Více

Jaroslava Sedláčková: Nejsilnější stránka v televizním self promotion? Určitě intuice

Prošla všemi třemi velkými českými televizemi a utvářela představu, jak by měly „prodávat“ své pořady divákům. Nyní porovnává tyto zkušenosti v rozhovoru pro DigiZone.cz.

Když si představíš sebe jako holku, máš design - postavu, barvu očí, vlasů, účes, tvar těla a co máš na sobě. A pak promluvíš. A jak mluvíš, vyzařuje z tebe energie. A to je self promotion. Design a self by měli spolu konvenovat.Jarka Sedláčková prošla ve své kariéře všemi velkými plnoformátovými televizemi – Novou, Primou a Českou televizí. V dobrém i ve zlém. Její design se hodně změnil, ale její self promotion pořád neuvěřitelně baví.

Jak se dá vlastně definovat správné self promotion? Jak má vypadat?

Správné self promotion má vypadat tak, že když ho divák zachytí na obrazovce, jde a podívá se na propagovaný pořad a je jedno, jak bylo to promo uděláno. Tím myslím, že když skončí film, jdu si udělat kafe a z televize zazní po bloku reklam něco, co mě donutí se na obrazovku podívat... A pak sledovat onen pořad.

Takže nezáleží ani tak na pořadu, na který upoutávka je?

Správné self promo tě upoutá k pořadu, ať už je to dobré psycho, nebo tě jen zaujme krásná žena. Stane se ale i to, že je pěkný, super spot self promotion, který baví všechny, kdo se na něm podílejí – střihače, postprodukci, grafiky. Všem se líbí, ale divákům to nic nepřinese. Pak se mluví jen o tom, že to byla hezká upoutávka, ale cílem je, aby se divák podíval na daný pořad. Ne aby mi kamarádi z oboru říkali, že to byla „hustá“ upoutávka.

 



Existují ale nějaká pravidla „správného“ self promotion, ne?

Jistě. Self promotion koresponduje s pořadem – s obsahem, žánrem, s target group, pro níž je pořad určený. To jsou zásady, ke kterým jsme se v 90. letech prokopávali metodou pokusu a omylu.

Pamatuješ si tvou první upoutávku?

No jéje! Moje první upoutávka byla na Ghostbusters (Krotitelé duchů, pozn. red.). Bylo to v době, kdy Nova zahajovala své vysílání a upoutávka trvala asi dvě a tři čtvrtě minuty, a v jejím průběhu jsem prakticky odvyprávěla životopis režiséra Ivana Reitmana a zřejmě i obsah filmu. Budiž nám omluvou, že jsme tehdy o self promotion nevěděli nic a já jsem si myslela, že to tak má být. Ale lidi se na film stejně dívali. Nova byla v té době fenomén a lidi ji milovali. Najednou tu byla televize, která vytahovala americké filmy, které lidé znali z videokazet nebo z vyprávění. I proto si myslím, že dokonce i bez jakékoli upoutávky by se lidi na Ghostbusters stejně podívali.

Kdy tedy přišel zlom a jak? Kdy jsi začala dělat to „dobré“ self promotion?

Myslím si, že tímhle asi naštvu docela dost lidí, ale sama o sobě říkám, jsem voříšek z ulice... Jak se potom upevňovaly internety (a internetový guru byla Věra Pohlová...), stejně tak to bylo i s korporáty... a smyčka kolem krku se začala zužovat. Přicházeli manažeři kovaní v korporátu a měnili věci. Ale já jsem kreativec a považuji se za tvůrčího člověka a celý můj dospělý život dělám tuto profesi intuitivně. Když to ale řeknu v televizi, šéf mě sešvihá španělkou. Všechno to chápu, respektuji, vím, že korporát je vzorec, který si lidé vytvořili a který se jim v 99,9 % osvědčuje. Ale já jsem na to šla jinak.

Intuitivně?

Vždycky jsem si říkala, komu je pořad určen, a snažila jsem se ztotožnit se s divákem. Představit si ho a pokusit se ho chytit. Například pokud děláte promo na seriál Chalupáři, chcete dát lidem nostalgii – ukázat ty skvělé české herce, notoricky známé situace... A i když jsou to filmy, které lidi už viděli tisíckrát, přesně vědí, co od nich čekat a chtějí je znovu a znovu. To je, myslím, specificky česká vlastnost. Díváme se na filmy znovu a znovu, citujeme je nebo jen pasáže z nich a připomínáme si jednotlivé repliky. Ty kolikrát proniknou do běžné mluvy a nás to baví, milujeme to, co známe, a vy jako promotér musíte sakra přemýšlet, na co „umotáte“ diváky při upoutávce na něco nového – někde zafunguje slavné jméno, jinde hudba, emoce, dialog.... A to do vzorce nenacpete, musíte to prostě cítit.

Říkáš specificky česká vlastnost, ale myslíš si tedy, že je u nás self promotion v televizi jiné než v zahraničí?

Asi ne. Netroufnu si generalizovat, protože jsem nikdy v zahraničí nežila tak dlouho, abych mohla srovnávat divácké chování. Byl to jen můj dojem. Ale semínko zasadil už doktor Železný, kterého nemůžu nevzpomenout. Scházeli jsme se na programové radě a doktor Vít tehdy nasadil na osmou hodinu večer Sophiinu volbu. A doktor Železný se rozčiloval, proč to tam dal.... A my jsme všichni říkali, že český národ to ocení, je to Styron a je to klasika. Železný se jen pochichtával a říkal, že ve stejnou dobu dává ČT Slunce, seno, jahody. A my se všichni vsadili, že vyhraje Sophiina volba, a že to navíc ještě dotáhneme promem.

Myslím, že vím, co se stalo...

No jasně, dostali jsme strašně na zadek! A to i když jsme upoutávku postavili na božské Meryl Streep, emotivním sestřihu a hudbě... No a všichni se šli dívat na Slunce, seno, jahody, které šly v televizi už asi třistakrát. Vsadila jsem se tenkrát asi o pětistovku a byla to pro mně potupa, protože Železný to věděl. A nemyslím si, že by to věděl na základě dlouholetého studování diváckého chování, nebo na základě toho, že by měl k dispozici milion studií nebo srovnávací práce. Ne, klasickou intuicí.

A to si říkáme, že jsme národ intelektuálů...

Přesně. My žijeme v představě, že Češi jsou vzdělaný národ intelektuálů. Ale já myslím, že jsme spíš jako Němci. Nás nejvíc baví, když někdo na televizní obrazovce řekne PRDEL a k tomu je ještě zarudlej a upocenej, plácáme se do kolen a přijde nám to super. A ne že by to někdy nebylo. I u nás máme břitké, ostré a chytré věci, ale jsme připosraní. Chtěli bychom být odvážní, mít černý humor, ale v televizi se z toho couvá spíše do roviny „prdel, hahaha,“ anebo aby to bylo ve všech směrech korektní...

No, to je jako v hudbě, kdy nejširší masy oslovuje Kabát.

Ano, tam je to podobné. Při vší úctě a respektu ke Kabátu....

Máš zkušenosti ze všech televizí. Liší se nějak jejich self promotion?

Celý rozhovor čtěte v prémiové sekci DigiZone.cz.

Tento článek patří do prémiového obsahu

Chcete-li mít přístup k exkluzivním informacím, zvolte prosím jednu z níže uvedených možností.

Jednorázová platba

30 Kč s DPH

Ztratili jste přístupový kód? Vyplňte stejnou emailovou adresu jako při původní objednávce a my vám kód znovu zašleme.

Předplatné

Předplatné pro soukromé osoby
785 Kč bez DPH za rok

Firemní předplatné
od 3 900 Kč bez DPH za rok

Proč číst premiový obsah?

Objednávka předplatného

Již máte předplatné?

Přihlaste se

Zaplatit můžete online pomocí některého z bohaté nabídky platebních kanálů od mobilních plateb až po platební karty. GoPay

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+