Hlavní navigace

Labelling je uzákoněn, i když nikdo neví, co přesně znamená

10. 10. 2016
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Labelling. Mluví se o něm dlouho a fakticky své obsahy označují, tak nějak, všechny televize. Obvyklým způsobem, který nikoho příliš nebolí, je označit hvězdičkou celý obsah od 22. hodiny nahoru.

Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání ale žádá, aby se obrazovým symbolem označovaly pořady nevhodné do 7 let věku, nevhodné do 12 let věku, nevhodné do 15 let věku a nevhodné do 18 let věku. A rovněž zavádí piktogramy pro násilí, strach, sex, diskriminace, užívání návykových látek, včetně alkoholu a tabáku, a vulgární vyjadřování.

Jak budou jednotlivé symboly vypadat, vydá vyhláškou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Celá věc s sebou ale nese spoustu nejasností. Ano, obsahů je mnoho a asi je dobré učinit, zejména pro rodiče, přehlednější jeho vhodnost či nevhodnost pro děti.
Samozřejmě je otázka, jak obsahy označovat při konvergenci médií. Další otázka je, kdo bude o vhodnosti mezi věkovými kategoriemi rozhodovat. Dětští psychologové? Jaký je v současnosti rozdíl mezi patnáctiletým a osmnáctiletým? Budeme zkoumat, jak audiovizuální prostředky ovlivňují mládež? Gerbnerova kultivační teorie ukázala, že taková sláva to není.

Navíc, jak se bude určovat míra vulgarity či pití či kouření, nad níž je třeba piktogram zobrazit? Za vulgaritu můžeme označit i slovo „himbajs“. Budou tedy u všech pořadů všechny piktogramy?

Nevidíme, neřešíme…

Na druhé straně ale je jasné, že otázka klasifikace audiovizuálních obsahů a jejich dopad na psychický vývoj dětí a mladistvých není v České republice příliš řešena. Společnost není připravena na kulturní globalizaci, což je poněkud paradoxní, vzhledem k tomu, že fakticky již probíhá, není připravena na extrémní liberalismus internetu, jakkoliv v něm žijeme, stejně jako v mediálních digitálních technologiích.

Labelling je fakticky odpovědí na Úmluvu o právech dítěte, v níž se mimo jiné říká v článku 16, že žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. Dítě má nárok na zákonnou ochranu proti takovým zásahům a útokům.

Podobně se dotýká problematiky nevhodného obsahu Evropská úmluva o přeshraniční televizi, která říká, že obsahové i formální záležitosti programových služeb musí respektovat lidskou důstojnost a základní práva třetích osob, zejména nesmějí být neslušné a obsahovat pornografii či dávat přílišný prostor násilí či možnou příčinu k podněcování rasové nenávisti. Nechává na každém státu, aby určil, co je neslušné. Podobně se tímto tématem zabývá poměrně velká část evropských dokumentů.

Směrnice Audiovizuální mediální služby bez hranic se zabývá škodlivostí obsahu již poměrně podrobně. Dokonce vyžaduje, aby regulaci podléhaly lineární i nelineární služby, produkované za účelem zisku, a informace o nich. Směrnice dokonce a priori předpokládá škodlivý obsah.

Dětmi do dvanácti, nebo čtrnácti let?

Podle novely vysílacího zákona je dětský pořad určen pro děti pod dvanáct let. Ve Francii je hranice let čtrnáct, čili jakýsi mezistupeň mezi dvanácti a patnácti. Je tedy otázka, jak překlasifikovávat pořady, které jsou určeny pro jakousi mezikategorii.

Navzdory etickým, psychologickým i organizačním problémům, které nástup skutečného labellingu na českou mediální scénu čekají, jde o krok, který výrazně zpřehlední mediální obsahy. Otázky se ovšem vynořují. Zásadní otázky jsou pouze tři: Kdo bude rozhodovat, pro koho je obsah určen? Jaké budou sankce za nesprávné označení? Mají být vůbec nějaké sankce? Bude označování ponecháno na libovůli vysílatele, či bude jednotné pro všechny vysílatele?

BRAND24

Kdo tedy bude tím označovatelem vhodnosti pro děti? Šedesátiletá učitelka základní školy, osmdesátiletý katolický kněz z moravského venkova, nebo čtyřicetiletý městský liberál, který v dětství hrával Doom a pubertou procházel v době, kdy v televizi dávali Emanuelu?

Navzdory všem těmto otázkám je to ale první krok. Uvidíme, jak se s tím poskytovatelé obsahu popasují.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Mediální analytička a parlamentní zpravodajka.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).