Konec hlasité televizní reklamy v Česku: opravdová snaha, nebo jen populismus?

„Budeme se tím zabývat“. No a nic se nestalo

Loni v říjnu si vysílací rada veřejně postěžovala, že je doslova zavalena desítkami stížností na příliš hlasitou reklamu v televizích. Rozladěným divákům ale musela odpovídat, že regulace úrovně zvuku reklam nepatří do její kompetence, a obrátila se tedy na Volební výbor Poslanecké sněmovny, který se zabývá i mediální legislativou, s žádostí o úpravu zákona. Šéf výboru Václav Mencl (ODS) sliboval, že zákonodárci zcela určitě zasáhnou, protože osobně dostává podobné stížnosti také a sám není s hlasitou reklamou v televizi spokojen. Jenže pak bylo skoro dva měsíce ticho, načež hozenou rukavici zvedly Věci veřejné.

Televizní diváci by neměli být ohlušováni řvoucí reklamou. Osobně vnímám hlasitost komerčních bloků jako obtížný fakt, se kterým se nehodlám smířit, burcoval 1. prosince v tiskové zprávě poslanec Petr Skokan (VV). Osobně prý už začátkem minulého roku oslovil na semináři v Poslanecké sněmovně ředitele všech českých televizí s žádostí, aby reklamu ztlumili. Hlasitá reklama diváky obtěžuje, mnoho z nich se kvůli tomu na mě obrací, stěžuje si Skokan i na svém webu a dodává, že „situací se začala opakovaně zabývat Rada České televize“. Tím však měl na mysli „velkou“ Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), protože Rada ČT se hlasitostí televizních reklam nikdy nezabývala – neměla proč. ČT jako jediná totiž vysílá reklamy stejně hlasitě jako ostatní program a navíc od loňského října smí reklamu vysílat jen na programech ČT 2 a ČT 4.

Jsme doslova zavaleni stížnostmi na hlasitou televizní reklamu a nemůžeme s tím nic dělat, říká předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová (Foto: archiv DigiZone.cz – Ivana Dvorská)

Véčkaři hlasují v referendu. Jenže ne o hlasitosti reklamy

Intenzivní zájem o řešení palčivého problému tisíců televizních diváků deklaroval poslanec Skokan i na internetovém referendu Věcí veřejných, které prý v době vydávání jeho tiskové zprávy, tedy začátkem loňského prosince, probíhalo na webu této politické strany. Jenže i v tom se pan poslanec mýlí – „véčkaři“ totiž na internetu nehlasovali o tom, zda se má televizní reklama ztišit, nýbrž zda má být zakázáno vysílání reklam před začátkem, v průběhu a po skončení pořadů, které jsou určeny pro děti (přes 85 procent hlasujících bylo pro). Skokan pak ještě zmiňuje petici nespokojených diváků a navrhuje: Prvním krokem k nápravě dnešního stavu by mohlo být, kdyby hlasitosti reklam měřil Český telekomunikační úřad (ČTÚ), jak navrhují autoři zmíněné petice.

ČTÚ se v minulosti sice měřením hlasitosti televizních reklam zabýval, bylo to však v době, kdy televize vysílaly ještě analogově. Zvukový doprovod analogového televizního vysílání měl normou předepsaný technický parametr vysokofrekvenčního vysílání „maximální špičkový kmitočtový zdvih“ ±50 kHz. Měřením signálu několika analogových televizních vysílačů bylo prokázáno, že předepsaný kmitočtový zdvih nebyl překročen ani při vysílání reklamy, tudíž vyšší hlasitost reklam byla způsobena komprimací nízkofrekvenčního zvukového doprovodu reklam, které tvoří jiný výrobce než výrobce televizního programu, potvrdil serveru DigiZone.cz mluvčí úřadu František Malina.

Do boje proti hlasité televizní reklamě se začátkem loňského prosince pustil poslanec Věcí veřejných Petr Skokan. Jenže kromě několika vyjádření do médií o „palčivém problému“ nepřišel s ničím dalším. (Foto: Věci veřejné)

Není to v naší kompetenci, říká Český telekomunikač­ní úřad

U digitálního televizního vysílání je důvod nadměrné hlasitosti reklam stejný – jiný výrobce reklamy dodává reklamní klip s vyšší úrovní hlasitosti, než jakou hlasitost používá výrobce televizního programu. Parametr „hlasitost zvukového doprovodu reklamy“ nelze z vysokofrekven­čního vzorku signálu měřit, a hlavně díky ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, cituji: „Tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, atd…“, rozhodování o a měření parametrů dodávané modulace (tj. obsahu) není v kompetenci ČTÚ, vysvětluje Malina.

ČTÚ proto obdržené stížnosti, které se týkají hlasité televizní reklamy, předává RRTV. ČTÚ je schopen úroveň hlasitosti prokázat měřením úrovní nízkofrekvenčního signálu programu a reklamy po detekci, tento parametr však není stanoven v žádném regulačním dokumentu (zákon, vyhláška, individuální oprávnění k využívání kmitočtu, opatření obecné povahy, atd.), podle kterých rozhoduje ČTÚ, doplnil mluvčí Malina. Na úřad se navíc nikdo s podobným nápadem – tedy že by měl měřit intenzitu hlasitosti televizní reklamy – neobrátil, ani pan poslanec Skokan…

Jak to vidí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

A co tedy RRTV, ke které se problém s hlasitou televizní reklamou vrátil obloukem přes Poslaneckou sněmovnu a ČTÚ? Předsedkyně vysílací rady Kateřina Kalistová na dotaz serveru DigiZone.cz opakuje, že jde o „jeden z nejčastějších typů stížností vůbec“, ale Rada nemá žádnou pravomoc v tomto směru zasáhnout. Byla proto vedena jednání jak s Ministerstvem kultury ČR, tak například se slovenskou Radou pre vysielanie a retransmisiu, která má s regulací v tomto směru poměrně čerstvé zkušenosti. RRRTV si rovněž nechala zpracovat přehled vybraných zahraničních právních úprav, který naznačuje, že zvýšená hlasitost reklam oproti ostatním částem vysílání je celosvětově vnímaným negativním jevem a existuje několik typů přístupů k řešení této otázky, vypočítává Kalistová.

Rada podporuje změnu právní úpravy, ale současně oslovila asociaci provozovatelů vysílání ATO v tom smyslu, že očekává určitou ochotu provozovatelů vysílání k samoregulaci. Podle názoru Rady by totiž sami provozovatelé mohli usoudit, že může prospět jejich image na veřejnosti (a v konečném důsledku i sledovanosti a výnosům), pokud se praxe zvyšování hlasitosti reklam vzdají a tuto skutečnost veřejně deklarují, což se ale doposud nestalo. RRTV jako ústřední správní orgán je připomínkovým místem návrhů zákonů vzešlých z řádného legislativního procesu, ovšem sama zákonodárnou iniciativu, na rozdíl od vlády, nemá, na poslaneckém návrhu se proto v této chvíli bezprostředně nepodílí, dodává Kalistová a posílá míč zpět na hřiště politiků.

Proč je reklama v televizi hlasitější než ostatní program?

Jednoduchá otázka, na kterou je ovšem velmi těžké odpovědět. K tématu tohoto článku nás dovedla tisková zpráva společnosti Samsung, která představila u svých televizorů novou funkci Smart Volume. Ta má hlasitým reklamám zabránit. Server DigiZone.cz oslovil některé technické ředitele českých televizí a zajímal se, proč jsou spoty hlasitější než ostatní program. Odpovídal např. Ivo Ferkl z TV Nova nebo Michal Kratochvíl z TV Barrandov. Svůj pohled přidala také Česká televize.

Inspirace v zahraničí? Zatím zůstává jen u slov

Zahraničí si v případě zákonné úpravy bere za vzor i zmiňovaný poslanec VV Petr Skokan. Zajímavou cestou jdou Spojené státy, kde Kongres přijal zákon, který donutí výrobce televizorů zajistit technicky srovnání hlasitosti reklamních bloků na úroveň shodnou s hlasitostí zvuku sledovaného pořadu. Vzhledem k tomu, že zůstává otázkou, zda se takto upravené televizory budou vyskytovat celosvětově, nebo pouze v modelech určených pro USA, bude jistější spoléhat na naši vlastní zákonnou úpravu. Budu její vznik iniciovat, sliboval na svém webu již 1. prosince. Když se jej server DigiZone.cz dotázal na konkrétní kroky, poslanec Skokan neodpověděl.

Jediné, co poslanec, který si vzal boj proti hlasité televizní reklamě za svoje zásadní téma, v téhle věci udělal, je několik vyjádření pro média (který politik by nevyužil možnosti promluvit na mikrofon). Na svém webu dodal, že rozhodující pro jeho další kroky bude výsledek probíhajícího referenda Véčkařů k tomuto tématu. Toho referenda, které se místo zákazu hlasité televizní reklamy ptalo na zrušení reklamy před, během a po vysílání dětských pořadů.