Více

Luboš Beniak: Česká televize by se měla sloučit s Českým rozhlasem

„Obě média veřejné služby by měla být mnohem aktivnější na internetu. Rozhlas je v této oblasti napřed před televizí,“ říká nový člen Rady ČT v rozhovoru pro DigiZone.cz

Co vás vedlo ke kandidatuře do Rady České televize?

V první řadě ona příležitost, že v ní existovalo šest volných míst, která se měla obsazovat. A také příznivá časová shoda, protože jsem koncem loňského prosince po více než osmnácti letech skončil v zaměstnání. Američtí majitelé Reader's Digestu se rozhodli prodat všechny mezinárodní pobočky, tedy vše mimo Spojené státy. V regionu, který jsem vedl, se tento proces uzavřel skutečně na konci prosince, a já jsem ve firmě dále nepokračoval, protože noví majitelé si ji chtěli manažovat sami. Chápu to. Takže jsem po 35 letech, kdy jsem byl v zaměstnání na plný úvazek, bez jediného dne přerušení, skončil a nechtělo se mi opět dělat to, co jsem dělal předtím. Hlavně ne korporátního šéfa. Ani jsem neměl potřebu si něco okamžitě najít. Dá se tedy říct, že jsem byl v příhodný čas na příhodném místě. Jinak jsem celý život pracoval v médiích, ochomýtnul jsem se i okolo ČT. Přišlo mi tedy, že by mě členství v Radě ČT bavilo a že bych tam snad mohl přinést něco, za co bych se nemusel stydět.

Matně si vzpomínám, že jste v minulosti dokonce kandidoval na generálního ředitele ČT.

Ano, v roce 1998, kdy ve funkci končil Ivo Mathé. Myslím, že jsem měl tenkrát dobrou šanci vyhrát. Předposlední kolo konkurzu bylo interview Rady ČT s asi devíti kandidáty, které jsem také absolvoval. Potom jsem dostal takový neoficiální feedback, že moje šance jsou vysoké. Ale když jsem nad tím zamyslel, v Reader's Digestu jsem byl zrovna třetím rokem a líbilo se mi tam, tak jsem zavolal tehdejšímu předsedovi Rady ČT Janu Jirákovi, že jsem si to rozmyslel a nechci v konkurzu pokračovat. Tenkrát se tím ředitelem stal Jakub Puchalský, kterému bylo v té době 26 let.

Nikdy vás pak nenapadlo kandidaturu na ředitele ČT zopakovat?

Nenapadlo, protože jsem měl vždycky takovou práci, která mě bavila. Sice jsem strávil hrozně dlouhý čas na jednom místě, středoevropský region Reader's Digest jsem vedl 18,5 roku, ale opravdu mě to bavilo. Neznám nikoho, kdo by na takovém místě vydržel tak dlouho. Byl jsem ale jedním ze sedmi mezinárodních managing directors Reader's Digestu, na starosti jsem měl firmu od Varšavy po Istanbul. V některých zemích jsem to zachraňoval z klinické smrti, jinde jsem zakládal firmu na zelené louce. Proto mě už nenapadlo myslet na kandidaturu na šéfa ČT. Generálního ředitele ČT bych dělat nechtěl ani dnes.

Na nápad kandidovat do Rady ČT jste přišel sám, nebo s ním za vámi někdo přišel?

Byl můj osobní nápad. Uzávěrka přihlášek byla posledního ledna, což byl pátek, a já jsem si o tom přečetl v pondělí na nějakém webu. Najednou jsem si řekl, že bych to mohl dělat. A protože jediný poslanec, kterého znám, je shodou okolností předseda volebního výboru Martin Komárek (ANO), který pracoval v deníku Mladá fronta v době, kdy jsem byl zaměstnán v Mladém světě a oba tituly sídlily v jenom domě, poslal jsem mu v to pondělí esemesku, zda je výběr kandidátů do Rady ČT už uzavřený, nebo zda má smysl dávat si práci s přihláškou. Odpověděl mi, že nic hotového není a že bych byl dobrý kandidát. Tu textovku vám můžu ukázat. A také se mě zeptal, kdo by mě nominoval. 

Na to jsem odepsal, že Nadace Charty 77, kde jako dobrovolník léta pracuji v Radě Konta bariéry. Načež jsem zavolal místopředsedovi správní rady Evženu Hartovi, jak by se tvářil na moji nominaci do Rady ČT za Nadaci Charty 77. Řekl mi, že to pokládá za báječný nápad, a tak jsme to zrealizovali. V pátek jsem přihlášku odnesl do Parlamentu a to bylo celé. Dál jsem s nikým nemluvil a nic neřešil. Říkal jsem si, že buď se tam dostanu takto, nebo vůbec. Život by mi to zase tak moc nezměnilo.

V konečné volbě jste dostal 90 hlasů poslanců, takže pro vás musely hlasovat různé poslanecké kluby. Zjišťoval jste zpětně, odkud jste dostal podporu?

Ne, a ani to nechci vědět. Jako každý jiný člověk jsem hříšný, takže když jsem o té kandidatuře uvažoval, říkal jsem si, zda má smysl za někým chodit a žádat podporu. Zda, když jsme si už s Komárkem vyměnili ty esemesky, mu mám ještě zavolat - nebo někomu jinému - ale přišlo mi to hloupé, vždyť jsme předtím spolu nemluvili spoustu let. Také jsem si říkal, že kdybych se s těmi lidmi sešel a žádal je o podporu, musel bych jim za to něco slíbit. A to jsem v žádném případě nechtěl, takže jsem to nechal normálně plavat. V době volby radních jsem byl na horách, takže jsem ji opravdu nijak neprožíval.

Zajímavé je, hnutí ANO vás interně považuje za svého kandidáta.

To ani nevím.

Z těch šesti nových radních se ANO hlásí ke třem. Ale to je asi jejich interpretace, jak probíhalo dohadování mezi poslaneckými kluby, koho podpořit a koho ne.

Chápu, že si člověk ani nedovede představit, že by něco takového mohlo proběhnout tak, jak má. Nemohu to samozřejmě nijak dokázat, protože doložit mohu jen to, že jsem s někým mluvil, ale ne to, že jsem nemluvil. Pochopitelně jsme si pečlivě přečetl zákon a tam se velmi zřetelně píše, že rada je zodpovědná veřejnosti. Beru to vážně. Sice mě zvolil Parlament, ale nemám pocit, že bych byl komukoli, ať už osobně jednotlivci, nebo nějaké straně, nějak zavázán.

Pojďme přímo ke generálnímu řediteli Petru Dvořákovi. Je to podle vás dobrý ředitel ČT?

Celý rozhovor si můžete přečíst v prémiové sekci DigiZone.cz

Tento článek patří do prémiového obsahu

Chcete-li mít přístup k exkluzivním informacím, zvolte prosím jednu z níže uvedených možností.

Jednorázová platba

30 Kč s DPH

Ztratili jste přístupový kód? Vyplňte stejnou emailovou adresu jako při původní objednávce a my vám kód znovu zašleme.

Předplatné

Předplatné pro soukromé osoby
785 Kč bez DPH za rok

Firemní předplatné
od 3 900 Kč bez DPH za rok

Proč číst premiový obsah?

Objednávka předplatného

Již máte předplatné?

Přihlaste se

Zaplatit můžete online pomocí některého z bohaté nabídky platebních kanálů od mobilních plateb až po platební karty. GoPay

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+