Více

JVC LT-55VU83A: i když bez HDR, obrazově nad průměrem

UVNITŘ GALERIE – Televizní přijímač s rozlišením Ultra HD (4K) zvládá příjem současného i budoucího pozemního vysílání DVB-T/T2/HEVC.

Televizory značky JVC se už nějaký ten pátek vyrábějí v Turecku. Mateřská firma, Japan Victor Company, po krizi v roce 2008 nejen změnila vlastníka – výsledkem byla fúze se společností Kenwood, ale oficiálně oznámila i ukončení vlastní výroby LCD televizorů. A tak asi nebylo velkým problémem prodat licenci na značku JVC pro tento segment výrobků turecké společnosti Vestel.

Ta už dávno překročila rámec regionálního výrobce a počtem vyrobených přijímačů se zařadila mezi největší producenty LCD televizorů. Především se uplatňuje jako tzv. OEM výrobce, dodávající své produkty jiným firmám, které je pak prodávají pod svou značkou. Touto formou s Vestelem spolupracuje i řada zvučných jmen spotřební elektroniky; mnozí uživatelé – především levnějších modelů – by se tedy asi divili, co je „pod kapotou“ jejich značkového přístroje.

To ale není případ televizorů JVC. Zde je Vestel jako výrobce a licenční forma smlouvy s JVC je zcela transparentní, takže se tyto údaje dočtete i na obalu televizorů. V tomto směru je trochu legrační ryze japonská „image“ webových stránek tuzemského prodejce se samurajskými meči a mottem „Japanese quality since 1927“. Navíc stránky, bohužel, nejsou příliš aktuální – např. tento televizor na ně ještě nedorazil.

Na trhu se výrobky vzešlé z této spolupráce snaží zaujmout kombinací solidního provedení s nízkou cenou. Příkladem může být i tento model, JVC LT-55VU83A – přijímač s 55palcovou, tj. 139centimetrovou obrazovkou s rozlišením Ultra HD, či chcete-li 4K, tedy 3840 × 2160 bodů, za necelých 19 000 Kč je určitě zajímavý. Vzhled přijímače první dojem spíše vylepší. Obrazovku rámuje jen tenká obruba z černého plastu, horní a boční hrany přijímače pak lemuje pás broušeného kovu, který celkovému vzhledu dodává jakousi solidnost. Spodní partie je už v režii očekávaných plastových materiálů, ať už jde o spodní lištu s „chromovým“ nástřikem, ozdobenou v mírně rozšířeném středu logem značky, či o dvojici noh umístěných cca 10 centimetrů od obou okrajů. Samozřejmě že pokud nebudeme televizor stavět na stolek či podobnou podložku, nemusíme je vůbec využít a pomocí normalizovaného systému VESA přijímač připojíme k držáku pro instalaci na zeď.

Dodejme, že spodní hrana televizoru se směrem dozadu nenápadně rozšiřuje, čímž vzniká místo pro umístění reproduktorů – ty, jak je dnes časté, vyzařují zvuk směrem dolů, pod televizor.

Povrch obrazovky je pololesklý, jisté odrazy světelných zdrojů z prostoru před přijímačem tedy nelze vyloučit. Velmi dobrý je pozorovací úhel – při pohledu ze stran ani shora k žádnému zřetelnému posunu barev či jasu nedochází.

Snadná úvodní instalace

První uvedení televizoru do provozu je vcelku standardní: po volbě jazyka (čeština, slovenština) a země příjmu (Česko, Slovensko) zadáme typ příjmu (včetně volby, zda chceme přijímat i placené programy) a domácí režim (alternativou je volba pro předvádění v obchodě). V dalším kroku aktivujeme připojení k domácí počítačové síti – kabelem, či bezdrátově. To proběhne zcela automaticky, v případě bezdrátové volby je třeba samozřejmě zadat heslo a zde jsem ocenil, že virtuální klávesnici, která se pro tento účel zobrazí, lze přepnout celkově na velká či malá písmena, a nemusím tedy každé velké aktivovat samostatně, jak tomu kupodivu u řady značek je.

Pak už se – podle zadané předvolby – rozběhne automatické vyhledávání dostupných televizních i rozhlasových stanic. Drobným nadstandardem je u nalezených stanic i zobrazení názvu sítě, která je přenáší.

S koncem ladění je ukončena i úvodní instalace. Samozřejmě že jednotlivé kroky lze kdykoliv v rámci menu opravit či předělat. Například ladění, prováděné při instalaci automaticky, lze kdykoliv nahradit ruční metodou, která zahrnuje kromě ladění kanálů i ladění frekvence.

Většina z nás je zvyklá mít televizní stanice uspořádané v navyklém pořadí; tento úkol plní jedna z položek menu – Seznam kanálů. Zde lze měnit pořadí stanic v seznamu, nepotřebné položky smazat, což obzvlášť využijeme při satelitním příjmu, šikovná je i možnost upravovat název stanice a já s chutí tak mažu mezeru před slovem Nova. Nechybí možnost zámku pro vzestupnou/sestupnou volbu ovladačem (P+/P-) a rovněž přidání či odebrání ze seznamu oblíbených. Ty lze vytvořit celkem čtyři.

Kanály jdou snadno fyzicky setřídit.
Autor: Petr Žák

Kanály jdou snadno fyzicky setřídit.

S podsvícením z boku

Přijímač má LCD obrazovku s bočním LED podsvícením (Edge LED). To je dnes nejužívanější technologií podsvícení panelu, jejíž obliba u výrobců plyne především z možnosti snížit energetickou náročnost přijímačů a minimalizovat i „tloušťku“ samotného přístroje, což je takříkajíc v módě; menší počet diod nejspíš o nějaké ty drobné sníží i výrobní náklady. Samozřejmě že boční LED mají i své nezanedbatelné nedostatky, především v nerovnoměrnosti jasu v celé obrazové ploše či v tvorbě jasnější „aury“ (označované jako „halo“) kolem světlých útvarů na tmavém (černém) pozadí; projeví se u specifických scén, jako jsou třeba závěrečné titulky filmů. Tyto neduhy současné televizory vesměs kompenzují softwarově. Tato metoda je aplikována i u tohoto přijímače, její fungování prozradí třeba promítnutí souvislé černé plochy. Ta po cca půl sekundě skokově výrazně ztmavne. Systém je vcelku účinný, aura okolo bílých objektů na černém pozadí není nijak nápadná. Podobné scény jsou navíc v běžném televizním provozu spíše výjimkami a právě na to výrobci při aplikaci bočních LED hřeší.

Dálkový ovladač s hodně výrazným tlačítkem pro VoD službu Netflix.
Autor: Petr Žák

Dálkový ovladač s hodně výrazným tlačítkem pro VoD službu Netflix.

Obrázkový dálkový ovladač?

Televizor má sadu tlačítek pro základní ovládání u levého okraje zadní stěny. Dálkový ovladač má klasické provedení, je dostatečně velký, robustní, takže i tlačítka nejsou nijak titěrná a mohou nést i zřetelná označení. Že ale velikost sama pro dobrou orientaci nestačí, dokládají tlačítka, u nichž výrobce sáhl po stylizovaných piktogramech s, mírně řečeno, spornou srozumitelností. Asi nejméně povedená je šestice tlačítek pod obvyklým křížem se čtveřicí kurzorových ovladačů a potvrzovacím OK uprostřed. Ještě tak teletext (obrazovka s třemi vodorovnými čárkami) či internetové funkce (zeměkoule se šipkou) si asi uživatel domyslí, ale EPG? Knížka před obrazovkou by mohla symbolizovat i elektronický návod, prakticky stejný symbol má i tlačítko titulků. Příliš intuitivní nejsou ani externí vstupy (dva obdélníky a „rohlík“ s vystupujícím drátem – asi herní ovladač) a multimédia, protože dvě osminové noty, stylizovaný fotoaparát, resp. video má nejspíš charakterizovat cívka s filmovým pásem. Mladší ročníky nejspíše vůbec netuší, o čem je řeč.

Navíc to, že tlačítko s hvězdičkou a kolečkem, což má asi být disk, spouští YouTube bez nutnosti přepnutí do „internetového“ režimu, můžete zjistit jen pokusem.

Po pár omylech (nejvíce se mi pletla tlačítka multimédií a externích vstupů umístěná ještě pod sebou) si ale asi lze zvyknout. Proto mě mnohem více irituje tlačítko na celém ovladači největší, nejzřetelnější, umístěné hned nahoře, z jehož bílé plochy, samozřejmě jediné na ovladači, září rudý nápis „NETFLIX“. Divím se, že ještě není podsvícen…

Opravdu nechápu, proč mi má výrobce televizoru vnucovat placenou službu jiné firmy, která má navíc řadu konkurentů, kteří už ale „své“ tlačítko nedostali. Odpověď, že nejspíše proto, že si to příslušná firma zaplatila, mě nijak neuklidňuje. Podle stejného klíče budeme mít na ovladači televizoru i tlačítko pro objednávkové stránky Amazonu nebo KFC?

Na ovladači najdeme ještě tlačítko Q. menu (Rychlé menu, přeloženo je ale jako Menu Možnosti), které nabízí rychlejší přístup k několika vybraným položkám. Konkrétně jde o obrazový režim, nastavení zvukového ekvalizéru, vstup do seznamu oblíbených stanic a jeho úpravy, časovač vypnutí, režimy úspory energie a informační brožuru. Ta má ovšem zásadní nedostatek – není přeložena a je tedy pouze v angličtině.

Osmidenní EPG bez obrazu

Elektronický programový průvodce je další de facto povinnou funkcí současných televizorů. Nechybí tedy ani zde. I když má na první pohled vcelku klasické provedení (výchozí časová osa na osm dní, zaměnitelná za soupis pořadů zvolené stanice), pár věcí lze označit za nedotažené. Především v okně EPG zcela chybí okno s aktuálně sledovaným programem. A za dost nešikovné považuji i spouštění konkrétního programu z EPG. Pro něj totiž nestačí najet kurzorem na název stanice – musíte najet na konkrétní pořad, což ale vyžaduje, aby už byla načtena příslušná data. A to po zapnutí přístroje občas docela trvá, navíc pokud přecházíte z jiného multiplexu, někdy údaje zase zmizí. Toto řešení docela postrádá logiku. Vůbec totiž nejde o spuštění aktuálního pořadu, klidně můžete „kliknout“ třeba na nabídku z pozítří. Ale nejsou-li údaje o programech přijímačem načtené, přepnutí se nekoná.

Část s aplikacemi a vstupem do obchodu platformy Opera TV kterou televizor využívá. České aplikace pro IPTV/VoD zcela chybí, z těch dalších jsem našel jen copak.cz.
Autor: Petr Žák

Část s aplikacemi a vstupem do obchodu platformy Opera TV, kterou televizor využívá. České aplikace pro IPTV/VoD zcela chybí, z těch dalších jsem našel jen copak.cz.

Internet aneb svět Smart TV

Pokud v menu nebo tlačítkem ovladače aktivujeme funkci Internet, otevře se obrazovka, kterou většina výrobců označuje pojmem Smart TV; nejdříve nás ovšem „obšťastní“ sáhodlouhý anglicky psaný elaborát jakýchsi podmínek a ujednání, která musíme odsouhlasit – ač většina z nás stěží porozumí obsahu, a i kdyby, asi nenajde sílu tohle překládat.

Obrazovka internetových funkcí dává poměrně velký prostor oknu s běžícím televizním programem, ikony aplikací pak najdeme napravo od něj. Jejich nabídka je rozdělena do dvou částí: větší „Mé aplikace“ (pojme dvanáct položek, přidat lze i další stránku) a menší „Klíčové aplikace“, přesněji My Apps a Key Apps, protože navigace mezi jednotlivými typy aplikací nebyla přeložena.

Obě kategorie se liší v tom, že „Mé aplikace“ můžeme upravovat dle libosti, tedy je i odstranit nebo přidat další, ale aplikace označené výrobcem za „Klíčové“ odstranit nelze; nezměníme dokonce ani jejich pořadí. Jsou ale naštěstí jen čtyři: „Market“ s nabídkou dalších aplikací (lze ho vyvolat i barevným tlačítkem ovladače – dalšími se lze pohybovat i v jednotlivých sekcích aplikací), YouTube, Facebook a Twitter. U prvních dvou toto privilegované postavení vcelku chápu, u dvou zbývajících už nikoliv – hodně lidí je nejen nepoužívá, ale – zejména v případě Facebooku – i nesnáší. Proč by tedy nemohly být mezi volitelnými?

Za poměrně nešikovné považuji zobrazení miniatur nabídky Marketu přes okno s běžícím televizním programem – výsledkem je značný vizuální zmatek. Mnohem přehlednější je nabídka Opera Apps Store s další várkou nabízených aplikací, která už se otevírá klasicky ve svém okně.

Už jsem zmínil, že mezi oběma sadami aplikací a nabídkou Market se lze přepínat barevnými tlačítky dálkového ovladače prapůvodně určenými k pohybu v teletextu. Ta jsou ovšem čtyři, zbývající je určeno pro položku Widget, která je hned pod oknem s televizním programem. Zobrazovaly se v ní ale jen – dokonce dvakrát – další ikony Twitteru. Samotné přepínání jednotlivých položek nabídky barevnými tlačítky je však docela nápadité řešení.

Jednou z volitelných aplikací je i internetový prohlížeč Opera TV Browser. V jeho případě musíme počítat s tím, že dálkový ovladač pro tento účel žádné speciální „myší“ funkce nemá, takže pohyb kurzoru obstarávají šipky nahoru/dolů, doprava/doleva, psaní adres pak probíhá stejným způsobem s využitím virtuální klávesnice, která se zobrazí. Tedy žádný velký luxus.

S tuzemskými aplikacemi je to zatím všeobecně trochu potíž – na tomto televizoru a v nabídce z něj dostupných databází (Market, Opera Apps Store) jsem našel pouze copak.cz. Za to HbbTV chodilo jak na ČT a FTV Prima, tak i na některých kanálech Novy (např. Fanda).

HbbTV chodilo i na kanálech Primy.
Autor: Petr Žák

HbbTV chodilo i na kanálech Primy.

Rozhraní bez HDMI 2.0, zabudovány všechny tunery

Tunerová výbava přijímače zahrnuje všechny tři základní typy digitálního příjmu – pozemní, kabelový a satelitní, s ohledem na cenovou kategorii samozřejmě bez zdvojené alternativy a nechybí dožívající (např. v některých kabelových rozvodech) analog, který ale můžeme při vlastním ladění vynechat. Výbavu pro příjem doplňuje i obvyklá čtečka dekodérů Common Interface.

V souvislosti s tunerem pro pozemní příjem je samozřejmě na místě zmínit plnou připravenost pro chystané vysílání v normě DVB-T2 s kódováním signálu kodekem HEVC. Přijímač se může pochlubit certifikací kompatibility od Českých Radiokomunikací a i při praktické zkoušce zvládl reprodukci pokusného vysílání ze žižkovského vysílače bezchybně, a to jak HDTV 1080/50p, tak UHD 2160/50p.

Konektorovou výbavu bychom mohli označit za tradiční. Mnohé současné televizory už analogové přípojky vypouštějí, nebo je alespoň řeší prostorově úspornými alternativami (vesměs mini jack plus redukční kablík). Přijímač JVC se v tomto směru drží zažitých kombinací a například SCART či složkový vstup zde najdeme v klasickém provedení. I když si nedělám iluze, že to najde příliš velké uplatnění. Představa „véháesky“ připojené k více než půldruhametrové obrazovce s ultra vysokým rozlišením je mírně řečeno dost absurdní. Většinu uživatelů tedy asi bude více zajímat čtveřice vstupů HDMI. Rychlou verzi 2.0 ale mezi nimi nenajdeme, což ale při absenci HDR tolik nevadí.

Naopak jeden z trojice konektorů USB je v provedení 3.0, vhodném právě pro přehrávání videí s rozlišením UHD/4K z připojených pevných disků.

Menu s mnoha volbami

Tím už se vlastně dostáváme k menu přijímače, které je základním rozhraním pro uživatelskou obsluhu. Je rozděleno na pět oddílů: Systém (s podkapitolami Obraz, Zvuk a Nastavení), Instalace, Seznam kanálů, Prohlížeč médií a Internet. Tři tedy obstarávají televizní funkce, zbytek patří multimédiím a internetovým funkcím označovaným také jako Smart TV.
V položce Obraz (Menu, Systém, Obraz) lze vybírat přednastavené obrazové režimy (Přirozený, Kino, Sport, Dynamický) a upravovat kontrast, jas, saturaci barev a zadat či vypnout lze i režim pro úsporu energie. V pokročilých nastavení je pak k dispozici ještě úprava dynamického kontrastu, redukce šumu, několik možností pro vyladění barev (barevná teplota, barva pleti, barevný posun) a změnit můžeme i formát obrazu nepříliš šťastně nazvaný „Zvětšení obrázku“.

Nastavení zvuku jsou samozřejmě méně početná, přesto ale nejsou nijak ošizená. V příslušné části Menu, Systém, Zvuk je kromě hlasitosti, kterou si ale asi každý upraví spíše dálkovým ovladačem, k dispozici i ekvalizér s pevnými předvolbami Neutrální, Klasický, Hudba, Film, Řeč a ruční úpravou v pěti pásmech. Je tu i Zvukový režim (stereo, duální zvuk I a II), volba hlasitosti pro sluchátkový výstup, možnost přepnutí tohoto výstupu na linkový (třeba pokud bychom chtěli zvuk z přijímače vyvést do nějakého staršího zesilovače, který nemá digitální vstupy), omezení maximální hlasitosti (pojem „ALV“ v nabídce ale asi většině uživatelů mnoho neřekne), volba formátu pro digitální zvukový výstup (PCM a blíže nespecifikovaná komprese), pseudoprostorový režim DTS TruSurround a zdůraznění basů (Dynamické basy).

Třetí z položek menu Systém, Nastavení má celkem deset částí, mj. Podmíněný přístup (volby související s dekodérem Common Interface), Jazyk (pro menu přijímače, zvukový doprovod, titulky, teletext, EPG), Zdroje (zde lze aktivovat/deaktivovat jednotlivé vstupy pro externí zařízení) a Časovače. Ty dovolují vypnutí přijímače v určitém intervalu a programování zapnutí/vypnutí zvoleného pořadu. Televizor ale neumožňuje nahrávání na externí nosič, takže tato funkce asi tak trochu zbyla z vyšších modelů. Důležitá je poslední položka Více, která otevírá další volby, z nichž jistě stojí za pozornost zapnutí/vypnutí HbbTV (přednastaveno je po instalaci zapnutí) a aktualizace softwaru přijímače.

Multimédia po povolení příslušené volby nabízejí přehrávání „na jeden zátah“. Upravit jde i velikost externích titulků u videa.
Autor: Petr Žák

Multimédia po povolení příslušné volby nabízejí přehrávání „na jeden zátah“. Upravit jde i velikost externích titulků u videa.

Přehrávač multimédií

Schopnost přehrávat video, fotografie či zvuk z externího média připojeného k rozhraní USB a z míst na počítačové síti (harddisk v počítači, NAS server apod.) je už dnes u televizorů prakticky samozřejmostí. Nechybí tedy ani zde. Trochu matoucí může být, že připojený pevný disk (a USB) se nezobrazí v seznamu externích vstupů, kde budeme příslušný vstup volit třeba v případě BD přehrávače, ale je třeba aktivovat funkci Prohlížeč médií. Ta má své tlačítko na dálkovém ovladači, lze ji spustit i z menu. Výchozí obrazovka prohlížeče má pět položek: Videa, Foto, Hudba, Všechny a Nastavení; můžeme tedy volit podle typu souborů, které chceme přehrávat, či otevřít zvolenou složku s kompletním zobrazením obsahu. Tedy v případě, že „složkové“ zobrazení povolíme v nastavení, v opačném případě se možnost Všechny nezobrazí a přehrávač nám v rubrikách Video, Foto a Hudba „nasype“ všechny dostupné soubory takříkajíc na hromadu, v pořadí, jak je postupně na disku našel. Tato metoda snad může mít účel u nějakých malých flashových pamětí, u objemnějšího disku s početnějším obsahem si neumím představit, že by ji někdo mohl chtít. Podivné je i označení této volby jako „neutrální“.

V dalších nabídkách nastavovacího menu prohlížeče můžeme zadat délku zobrazení fotografií (5 až 30 sekund v pětisekundovém intervalu), zda a v jakém jazyce se mají zobrazovat titulky a také jejich velikost a umístění.

Formátová kompatibilita je slušná, ale není bezchybná. To, že mimo hru je videoformát WMV s kodekem WMV2 mě nijak nepřekvapilo, už jsem si vcelku zvykl, že tento formát naprostá většina přístrojů spotřební elektroniky ignoruje, i když nevím proč, horší už to je u rozšířeného kamerového formátu AVCHD – ani ten si na televizoru nepřehrajete, lhostejno, zda nahrávku máte na externím disku, nebo třeba na počítači. Milovníci filmových ripů už ale budou spokojeni, ať už v kontejneru MKV, či ve starších kodecích DivX/XviD nedělají filmy přehrávači žádné problémy a bezchybné jsou i titulky, včetně praktické možnosti změnit jejich velikost. Příjemným překvapením je přehrávání videí s rozlišením 4K/UHD v široké škále formátů, včetně nahrávek z videokamer, fotoaparátů či mobilních telefonů. Na tom si lámou zuby i mnohem dražší televizory.

Hudbu lze podle očekávání přehrávat ve formátu MP3 plus WMA a WAV, ale ruku na srdce, televizor je pro ryze hudební produkce dosti nevhodným nástrojem. Tradičně bezproblémové je přehrávání fotografií, samozřejmě s možností plynulé výměny ve volitelném intervalu. Seznam lze zobrazit jako výpis, nebo jako sled miniatur.

Naladěné kanály lze bohatě filtrovat.
Autor: Petr Žák

Naladěné kanály lze bohatě filtrovat.

Jak hraje?

I když lze přijímači řadu věcí vytknout (a komu ne?), celkový dojem má bezesporu kladné znaménko. Především musíme vycházet z cenové kategorie přijímače, v níž se nehraje o post „nejlepšího na světě“, ale o rozumný kompromis mezi cenou, výbavou a kvalitou reprodukce. A v tomto úhlu pohledu JVC obstojí.

Solidní výkon kompenzace chyb podsvícení jsem už zmínil, a přidáme-li k tomu i příjemné barevné podání a velmi dobré podání pohybu (opět se ukazuje, že méně je mnohdy více, a že i „obyčejný“ 50Hz systém bez vkládání nějakých vypočtených snímků obstojí), je přijímač ve své kategorii určitě hodně nad průměrem. Samozřejmě mu nejlépe sluší programy ve vysokém rozlišení, ale i s ohledem na velikost obrazovky, dnes chápanou jako spíše „střední“, neurazí ani stanice ve standardním rozlišení. Očekávání vcelku plní i zvuková reprodukce, není sice příliš bohatá na okrajová pásma spektra, srozumitelnost dialogů je ale dobrá. Suma sumárum, JVC LT-55VU83A je určitě produktem s výhodným poměrem ceny a výkonu.

Hodnocení

pro: výhodný poměr cena/výkon, dobré reprodukční vlastnosti, možnost individuálně upravit seznam stanic, včetně vymazání nepotřebných, majitelé starších přístrojů ocení i klasické provedení analogových vstupů

proti: prakticky žádné české aplikace, nereprodukuje HDR, nejasné značení některých tlačítek dálkového ovladače, nepřehrává video ve formátu AVCHD

Balení obsahuje

  • dálkový ovladač
  • 2× mikrotužkové baterie (AAA)
  • nenatáčitelný podstavec
  • napájecí kabel (pevný, dvoužilový)
  • uživatelská příručka v televizoru (angličtina), stručná papírová
  • záruka: 24 měsíců, při registraci 43 měsíců

Anketa

Jakou značku televizorů preferujete – masovou, nebo raději nějakou menší?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 11. 2016 16:35

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+