych říkal svým kolegům z Volebního výboru, že ten a ten má takové a onaké vazby, podle mě se to nesluší. Je to otázka každého poslance a jeho svědomí, jak bude volit. Před volbou budu znovu opakovat, co jsem řekl už několikrát, že všechny moc prosím, aby volili kandidáty, kteří mají největší odborné a morální předpoklady pro hájení zájmů koncesionářů.

Ale pak jsou tam odborníci, kteří mají klientelistické vazby na produkční společnosti a externí producenty, dodávající pořady ČT. Tam je zase nebezpečí, že by členství v Radě mohli zneužít ve svůj prospěch.

Víte co, já už nechci takovéhle superpodezření… Nechci prostě věřit, že všichni lidé jsou špatní. To je podobné, jak když právem opozice říká, že Andrej Babiš je v superstřetu zájmů. Nejen já, ale i statisíce voličů, kteří ho volili,věříme, že to dokáže vyřešit. Já třeba nemůžu říci, že bych generálního ředitele Českého rozhlasu Petra Duhana považoval za svého přítele, ale znal jsem se s ním přátelsky dávno předtím, než mě vůbec napadlo, že vstoupím do politiky. Mám být teď nutně v podezření, že mu budu nadržovat? Ne, prostě to tak není. Mám nějakou práci, on má také nějakou práci a musíme ji korektně plnit bez ohledu na to, že se známe. Takže já si skutečně myslím, že i když jsou mezi kandidáty do rad kamarádi nebo známí ředitelů, nemůžeme předem vylučovat Pepu, protože se zná s Frantou a kdysi spal s Janou.

Letos připravujete změnu ve způsobu volby členů mediálních rad. Existuje několik variant, kdo může navrhovat a volit radní. Třeba striktně vyjmenované subjekty, které mohou nominovat kandidáty, případně se volba dělí mezi více institucí. Přes deset let se mluví o „trojnožce“, tedy Poslanecké sněmovně, Senátu a prezidentovi. Který model byste vy osobně preferoval?

Mně se zatím nejvíce líbí německý model. Nejen tím, že by zákon vyjmenovával instituce, které vysílají své zástupce, ale mají tam i velmi dobře propracovaný systém vnitřní kontroly veřejnoprávních prostředků, jsou tam intendanti, takže jde o docela dobrý mechanismus, který by navodil dojem důvěryhodné instituce a ne drbárny a politického hřiště. Ono to ale chce opravdu diskusi, není to věc, o které by člověk sám mohl říci, který model je nejlepší. Dá se říci, že ani náš model není úplně špatný, je tam spíš problém v tom, že část demokratických modelů v Česku je pseudodemokratická.

Pseudodemokracii máte třeba i v Africe: je tam ministr, ale ve skutečnosti je to kmenový náčelník a obsahuje si místa svými prasynovci a levobočky. U nás se to jmenovalo ministr, ale ve skutečnosti se to místo obsazovalo svými stranickými kolegy, aby sáli státní peníze do stranické pokladny. Podobně to u nás funguje tak, že místo abychom zvolili nezávislou Radu a ta vykonávala funkci nezávislé rady, jak se to jmenuje, tak zvolíme – určitě ne všechny, ale částečně – agenty, kteří mají řvát na ředitele, aby nadržoval naší straně. U nás se bohužel ty demokratické modely naplňují špatným obsahem, ale řekl bych, že když zlepšíme model, a navíc ve změněné společenské situaci, mohlo by to pomoci.

Ale není to něco, co by bylo absolutně akutní. Televize nekrachuje, má dost peněz, nemůžeme šmahem říci, že vysílá špatně. Je tam určitě spousta dobrých věcí, nemá málo diváků, neprohrává tak úplně souboj s komerčními televizemi, takže to nehoří jako třeba problém s lidmi, kteří se zadlužili u lichvářů. Tam je potřeba rychle udělat nějaký zákon, i když třeba neprojde všemi diskusemi všech právníků, aby se tomu zamezilo. U televize ten problém není tak akutní, takže máme komfort se zamyslet nad změnou zákona, dokonce si můžeme vzít zahraniční zkušenosti, takže bych se nebál, že uděláme nějakou botu.

Mně se líbí německý model, někomu se bude líbit francouzský, pojďme o tom debatovat a jakmile ta debata skončí, nezbude nám nic jiného, než to odmávat ve sněmovně.

Chcete to stihnout do dalších voleb členů mediálních rad? Ta by měla být za dva roky.

Co se nestihne v prvních dvou letech práce sněmovny, to se podle mě už nestihne vůbec. Takže určitě ano.

Změníte i způsob volby členů „velké“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)? Tam jsou podle zákona jasně stanoveni političtí nominanti parlamentních stran.

Zástupce do ní jmenují jednotlivé poslanecké kluby. U „velké“ Rady tak, jak ji chápu, kdy získala obrovskou moc jenom tím, že došlo k digitalizaci televize a televizní trh se dostal do normálních kolejí, mi to nevadí. Ale zase jde o to, aby kluby jmenovaly odborníky a nikoli trafikanty. Tam se to taky občas stává, protože jde přeci jenom pěkné společenské postavení s pěkným platem, že se zvolí trafikant místo toho, aby tam byl člověk, který bude skutečně vyžadovat dodržování mediálního zákona.

Pokud by tam tedy nadále byli zástupci politických stran, teď je tam jedno volné místo, po předsedkyni Kateřině Kalistové (ČSSD) by tam mělo být druhé, protože odchází na ministerstvo kultury. Bude mít ANO ambici obsadit obě tato místa? Sociální demokracie a ODS tam mají už několik členů, jsou tam zastoupeni i lidovci, ale i zástupci stran, které už nejsou v parlamentu.

Pokud vím, zatím se obsazuje jen jedno místo, protože paní Kalistová si zatím členství v Radě ponechá, pouze nebude předsedkyní. Byli bychom určitě rádi, kdyby na toto jedno místo byl zvolen náš nominant, ale na základě toho, že nabídneme osobu, která má velké zkušenosti s médii, čistou minulost a navíc prokazatelné řídící schopnosti.

Měli byste poté ambici obsadit uvolněný post předsedy RRTV?

O tom jsem vůbec nepřemýšlel, to už jen věc samotné Rady. My teď intezivně jednáme o kandidátovi, v pátek k tomu budeme mít zasedání klubu (rozhovor vznikal minulý čtvrtek, pozn. red.), protože máme několik kandidátů. Ještě není rozhodnuto, proto vám to jméno neřeknu. Zítra už bych mohl, ale dopředu by to nebylo fér (v pátek poslanecký klub vybral za kandidátku do RRTV Janu Kasalovou, pozn. red.).

V koaliční smlouvě mě zaujala věta, že chcete posílit regulaci koncentrace vlastnictví médií. V souvislosti s rozšiřujícím se mediálním imperiem Andreje Babiše to je až zarážející. Kdo tam tu větu prosadil?

Nevím, u těch jednání jsem nebyl, ale my jsme tento dokument schválili, všichni jsme ho podepsali a neměli jsme s ním žádný problém. Asi se všichni shodneme na tom, že nechceme mít v mediální oblasti monopol. Jedna věc je, že někdo vlastní média, druhá věc, když se pak vytvoří nějaký kartel nebo významná tržní síla, která potlačuje konkurenci. To, předpokládám, nechce ani Andrej Babiš. Všichni zvedneme ruku pro regulaci, ale jde o to, pro jakou. Zdá se mi, že současná regulace už de facto může takovému monopolu zabránit, protože všechny velké fúze schvaluje Úřad na ochranu hospodářské soutěže. A kdyby byl funkční – problém je, že příliš není – mohl by tomu zabránit už takhle. Ale určitě tím spíš, že je Babišovi vyčítáno vlastnictví médií, budeme pro regulaci, protože strana, která je pro svobodu trhu, nikdy nemůže schvalovat monopol v žádné oblasti.

Čistě teoreticky se můžete dostat do situace, kdy váš stranický šéf koupí televizi Nova nebo Prima a vy budete mít jako předseda Volebního výboru sněmovny pod kontrolou veřejnoprávní televizi. Navíc pod výbor spadají mediální rady, které kontrolují a regulují média jako taková, tedy i Novu s Primou. Nebudete to považovat za střet zájmů?

Je to možné, nevylučuji to.

Co kdyby za vámi přišel váš stranický šéf a řekl vám, že RRTV dělá problémy některé z jeho televizí a požádal vás, abyste s tím něco udělal?

Jak? Teď té otázce nerozumím.

Adrej Babiš by třeba vlastnil Novu a s tou by RRTV zahájila správní řízení kvůli porušení zákona. Babiš by za vámi přišel a řekl: „Martine, nemohl bys…?“

BRAND24

Jo takhle, už tomu rozumím. V první řadě si myslím, že by za mnou Andrej Babiš nepřišel. A v druhé řadě, kdyby přišel, což nepředpokládám, tak bych řekl, že s tím nemůžu nic udělat, protože to je věc RRTV.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).