Více

Licence pro všechny. No hurá!

Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, kterou se dnes opakovaně zabývá Legislativní rada vlády a která by měla odblokovat proces digitalizace televizního vysílání, přichází s poměrně revoluční myšlenkou. Po vypnutí analogového vysílání by měli licenci pro celoplošné pozemní digitální programy dostat všichni, co si o to požádají a splní všechny zákonné podmínky – stejně jako to dnes funguje u kabelových a satelitních televizí. Dá se ale mluvit o výhře?

Jan Potůček

Ilustrace: Nenad Vitas

Trumf v rukou operátorů

Udělování licencí a pozemní digitální vysílání by měly vypadat takto: licenci dostane opravdu každý zájemce, ale o tom, kdo se skutečně dostane do éteru, tedy na vysílače a do multiplexů, které je budou šířit, rozhodnou operátoři digitálních sítí. Rozhodování o tom, kdo bude vysílat, se tak přesune ze státního regulačního orgánu – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na soukromé firmy. Rozhodovat bude trh, jak to před časem požadovali někteří představitelé Asociace digitálních televizí. Jenže ona to není zase tak úplně pravda.

Aktuální text diginovely (platný k 16. červenci 2007)

Rozhodovat budou spíš peníze a dobré vztahy s operátory, kterými se můžou pyšnit zejména současné analogové televizní stanice (za což se nedá dát rovnítko a napsat slovo „trh“). Jestliže si tedy Nova po vypnutí analogu požádá o šest dalších licencí, splní zákonné podmínky (a není na pochybách, že je splní) a dohodne se s operátorem jednoho či dvou multiplexů, může zaplnit jednu či dvě digitální sítě a nikdo tomu nebude moci zabránit. Novela totiž u tohoto způsobu výběru šťastných, kteří se skutečně dostanou do éteru, nepočítá s něčím jako rozmanitostí programové nabídky a pluralitou vysílání. Což je podstatná součást nynějších licenčních řízení RRTV.

Desetkrát Nova, sedm sportovních kanálů

Pokud to přeženu, může se lehce stát, že televize Nova, respektive její provozovatel, společnost CET 21, bude vysílat dalších deset tematických kanálů, nebo se na pozemních vysílačích objeví sedm sportovních televizí. Když jejich majitelé dokáží přesvědčit operátora sítě a hlavně mu zaplatí, proč by takový operátor řešil, jaké je složení jeho multiplexu? O pestrost programové nabídky mu nejde, o sledovanost také ne – televize mu musí platit tak jako tak, i když trhají rekordy v počtech diváků, nebo se propadají do horoucích peoplemetrových pe­kel.

Úplná liberalizace televizního trhu může vypadat právě takto, pokud opravdu postavíme nakládání s národním kmitočtovým spektrem na stejnou úroveň jako vydávání kabelových a satelitních licencí. Prostor na satelitu je prakticky nevyčerpatelný, po kabelu se díky digitalizaci dá šířit také mnohem více programů, než kdy bude možné sledovat v pozemních multiplexech (alespoň do doby, než se většinově přejde na MPEG-4, ale i potom se budou operátoři a televize soustředit spíš na datově náročnější HDTV, takže žádnou větší kvantitu nelze očekávat).

Jediná nutnost: finanční zajištění

Jediné, co musí zájemci o pozemní digitální licenci splnit navíc narozdíl od žadatelů o kabelové nebo satelitní vysílání, jsou údaje o způsobu technického, organizačního a finančního zajištění vysílání. Jinými slovy, licenci nedostane ten, kdo sice přijde s pěkným projektem, ale nebude mít peníze, technické prostředky ani lidi na jeho realizaci. Zaplať pán Bůh za to. Vzpomeňme si, kolik kabelových nebo satelitních programů velice rychle zařadilo zpátečku a položilo život na oltář digitalizace. Pozemní vysílání je finančně nejnáročnější ze všech digitálních platforem, takže finanční způsobilost je jako podmínka udělení licence opravdu důležitá.

Jenže finančně způsobilý může být provozovatel nějakého nového úžasného programu i provozovatel Novy. Licenci dostanou oba, jenže pokud v multiplexu nebude dostatek místa – a poptávka po prvních digitálních licencích (v řízení vypsaném před třemi lety RRTV), která několikanásobně převyšovala nabídku volných programových pozic v prvních dvou pozemních multiplexech – rozhodne o tom, kdo bude vysílat, operátor sítě. Zvolí neznámý, dosud nevysílaný program, nebo jistotu v podobě dalšího kanálu Novy, který může čerpat z osvědčeného a úspěšného know-how i sledovaností oplývané televizní stanice?

Liberalizace ano, ale jinak

Revoluční návrh předkladatelů diginovely je zajímavý a jistě podnětný, v této podobě ale způsobí víc problémů než užitku. Průměrnému divákovi to možná nepřijde, když bude sledovat čtyři, šest nebo deset různých tematicky zaměřených programů televize Nova. Co na tom, že by filmový kanál provozoval někdo jiný než CET 21? Existuje ale cosi jako pluralita vysílání, která se dodržuje proto, aby diváci mohli sledovat třeba podobně zaměřené televizní stanice různých provozovatelů. A aby viděli dvě nebo tři večerní zpravodajské relace od různých televizí a mohli porovnat, jak referují o různých událostech. Nemluvě o tom, že každá televize přinese ve zprávách nějakou tu vlastní exkluzivní záležitost.

Rozmanitost a pluralita vysílání nejsou totéž. Rozmanitost vysílání na trhu s dvaceti televizními stanicemi můžou zajistit třeba jen dva provozovatelé. V extrémním případě jen jeden. O pluralitě vysílání by se ale v takovém případě mluvit nedalo. Nehledě na to, jak „šťastní“ by byli z takové situace inzerenti a reklamní agentury. Už dnes vidí jako velký problém, kdyby od příštího roku zmizela reklama z České televize a Nova by ještě posílila už tak dost dominantní postavení. To by byly ceny za reklamní časy! Liberalizace by se dala provést i tak, že by licence vydávala RRTV stejně jako u kabelových nebo satelitních programů, ale kromě finanční, technické a personální způsobilosti by přihlížela na zajištění rozmanitosti a plurality v zemském digitálním vysílání.

Anketa

Měla by RRTV při udělování licencí pro zemské digitální programy brát v úvahu rozmanitost a pluralitu vysílání?

65 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 7. 2007 11:39

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+