Více

Kritika za pochodu: Pravý rytíř je chlap, který se pere, a doma na něj toužebně čeká vyšívající žena

Pravý rytíř je klasickou ukázkou genderově stereotypního blábolu, kterým Česká televize zasévá semínka šovinismu do hlav chlapců i dívek od útlého věku. Chlapci jsou chrabří ochránci, dívky poslušně čekají a učí se vyšívat a malovat.

Vážení přátelé, vítáme vás u sledování nové české pohádky První rytíř, první ze série „kritiky za pochodu“ – čili píšeme, co právě vidíme, a komentujeme to v reálném čase. Zatímco v domácnostech České republiky se konzumuje bramborový salát ve velkém a vyhladovělé děti netrpělivě očekávají zvonění Ježíška, který jim ty dárky, co máma s tátou už měsíc schovávají ve skříni za ponožkami, přenese pod stromeček, redaktoři DigiZone pracují, až se z nich kouří.

Co potřebujeme vědět ještě předtím, než pohádka začne? Rytíře Theodora hraje Lukáš Vaculík, záruka úspěchu každého filmu. Už od dob Lásky v pasáži je (nyní již trochu sešlý) miláček žen všeho druhu, barev pleti a národností, postavou, která se vynoří z hlubin zapomnění jednou za dlouhou dobu a všichni se můžou ukoukat. Něco jako zatmění slunce. Coby jeho syn Vincent mu sekunduje Jan Komínek, známý ze seriálů Policie Modrava nebo Gympl. Krásnou princeznu Isabelu hraje Lucie Černá, taktéž z Gymplu. Objeví se i matadoři Jaromír Hanzlík (zlý černokněžník) a univerzální artista Jiří Korn (král Jakub). Při probírce zasloužilých artefaktů stojí za zmínku i využití zbytků Dolského mlýnu v Českém Švýcarsku, známého ze Šíleně smutné princezny.

Tak pojďme na to…

0:02 – Theodor se vrací z války, po boku mu jede král Jakub. Theodor vypadá jako trochu jetý D’Artagnan, vesničané ho vesele vítají a jeho manželka mu představuje syna Vincenta. Jeho syna. Kouká na to s očima dokořán, je vidět, že ho to překvapilo. Zajímavé – to mu o tom nenapsala v těch dopisech, o kterých on tvrdí, že je všechny dostal? A zárodek konfliktu je na světě – ona chce, aby maloval a hrál na loutnu, on v něm vidí bojovníka a rytíře. Prostě Pravého rytíře.

0:06 – Krásně maluješ! ocení královna Vincentovu malůvku koně. To z něj dostaneme! bohorovně ji odbyde Vaculík. Tréning začíná – meč, štíty, dýky. Máma kouká smutně a znepokojeně, jak šovinistický Vaculík vychovává z jejího syna násilného agresora.

0:09 – Vaculík nakládá: Země není placatá. Vždyť bychom se na ní neudrželi. A mýt bychom se měli každý týden. Navíc tam píšou, že muži a ženy by si měli být rovni. To by byl konec civilizace! Po tomto monologu už nikdo nemůže pochybovat o tom, s kým máme tu čest. Je čas na genderovou rezistenci.

0:12 – Ještě ale zápletka. Jehelníček, který králově dceři dala do kolíbky neznámá osoba (ze které se vyklube později zlý černokněžník) při křtu (kde byla ksakru ochranka?), začne v trezoru světélkovat. Chudák princezna jej vezme do rukou, ten z neznámých příčin vybuchuje a princezna se ztratí v ohnivém kruhu. Šance pro Theodora! Svému synovi implantuje myšlenku, že je dobré stát se hrdinou. Oba vyrazí hledat princeznu, protože tak to přece správní rytíři dělají.

0:15 – Agresivní Theodor si dá jedno pivo a hned začne v hospodě vyvolávat konflikty – náhodní přísedící, potulní rytíři Damián a Bernard, si dělají legraci z toho, že Vaculík synovi nedovolí pít alkohol. Syn ho ale zcela správně odkáže do patřičných mezí a asertivně vyřeší vše domluvou. Damián a Bernard se přidají k výpravě za princeznou a nesourodá čtyřka vyráží na cesty.

0:18 – Vidíme princeznu, která odmítá vilné nabídky kouzelníka na nekonečný život plný neřestných prostopášností. Další schematické znázornění přízemního machismu. Nechutné! Musím si jít dát rum, vidím, že to bez alkoholu nepřežiju.

0:22 – V šovinistické čtveřici začínají vznikat první konflikty – muži se o princezně baví jako o kusu masa, který si chtějí naporcovat a rozdělit na osminy. Pouze princ, kterého matčina moderní výchova naučila charakternímu altruismu, myslí zcela nezištně na osvobození blízké bytosti v nouzi. Ale co to? Princezna smutní ve věži a zpívá o tom, že by se chtěla naučit hrát na loutnu, vyšívat a vařit pro rytíře, který ji přijde zachránit. Genderové stereotypy jsou v pohádce opravdu hluboce zakořeněné…

0:26 – První akční scéna! Čtveřici poutníků napadne partička desperátů, kteří vypadají jako něco mezi loupežníky z Mrazíka a Zdeňkem Škromachem. Vaculík je všechny vykostí, něco jako Bruce Willis ve Smrtonosné pasti. Ostatní na něj nechápavě hledí. Proč s nimi nedokáže prohodit teplé lidské slovo a přesvědčit je o špatnosti jejich počínání? Proč se všechno musí řešit zase a zase násilím?

0:32 – Zachránci přijíždějí na hrad. Jakoby nic se dostávají dovnitř a mladý princ poprvé potká princeznu. Vypadá trochu zklamaně, že princ nepřijel sám. To jako budou mít při prvním rande společnost? To jej táta chce doprovázet až do ložnice?

0:36 – Kouzelník přízemně přiznává, že princeznu (která mu ne a ne dát) vymění za náhrdelník, který mu kdysi ukradla zlá čarodějnice. Theodor navrhuje primitivní řešení – chce čarodějnici porazit hrubou silou: Prostě tam přijedeme a tasíme meče. Syn se s tím nechce smířit, otec mu však oponuje, že on si s tím vystačil celý život. Ok, už toho primitivismu mám fakt dost. Chci druhý rum.

0:40 – Který přístup zvítězí? Hrubá síla, nebo sofistikovaná taktika? Zatím to vypadá, že se scénáristé alespoň pokusili vylepšit celé vyznění filmu – Vincent obdaruje starého žebráka (pomáhání potřebným!) a to se vyplatí, dostane několik dobrých rad na cestu. Třeba že nesmí sejít z cesty, ze které ho chtějí svést mj. divoženky, které volají Vincente, Vincente! jako Mia v Pulp Fiction. Pak přízračný rytíř, který se chce bít – to je voda na Theodorův mlýn. Vincent ale přinutí všechny pokračovat v cestě. A nakonec hospoda, ve které hraje kapela podobná The Pogues – a to už je moc i na mne, proto si dávám třetí rum. Vincent se ale nenechá zlákat a pokračuje dál ve své misi. Ztratí ovšem jednoho ze společníků a ztratí také Theodora, který se chce za každou cenu rvát.

0:49 – Vincent s Damiánem potkávají údajnou čarodějnici, která ale vůbec není ošklivá – je to královna víl a lítají kolem ní modří motýlci. Damián ji zastřelí samostřílem a ukradne náhrdelník, čímž samozřejmě zkomplikuje, co může. V náhrdelníku je totiž ukrytá její duše. Damián potká svého otce Theodora, který bojuje s neviditelnými nepřáteli – respektive vidí je pouze sám Theodor. (Dotaz na scénáristu: nevím, co berete za drogy, ale až si příště půjdete koupit, vezměte mi toho za dva litry, díky!)

0:55 – Damián přinese kouzelníkovi náhrdelník. Vincent se ztratí v ohnivém kruhu a princezna ho utěšuje. Kouzelník ovšem nechce dát nikomu žádnou odměnu (jaké překvapení!). Damiána promění v koně a berlou ála Saruman připíchne Vincenta na strop. Princezna, ve snaze Vincenta zachránit, slíbí čarodějovi, že se stane jeho ženou.

0:59 – Theodor přijede k umírající královně víl, ta je bez svého náhrdelníku poloviční. Královna jej přemluví, aby jí šel pomoct, že nebude potřebovat žádné násilí. Theodorovi se to moc nelíbí, protože – jak sám tvrdí – umí tak akorát něco rozbít. Královna je ale moc hezká, dá mu kouzelnou vodu a Theodor jde splnit rytířský úkol. Patos z toho stříká v proudech, jdu si dát další rum.

1:03 – Královna víl se bůhvíjakým kouzlem ocitne u kouzelníka, který se před ní ostentativně ukazuje s mladou princeznou. Kouzelník promění jednoho ze svých sluhů (trpaslíka, který ovšem trošku přerostl) na dobrmana a dá mu za úkol Vincenta zabít. Vincent ho však umlátí železnou rukavicí a sebere mu obojek, což v důsledku způsobí, že se pes zpátky promění na člověka. Stanou se z nich nejlepší přátelé a v cestě pak pokračují spolu. V tuto chvíli si již můžeme být jisti, že je scénárista plně pod vlivem drog.

1:06 – Čaroděj a královna žili kdysi v míru, pak se ale čaroděj pokusil ovládnout celý svět, sdělí víly Theodorovi a ukážou mu úžlabinu ve skále, kam má zanést kouzelnou vodu (co s ní má ale udělat?). Černokněžník jede s princeznou na králův hrad – součástí násilně vynuceného slibu je i to, že princezna řekne rodičům, že ji právě černokněžník zachránil. Bez jejich požehnání se totiž ženit nemůže. Podlý padouch se představí jako rytíř Černín. Královna něco tuší, ale nemůže přijít na to, co.

1:10 – Modrooký Theodor se probíjí podzemím, zatímco královna víl trpí v železech. Na králově hradu zatím probíhají přípravy na svatbu. Napětí je již neudržitelné. V poslední chvíli ovšem na hrad vběhne Vincent a vyzve čaroděje na souboj: „Ještě jsem tady já!“ postaví se mu tváří v tvář. Velmi překvapivý zvrat! Šlechetný asertivní princ, vše řešící vlídným slovem, se pod vlivem svého otce změnil na full size násilníka. Jeden jediný poctivý souboj! – jakoby kdy násilí něco vyřešilo. Proč se s ním prostě nedokáže rozumně domluvit? Navíc když je zcela evidentní, že čaroděj podvádí, kde může.

1:14 – Theodor se dostane podzemní kobkou do vězení ke královně víl, kouzelnou vodou v přilbě uhasí kouzelný oheň, díky kterému drží pohromadě její pouta. A nejen ta – přestanou také působit kouzla, díky kterým kouzelník zapaluje zbraně svých protivníků, co se ho na hradě pokoušejí porazit. Kouzelník s hanbou utíká z hradu. Theodor se setkává se synem Vincentem a mají chlapský rozhovor: Občas je nutné vzít do ruky meč, říká Vincent. Slyším dobře? Ten Vincent, který vždy dokázal najít konsenzuální řešení? Všechny problémy se nedají řešit tím, než že někoho probodneš, oponuje mu jeho násilnický tatík – slyším fakt dobře??? Někdy to jinak nejde, řekne Vincent a oba si padnou do náruče, pak si Vincent vezme princeznu za ženu.

1:19 – V poslední scéně se nejdříve Theodor učí psát a pak i s Vincentem odjíždějí na další rytířskou výpravu. Ženy pochopitelně zůstávají doma – a budou čekat, až se chlapi vrátí domů.

Takže nejenže násilí zase zvítězilo. Zvítězil také primitivní starobylý archetyp, dávno překonané vidění světa. Děkujeme tedy za to, že našim dětem od malička vštěpujete do hlav, že muži se prostě perou a ženy vyšívají a čekají na ně, až se doperou. To se pak můžeme snažit o genderovou edukaci, jak chceme, a pak přijdou Vánoce a celoroční snažení je v tahu.

CIF17

Jdu si dát dalšího panáka, jsem zklamán a korektní svět, ve kterém si děvčata nehrají jen s panenkami a kluci nejsou automaticky automechaniky, je v troskách. A pustím si Smrtonosnou past, tam si aspoň nikdo na nic nehraje – tam se prostě zachraňuje svět jen tak, bez zbytečných keců.

Veselé svátky!

44 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 12. 2016 21:20

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+