Více

Krizi jsme nepocítili. Denně nám lidé posílají v průměru 100 tisíc, říká šéf TV Noe

Reklamu odmítáme vysílat, ale naším dalším zdrojem příjmů se stal prodej vlastních pořadů, říká v rozhovoru pro DigiZone.cz ředitel televize Noe Leoš Ryška

Televize Noe se nedávno po letech vrátila do pozemního digitálního vysílání v Praze, dokonce na stejný vysílací kanál 46 a stejné vysílače Ládví, Strahov a Zelený Pruh. Multiplex opět provozuje stejný člověk jako před lety, kdy jste v Praze už vysílali. Předpokládám tedy, že dohoda s ním musela být velice rychlá. Nebo ne?

Nebyla ani tak rychlá, ale oba jsme měli velikou snahu, aby se to podařilo. Dlouho jsme hledali cenu přijatelnou pro obě strany. Nebylo to tak jednoduché, protože jsme televize, která žije z darů diváků a velmi přesně si dokážeme spočítat, že lidé, kteří nás tenkrát sledovali přes DVB-T v Praze, si už pořídili jiný způsob příjmu našeho signálu. Víme to, protože se nám za tu dobu v podstatě nesnížily dary od diváků v Praze. Měsíc po našem odchodu z multiplexu 3 se nám dokonce jedenkrát znásobily. Potom to zase trochu kleslo, ale nakonec jsme se dostali na úroveň, kterou jsme od pražských diváků dostávali v době, kdy jsme tam vysílali v DVB-T.

Jak si to vysvětlujete?

Lidé si nás prostě našli jinak, ať už přes satelit, kabel nebo IPTV. Proto jsme se báli, aby se nám investice do obnoveného vysílání v DVB-T vrátila. Chvíli jsme tedy hledali správný model, ale pak jsme přišli na zajímavou věc, jakýsi malý zdroj příjmů z prodeje našich pořadů, které se hodí Leoši Pohlovi (provozovatel Regionální sítě 4 v Praze, v níž TV Noe vysílá, pozn. red.), protože provozuje dětský kanál CS mini. TV Noe vyrábí celou řadu dětských pořadů a část tvorby mu tedy prodáváme. Leoš Pohl chystá i další kanál a hodí se mu na něj naše dokumenty, které se mu jeví dostatečně alternativní. Takže jsme se nakonec dohodli a do DVB-T v Praze se vrátili. Ostatně, přímo jsme tam zakotvili, protože v Praze – Břvích máme na jednom statku vlastní studio.

Kvůli tomu pozemnímu vysílání?

Ne, jedna divačka se nás takto rozhodla podpořit, zdarma nám dala do užívání část statku a ještě ji na svoje náklady opravila. Máme tam studio a zázemí, takže když natáčíme v Praze, dá se tam i přespat.

Hlavní studio tedy máte v Ostravě a to pražské používáte pro natáčení s hosty, kteří jsou z Prahy?

Ano, hodně hostů je z Prahy a chtít po nich, aby přijeli do ostravského studia, je obtížné. Proto jsme třeba poslední díly Cest k andělům natáčeli v Praze. Pro příští rok připravujeme další typy pořadů, které budeme natáčet právě tam a dokonce momentálně pracujeme na tom, abychom se propojili s ostravským studiem a mohli odtamtud vysílat i živě. Není to ale tak jednoduché, protože Břvy jsou tak trochu bokem. Hledáme možnosti, jak to udělat, a také na to sháníme peníze. Chceme vysílat živé pořady i z Prahy.

Kromě Prahy vysíláte pozemně i na Českobudějovicku, Liberecku a Ostravsku. Říkám to správně?

Ano, a možná, pokud se to podaří, budeme do konce roku i v Plzni.

Na to jsem se právě chtěl zeptat, protože Regionální síť 1, v níž vysíláte v Českých Budějovicích, se nedávno rozšířila do Plzně, ale Noe v plzeňském multiplexu zatím chybí.

Jednáme s nimi, vypadá to nadějně. Pozemně vysíláme ještě v západoslovenském kraji, kde máme čtyři lokální vysílače okolo Bratislavy. Jaslovské Bohunice a další lokality. Přišla nám velice výhodná nabídka, tak jsme jí využili. Je to svým způsobem barter.

Vysíláte tam sami, nebo společně se slovenskou křesťanskou televizí Lux?

S televizí Lux se nedělíme a ani nevím, zda v těchto sítích vysílá. Možná ano, ale člověk, který rozjížděl tento multiplex, od nás dostal techniku, která pro nás už byla zastaralá, a za to nás pustil do svojí sítě. Bylo to tedy mimořádně výhodné.

Liberecko, České Budějovice i Plzeň jsou všechno regionální sítě, které provozuje jihočeský podnikatel Ivo Brabec. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) mu nedávno přidělil kmitočty i v dalších městech. Bude se Noe přes DVB-T rozšiřovat ještě dál?

Jednáme o tom, ale to byste měl spíše zeptat pana Kudely, který to u nás má na starosti a je s nimi v neustálém kontaktu. Ano, přemýšlíme o tom, ale je to velmi závažné rozhodování, protože musíme vědět, že když se tam dostaneme, budeme mít nějakou výtěžnost na divácích. Stavíme na darech a myslíme si, že tato televize má budoucnost právě proto, že má mnoho malých dárců. Takže nemůžeme moc zariskovat, protože kdybychom to udělali, mohli bychom velice rychle skončit. Naštěstí jde cena za šíření signálu dolů.

Nepřipravila vás ekonomická krize o část dárců?

Na to se mě ptá hodně lidí. Víte, že ne? Nevím, čím to je. Český člověk je štědrý. Bylo by to na zajímavý výzkum. V počtu neziskových organizací a různých sbírek jsme jedním z nejštědřejších národů na světě. V přepočtu darů na obyvatele asi vedeme. Počítám do toho i Světlušku, Konto Bariéry, Tříkrálovou sbírku, Pomozte dětem… Vím, že jedni studenti dělali průzkum a zjistili, že patříme mezi nejštědřejší národy. Naše sesterské rádio Proglas také funguje jen z darů. Je to takový pěkný rys, výjimka z té řady negativních rysů, kterými jsou Češi obdařeni. Například v Adopci na dálku jsme suverénně světová špička, máme nejvíc adoptivních rodičů na světě.

Jeden kolega novinář, který se nedávno účastnil semináře Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v Telči, mi vyprávěl, že tam byl i zástupce TV Noe a všechny ohromil informací, že na darech od diváků vyberete 30 milionů korun ročně. Představitelé čistě komerčních médií se prý nestačili divit.

Ano, je to tak. Denně nám přichází okolo 100 tisíc korun na drobných darech. Letos jsme museli poslat na 26 tisíc adres potvrzení pro daňové úlevy. Každý rok toto číslo stoupá. Zavedli jsme možnost platit přes SIPO a někteří lidé si to už nastavili. Máme tedy určitý objem příjmů, o kterém víme, že vždycky přijde.

Určité procento dárců vám tedy přispívá opakovaně a pravidelně?

Ano, a pak jsou ti nepravidelní.

Svým způsobem vám tedy ti pravidelní platí jakýsi koncesionářský poplatek.

Dává nám to i jistou zpětnou vazbu, protože když se na TV Noe objeví nový cyklus pořadů, nebo uděláme zajímavý přenos, třeba nedávno ze setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou, odkud jsme vysílali každý den, okamžitě nám stoupá počet darů. Lidé, povzbuzeni tím, co viděli, se rozhodnou a hned ten samý den nám něco pošlou. Občas tomu až nerozumíme, ale funguje to. Naše peoplemetry jsou v podstatě tyto každodenní dary od diváků.

Když zmiňujete peoplemetry, máte představu o tom, kolik diváků TV Noe sleduje? Poměrně jasně můžete vědět, do kolika domácností se dostane váš signál, ale kolik z nich si vás skutečně pustí?

Znám několik lidí, kteří se kolem toho pohybují. Osobně znám člověka, který má doma peoplemetr. Ptali jsme se, ať nám někdo řekne, podle toho, jak nám lidé přispívají dary – protože to samozřejmě není zanedbatelný vzorek, když denně přijde 100 tisíc korun z různých míst – zda se z toho dá nějak odvodit počet stálých diváků. Máme pět typů soutěžních pořadů, do nichž mohou lidé volat a počet telefonátů může být také určitý vzorek sledovanosti. Když jsme se na to ptali, bylo nám řečeno, že minimálně 200 tisíc diváků sleduje TV Noe pravidelně. Ale to říkám jen proto, že se na to ptáte, nejde o žádný skutečný výzkum.

Přesné číslo tedy nevíte.

Ne, ale spíše nás překvapuje, kde všude nás lidé sledují. Letos jsme například dělali přímý přenos ze Strážnických slavností, konkrétně ze soutěže Verbuňk, což je tanec zapsaný v dědictví UNESCO. Během víkendu, kdy běžely přenosy ze Strážnice, přišly možná tisíce esemesek s přáními, která jsme vysílali v kraulu na obrazovce. Přišlo jich tolik, že jsme nebyli schopni všechno odvysílat. Mezi nimi ze Švédska, Ukrajiny, Německa, Rakouska… Psali, že chtějí pozdravit do České republiky a líbí se jim to. Je příjemné vědět, že nás sledují i diváci v zahraničí. Podobných interaktivních pořadů, do kterých mohou diváci posílat esemesky, děláme několik. Většinou to ale končí tak, že zůstanou mraky textovek, které nestačíme odvysílat.

Peoplemetry by pro vás stejně byly asi zbytečné, když nevysíláte reklamu.

Ano, byla by to zbytečná investice. Raději koupíme nějaký pěkný pořad pro diváky, než bychom investovali elektronického výzkumu sledovanosti.

Překvapuje mě, že máte moderní HD přenosový vůz a vysíláte živě z tolika akcí. To musí být hodně logisticky náročné. Kolik lidí se na takových přenosech podílí?

Vyjíždíme tak ve dvanácti lidech. Je to samozřejmě minimalistické, abychom co nejvíce snížili náklady. Vidíme, že jsme udělali dobře, když jsme investovali do přenosového vozu, který je v nejvyšší HD kvalitě, protože si myslíme, že televize má budoucnost právě v živých pořadech. Chování lidí se mění, na internet chodí častěji, než se dívají na televizi, hlavně mladí lidé.

A přehrávají si oblíbené pořady na internetu, nebo si je stahují.

Ano, a chtějí se dívat na to, na co mají právě chuť. Proto momentálně předěláváme internetové stránky, aby byly televizní, měly bohatý videoarchiv, aby si v něm každý něco našel. Pro sledování v televizi zůstanou zajímavé přímé přenosy, je v nich kouzlo neopakovatelného. Člověk nemůže být přímo na místě, ale chce vidět, co se tam děje. U nás v Ostravě nabízejí kina i různé přenosy oper. Překvapilo mě, jak se lidé oblečou do obleků, zaplatí tři stovky a jdou do kina na představení, které se hraje někde v Miláně. Zajímá je to, protože to je přímý přenos. Proto jsme si řekli, že chceme být také tak dobří, abychom mohli takové přenosy dělat. Po akcích jezdíme tak hodně proto, abychom se to naučili. Navíc je to všechno v HD kvalitě a my uvažujeme o tom, že jen co to trochu půjde, překlopíme vysílání TV Noe do HD verze. Už teď ale chceme natáčet pořady v této technické kvalitě. I studiové pořady už točíme na přenosový vůz, který stojí zaparkovaný pod sídlem televize. Jsme prokabelovaní a natáčíme je v HD kvalitě.

Natáčíte v HD kvalitě, ale vysíláte v SD. Pořady ale máte archivované v HD kvalitě, abyste je později mohli použít už ve vysokém rozlišení?

Ano. Ještě k těm přímým přenosům: myslím si, že to je budoucnost televizního vysílání, jediná možná cesta. Snažíme se tedy vyhledávat různé alternativní akce, jako zmíněný Strážnický festival, zahajovací a zakončovací koncerty různých hudebních festivalů, mládežnické akce… Třeba předminulé pondělí se předávala cena Celestýna Opitze, což byl vůbec první anesteziolog. Milosrdní bratři v nemocnici Na Františku uspořádali takový hezký večer, koncert, při kterém se udělovaly ceny dvěma lidem. Přenášeli jsme ho živě, a minulou sobotu jsme byli v pražské Lucerně na zakončení festivalu outdoorových filmů. Byl to asi dvou a půlhodinový maraton vyhlašování všech kategorií.

Na kolik kamer takové přenosy děláte?

Přenosový vůz máme šestikamerový, ale můžeme jet i na osm kamer. Dvě máme robotické, které se ovládají na dálku.

To jste už velká televize, jako ČT Ostrava.

Dokonce lepší, náš přenosový vůz je modernější než ten, který má ostravské studio České televize. Brněnské a pražské studio je ale mají samozřejmě lepší. V Ostravě máme ale přenosový vůz nejkvalitnější ze všech televizí.

V Ostravě ještě sídlí televize Pohoda a regionální televize Polar, ty žádné přenosové vozy nemají?

Ne. Polaru jsme ten náš půjčovali, Jaroslav Korytář ho od nás měl na přenos dětské olympiády zimních her. Živě se vysílalo zahájení a zakončení.

Spolupracujete s místními televizemi i na obsahu vysílání?

Ano, snažíme se.

Není tedy mezi vámi řevnivost a konkurenční boj?

Ne, spolupracujeme. Jaroslav Korytář nás označuje za podnikatelskou anomálii. Nejsme pro něho konkurence a my ho také nevnímáme jako konkurenci.

Protože si vzájemně nelezete do zelí na trhu s televizní reklamou.

Ano. Polar se navíc soustředí jen na severní Moravu, my máme větší dosah. Spolupracovat se musí, když se dokáže najít něco společného, je to dobré – třeba při výměně pořadů. Dětskou olympiádu jsme nakonec vysílali také.

Co se týká výměny pořadů, svého času jste spolupracovali se slovenskou křesťanskou televizí Lux a přebírali jste i nějaké pořady od vatikánské televize. Jak tato spolupráce funguje?

Vatikánskou televizi přebíráme nadále, ale musíme si za to platit. Lidé si myslí, že to máme zadarmo, ale tak to není. Ročně nás to stojí několik tisíc eur. Vysíláme středeční audienci s papežem, nedělní Anděl Páně a když je papež na cestách, doprovázíme ho. Vatikánská televize tyto pořady natáčí a italské Telepace je šíří, takže přímo s ním máme dohodu, že je můžeme přebírat (televizi Noe provozuje česká společnost stejného názvu – Telepace, pozn. red.).

A co se týká slovenské televize Lux? Pamatuji si, že jste s nimi měli nějaké třenice…

Je to takové složité… Třenice byly, to je pravda. Bylo to takové velmi nepříjemné. Když jsme začali vysílat, přidali se k nám a dodávali nám nějaké pořady. Na základě toho pořádali sbírky na Slovensku. Zaštiťovali se televizí Noe a spoluprací s námi. Všechno bylo v pořádku, ale postupně přišli na to, že by mohli vysílat sami. Dokonce si do svých pořadů, které jsme jim vysílali, začali dávat logo TV Lux. Takže jsme dospěli k diskusím, jak to postavit, aby to byla společná televize. Říkali jsme, pojďme to dělat společně a bude to česko-slovenská televize. Nemohli jsme se ale ideově najít. Oni staví svoji TV Lux jako katolické médium, které je zřízeno Biskupskou konferencí, je hlasem těch biskupů. My to tak nevnímáme, Noe je televize dobrých zpráv, chceme šířit dobré zprávy a nechceme být na nikom závislí.

Nejste pro konkrétní církev, ale jste křesťanská televize.

Ano, tak nás vnímá většina křesťanů, na křesťanských hodnotách a tradicích je naše vysílání postaveno, ale nechceme být hlásnou troubou nějaké církve. Na Slovensku tomu tak bohužel je, a oni nás vnímají jako protikatolickou televizi. Odvysílali jsme jeden seriál, 2000 let křesťanství, a za to nás nařkli, že jsme proti katolické církvi. Dalším problémem případného společného podniku byl jejich požadavek, že chtěli společnou televizi vlastnit. Chtěli mít v chystaném podniku většinu. Říkali jsme si, že jsme přeci nerozjeli televizi proto, abychom ji prodali Slovákům. Nabízeli jsme tedy alespoň spolupráci, ale protože jsme začali vysílat dřív než oni a byli jsme dostupní i na Slovensku v různých kabelovkách, byli z toho nešťastní. Chtěli si převést naše diváky na Slovensku k sobě.

Co jste na to říkali?

Nám by nevadilo, kdyby naše diváky na Slovensku oslovili, ale oni s námi měli problém. Velmi silně nás vnímají jako konkurenci. S tím nic nenaděláme, slovenský nacionální akcent je takový zvláštní. Nakonec jsme rádi, že to tak dopadlo, i když do budoucna se nebráníme spolupráci, ale musela by být férová. TV Noe je výjimečná v tom, že jsme opravdu svobodní. Nikdo nám do toho nemluví, máme svoji vlastní dramaturgickou skupinu, scházíme se, plánujeme, je to takový rodinný duch. Ale tím, že žijeme pouze z darů diváků, kteří jsou jakoby našimi akcionáři, jsme odpovědní pouze vůči nim. K nikomu jinému. Kdežto TV Lux se zodpovídá Biskupské konferenci a ještě jedné soukromé společnosti, která je tvrdě komerční a vnímá to tak, že by jí televize měla tvrdě vynášet. To je ideově někde úplně jinde, než to vnímáme my.

Takže spolupráce s TV Lux nepřipadá v úvahu.

Nic proti nim nemáme, ať klidně existuje takových televizí víc. Několikrát jsme je vybízeli ke spolupráci, třeba k výměně pořadů, nebo společnému vysílání pořadů z Říma, protože nakupují stejné formáty jako my a mohli bychom je vysílat s česko-slovenským překladem a ušetřit. Ale jsme pro ně nepřítel číslo jedna, takže není šance.

Zaregistroval jsem, že jeden váš dokumentární cyklus o opravách kostelů bude vysílat i Regionálnítelevize CZ ze Vsetína. Je to jednorázová záležitost, nebo začátek nějaké větší spolupráce?

Teď je to asi jednorázová věc, ale do budoucna bychom rádi naše produkty nabízeli dál. Není to ani tak kvůli financím, protože tyto televize většinou nemají moc peněz na to, aby nakupovaly licenční pořady, ale spíše se tak dostaneme k dalším potenciálním divákům. Od Nového roku dokonce přibíráme dalšího člověka, který se bude o tyto akvizice starat, protože sami to moc nestíháme. Začali se nám ozývat zájemci o pořady i ze zahraničí, momentálně jednáme s jednou španělskou produkční společností, která má zájem o vážnou hudbu. Vyrábíme několik takto zaměřených pořadů, například Má vlast s Václavem Hudečkem, kdy putujeme po krásných místech naší vlasti, pokaždé se tam koná nějaký koncert, který nasnímáme, postříháme a pak odvysíláme. O tyto konkrétní věci je zájem ze zahraničí.

To je ale už vyloženě veřejnoprávní téma. Taková malá Česká televize. Kavčí hory přitom vážnou hudbu ve svém vysílání poněkud omezily.

Je to škoda, veřejnoprávní televize se ne vždy chová veřejnoprávně. Pořád vnímá sledovanost, spíš by se ale měla zaměřit na to, jak slouží jednotlivým skupinám diváků, minoritám. Měla by být televizí pro všechny. Mnoho pořadů je vytlačováno, nebo nejsou a my se snažíme být tou alternativou, která je nabízí. Třeba folkloristé nás mají rádi, protože u nás mají svoje folklorní okno. Čtvrtky jsou na Noe vyloženě hudební. První čtvrtek v měsíci jde Jura Pavlica a cyklus Jak poznávat svět. Vždycky si pozve nějakého hosta, popovídají si, něco zahrají… Vysíláme ho na živo, takže diváci mohou volat své dotazy. Druhý čtvrtek v měsíci je vyloženě folklorní, máme tu Magdalenu Hučkovou, která si zve své hosty, třetí čtvrtek je folkový… Folk se také z televize vytratil. Folkaři jsou nadšení, přijedou a někdy ani nechtějí přispět na benzín. Hrají nám zadarmo, jsou rádi, že mají v televizi svůj pořad.

Neuvažujete o nějaké vlastní dramatické tvorbě, seriálech nebo filmech?

Letos o prázdninách se nám podařila taková první vlaštovka, naši mladí producenti mě požádali, zda by si o prázdninách během vlastní dovolené mohli natočit svůj film. Ukázali mi scénář s takovým pěkným faustovským tématem, tak jsem řekl ano. Nakonec nezůstalo jen u dovolené, ukázalo se, že natočit film je trochu náročnější, ale opravdu natočili velice pěkný biják, který měl premiéru na nedávném Festivalu dobrých zpráv. O Vánocích na Štěpána ho odvysíláme i v televizi Noe, od 20 hodin.

Co to je za film?

Jmenuje se Mobil, je to hodinový velmi zajímavý snímek o tom, co nabízí tento svět. Nerad bych ale prozrazoval jeho děj. Myslím, že se povedl. Hrají v něm profesionální herci, kteří to také dělali gratis – líbilo se jim téma. Myslím si, že po téhle první vlaštovce v tom budeme pokračovat dál. Mladí jsou k nezadržení, chtějí dělat další a další věci, takže asi nějaká dramatická tvorba v TV Noe vznikne. Když ale někomu řeknete, že se za 35 tisíc korun dá natočit celovečerní film, každý si ťuká na čelo a říká, že to bude naprosto k nekoukání. Promítač, který ten film viděl, nám ale hned dal seznam všech kin v republice a říkal, ať jim pošleme kopie, že to je skvělý film.

Pamatuji si, že když jsem TV Noe před lety ladil v Praze přes DVB-T, vysílali jste i zajímavé zahraniční filmy. Pokračujete v těchto akvizicích?

Stále se snažíme shánět autorská práva, takže se dá říct, že během měsíce vysíláme jeden, dva a někdy dokonce i tři celovečerní filmy. Na to, abychom je dávali každý týden, ale ještě nemáme. Získali jsme ale velmi zajímavé snímky. Ze začátku je nesmírně náročné majitele práv přesvědčit o tom, že jsme taková malá a netradiční televize. Když potom s námi už mají zkušenost a vědí, že je nevodíme za nos, že fakt žijeme z darů diváků, je jim to sympatické a dají nám dobrou cenu. I v České republice máme několik takových lidí, kteří nám jdou vyloženě na ruku.

Jaké máte plány s programem TV Noe do budoucna? Chystáte na příští rok nějaké novinky?

Budeme hodně pokračovat v trendu živých pořadů. Chceme každý den nabídnout nějaký živý přenos. V pondělí to je Noeparáda, takový hodinový hudební pořad pro mládežníky, v úterý buď Misie na živo nebo pořad Bol som mimo o lidech, kteří se dostali na životní křižovatku a podařilo se jim vrátit zpátky. Středy jsou takové víc duchovní, je to taková alternativa.

TV Noe je vnímaná jako křesťanská televize, kolik prostoru ve vysílání dáváte právě duchovním pořadům?

Říkáme, že jsme televize dobrých zpráv a duchovní pořady v ní mají také svoje jasné místo. Když jsme to kdysi počítali, vyšlo nám, že asi deset procent vysílání TV Noe zabírají vyloženě duchovní pořady zaměřené na lidi, kteří praktikují svoji víru. Třeba v neděli je Mše svatá, nebo nějaká slavnost, či přenos z Říma. No a k tomu také patří pořad Večer chval, kdy přijede kapela, hraje na živo, a do toho mohou lidé psát svoje prosby a vyznání. V té chvíli se chce tolik lidí modlit, že nás jejich textovky naprosto zavalují. Úplně nás to zaskočilo. Vždycky se přečte kousek z bible, pak ta kapela hraje, a do toho chodí esemesky typu „Bože, odpusť mi, co jsem udělal mým dětem, dodnes vůbec nevím, kde jsou. Pokud se to podaří, ať se s nimi někdy setkám. Moc jsem jim ublížil.“

Jste vlastně taková televizní zpovědnice.

Dalo by se to tak říct. Nejdřív měl ten pořad hodinu, potom hodinu a čtvrt a dnes už má hodinu a půl. Bylo nám líto neodvysílat všechny textovky, když je lidé posílají. Tedy ty pěkné, protože se samozřejmě někdy stane, že někdo posílá nějaké provokace. Ale je to zase taková alternativa k těm přitroublým textovým zprávám, co večer běží na Óčku, těm různým „čumáčkům“. Lidé si mohou prostřednictvím tohoto přenosu i pomáhat. Chystáme se udělat ještě jeden podobný noční pořad, pracovně jsme ho nazvali SOS, a v něm dát prostor lidem, kteří jsou sami a mají v sobě nějakou bolest, aby si vzájemně mohli pomoct. Kontaktovali jsme kvůli tomu psychology a psychoterapeuty, abychom na ně mohli odkázat.

Takže budete takovou alternací k Noční lince na rádiích.

V podstatě ano. Nepřišel jsem na to já, navrhli nám to jiní lidé jako námět k zamyšlení. Zrovna tvoříme scénář, jak by ten pořad měl vypadat a kdy s ním vystartujeme. Čili to bude asi nejnovější věc, kterou rozjedeme asi už po Novém roce. Potom jsme se znovu vrátili k soutěžnímu pořadu Noemova harfa, kde se hádají názvy hudebních skladeb a jména skladatelů. Na ten nám vždycky přicházely stovky odpovědí. Velice se mi také líbí to, co dělají lidé v projektu Post Bellum – paměť národa. Jsme s nimi v kontaktu, oni si už výpovědi pamětníků zaznamenávají na kameru, tak vnímáme, že bychom jim měli dát nějaké samostatné okno. Zatím existuje pořad tohoto názvu pro Český rozhlas a je výborný. Poslouchám ho, ty příběhy stojí za to.

Koho všeho byste zpovídali?

Pamětníky, kteří si osobně pamatují různé křivdy, protože postupně umírají a nikdo už to jejich svědectví neřekne. Vzhledem k tomu, jak dopadly letošní krajské volby, jsme si řekli, že musíme být aktivnější a dát prostor ve vysílání lidem, kteří za komunismu trpěli. Musíme burcovat paměť národa a jsem rád, že tyto pořady zajímají mladé lidi. V televizi Noe pracuje hodně mladých, různě studují na vysokých školách a zároveň pro nás pracují. Právě oni chtějí zpovídat pamětníky a zaznamenávat jejich svědectví. Podobně zaměřený je i projekt o zmizelých sousedech, který mapuje osudy odsunutých Židů. Jsme v kontaktu s jeho organizátorkou, takže v příštím roce se asi něco takového na TV Noe objeví.

Rozšíříte nějak počet akcí, z nichž budete vysílat živé přenosy?

widgety

Z hudebních věcí vám těžko vyberu něco konkrétního, už dnes máme kalendáře plné naplánovaných přenosů, kde všude chceme být. Festivalů přibývá, možná to je dané i tím, že se na ně dají sehnat různé granty. Když vědí, že přijedeme a neptáme se hned, co za to budeme chtít, ale nabídneme, že jim jako partneři pomůžeme naplnit položku medializace jejich grantu, uděláme jim upoutávku na jejich koncert a přímý přenos, jsou úplně nadšení. Pak vidí, že to přiláká lidi a příští rok mají větší návštěvnost. Takovou službu děláme. Peníze pro nás nejsou prvořadé, důležitý je obsah a aby byl pro diváky co nejkvalitnější. Věříme, že diváci to ocení a budou k nám štědří.

Foto pro DigiZone.cz: Tomáš Kubelka

39 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 1. 2013 14:46

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+