Více

Kauza Parlamentní listy: kde končí PR a začíná výpalné

Náš dopisovatel, producent, reklamní matador a fejetonista Jakub Horák se zamýšlí nad pozadím při publikaci PR článků na serveru Parlamentní listy.

Nikdo nám nediktuje, o čem smíme psát, zvolil si za slogan své kampaně zpravodajský portál Parlamentní listy. Na jeho obsah můžeme nahlížet různě – někdo ho považuje za názorovou žumpu frustrátů, jiný za geniální marketingový konstrukt.

K TÉMATU: Třetinu v Praha TV získá vydavatel internetových Parlamentních listů

V čem geniální? Protože čtenost serveru je obrovská v té cílové skupině, která nedůvěřuje standardním médiím. Pro čtenáře Parlamentních listů je totiž i deník Blesk oligarchickým spiknutím, jež zatajuje lidem pravdu o účasti Mossadu na útocích z 11. září.


Autor: YouTube

Jak praví jeden rozšířený bonmot, Parlamentní listy nejsou ani parlamentní, ani listy…

Když se minulý týden provalilo, že za PR články v Parlamentních listech platí Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo pro místní rozvoj a celkem sedm krajů dohromady miliony korun, nebylo to žádnou novinkou pro kohokoli, kdo se pohybuje v politickém prostředí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Parlamentní listy musí zaplatit odškodné za urážky v diskusích

Comeback staré dobré revolverové žurnalistiky?

I čtenář Parlamentních listů je občan, občany je třeba informovat o tom, co prospěšného kraje či ministerstva dělají. Může nás třeba mrzet, že peníze daňových poplatníků jdou na inzerci v podobném médiu, ale na druhou stranu – pokud státní úředníci vzdají boj a přestanou informovat občany, někdo jiný se toho jistě rád ujme.

GLOSA: Primagate aneb povinnost kladné reportáže

Nevnímal bych tedy inzerci v pokleslém médiu za takový problém, kdyby… Kdyby tu nebyly jisté indicie naznačující, že se ve skutečnosti může jednat o něco daleko horšího. Říká se totiž, že určitě servery mají následující strategii: nejprve o někom napíší tři negativní články a potom se ozve mediální agentura s nabídkou na spolupráci. Jedná se o kraj, ministerstvo či televizní stanici – zkrátka vždy o instituci, která má nějaké peníze na propagaci.

Nestojí to mnoho, pár desítek nebo stovek tisíc ročně z veřejných financí. Negativní články jako zázrakem přestanou vycházet, server pak poslušně přetiskuje pozitivní tiskové zprávy. Nikdo z těch, kdo zaplatili, o tom nemluví, neboť by se přiznal, že podlehl vydírání. I ti, kdo odolali nátlaku, si to nechají pro sebe, nestojí totiž o další sérii útoků.

Kudy tedy vede ona pomyslná hranice mezi novinařinou a vydíráním?

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 9. 2016 19:56

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+