Více

Jan Novotný: Prima nás Velmi křehkými vztahy poškozuje

Tři roky vyráběl pro televizi Prima seriál Rodinná pouta. Loni na jaře měla nekonečná sága rodiny Rubešů po dvou řadách a dvou stech čtyřiceti dílech skončit, televize si ale našla jiného producenta a pokračovala v ní. Následoval soud a přejmenování seriálu. Spor o autorská práva tím ale nekončí. Nejen o něm, ale také o konkurenčním boji mezi televizními producenty a čekání na digitální televize vypráví Jan Novotný, ředitel producentské společnosti Pro TV.

Jak jste vlastně přišli o Rodinná pouta?

Někdy v březnu loňského roku jsme začali jednat o pokračování Rodinných pout se scenáristkami, sestrami Bártů. Ony se tenkrát rozhodly, že už nebudou pokračovat, protože se chtěly věnovat jiným produkcím a vyvíjet nové pořady. Respektovali jsme je, bylo to jejich legitimní rozhodnutí. Po 240 dílech toho museli mít plné zuby všichni včetně nás.

Takže jste to oznámili Primě.

Ano, a ona vydala tiskovou zprávu, že druhá řada seriálu končí. Jenže někdy v létě novinami proběhla informace, že se Prima dohodla s autorkami na pokračování Rodinných pout a v červenci to televize potvrdila oficiální tiskovou zprávou. Že se dohodla s autorkami.

Ale ne s vámi.

Přesně tak. Chápal bych to v případě, že by to byl seriál, který si ta televize sama vyvinula, našla produkci a zadala jí výrobu. S takovou produkcí by se mohla kdykoli rozejít a bylo by to v pořádku. Rodinná pouta jsme ale vyvinuli my. Věděli jsme o nich rok, možná dva předtím, než se objevila v televizi. Pracovali jsme na nich, investovali jsme do nich prostředky, našli scénáristky. Teprve potom jsme začali obcházet televize. Prima nebyla jediná, komu jsme seriál nabídli.

Jan Novotný 4

Kdo byl další?

Jednali jsme i s Novou. Myslím, že Libuše Šmuclerová potom musela majitelům těžce vysvětlovat, proč naši nabídku odmítla, protože pro Primu byla Rodinná pouta odrazovým můstkem nahoru. Nicméně jsme se dohodli s Primou a seriál jsme točili pro ně. V tom je asi zásadní rozdíl mezi producentem a produkcí. Pokud jste to vy, kdo přináší ten produkt a vyvinul jste ho, je to vaše dílo a snažíte se ho ochránit tak, abyste o něj nemohli přijít tím způsobem, že televize zadá jeho výrobu někomu jinému.

Což se ale ve vašem případě stalo.

Prima si pro třetí řadu Rodinných pout vybrala jinou produkci. Nám je celkem jedno, kdo to je. Myslíme si ale, že televize neměla právo, a to ani morální, nás takto obejít. Primě jsme tímto seriálem pomohli k dobré sledovanosti a bylo by od nich minimálně čestné, kdyby s námi o tom komunikovali.

Prima s vámi vůbec nekomunikovala?

Chvíli jsme si dopisovali, ale pak se Prima odmlčela a už se nám neozvala.

Jak si vysvětlujete, že když chtěla v Rodinných poutech pokračovat, neoslovila znovu vás?

Myslím si, že sestry Bártů s námi už nechtěly pracovat.

Proč?

Nevím, důvod neznám. Mohlo to být kvůli penězům, ale to opravdu nevím. Nikdy jsme se nedostali do situace, že by po nás chtěly za scénáře určitou částku a my bychom řekli ne.

Jan Novotný 3

Seriál pokračuje pod jiným názvem, má stejné obsazení a podobný děj. Tím Prima vaše práva neporušuje?

Porušuje. Záleží ale na právnících, aby posoudili, co je možné a co už ne. Určitě ten seriál nechceme zastavit. Nám jde jenom o to dostat Primu k jednacímu stolu a dohodnout se. Jedna věc je morální rovina a druhá věc právní stav. (Televize Prima včera oznámila, že na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze (PDF, 149kB) nemusí zastavit vysílání seriálu Velmi křehké vztahy. Soud zamítnul návrh společnosti Pro TV na předběžné opatření, kterým by Primě zakázal výrobu tohoto seriálu. Proti verdiktu je možné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, pozn. red.)

Pro Českou televizi připravujete pořad Pošta pro tebe. To je momentálně vaše jediná televizní aktivita?

Ano. Pošta pro tebe se drží velmi statečně. Je to formát, který může na obrazovce vydržet poměrně dlouho. Konec konců to ukazuje Slovenská televize, kde běží jako hlavní sobotní pořad a pravidelně vyhrává nad ostatními televizemi.

Na Slovensku ho vyrábí společnost Maya, která má stejné vlastníky jako vaše Pro TV.

Ano, a vyrobila ho už jednou tolik co my, takže se ukazuje, že má velký potenciál. Slovensko je poloviční země s polovičním počtem diváků, a přesto pořád dostáváme zajímavé příběhy. Zajímavé na tom je, že nikdy nevíte dopředu, co se k vám dostane. Nemůžete si nějak extra vybírat, přesto jsou ty příběhy velmi autentické.

Uživí vás jen Pošta pro tebe?

Nemáme žádné velké náklady. Jsme podobně gumoví jako ostatní produkce, takže v případě velkého projektu nabereme víc lidí a když je málo práce, zeštíhlíme na základní nejnutnější tým.

Pro TV byla první firmou, která nabídla českým televizím nekonečný seriál. Pak se s nimi doslova roztrhl pytel. Panuje mezi produkcemi silná rivalita?

Nemyslím. Mezi některými možná ano, ale s těmi, co vznikly po nás, máme vesměs přátelské vztahy. Firmě Dramedy, která vyrábí pro Českou televizi seriál Horákovi, třeba pronajímáme část našich ateliérů. Seriálovovou fázi v podstatě nastartovala Rodinná pouta. Co jsme si uvařili, to si také sníme. Ale jsme pro konkurenci, protože tříbí prostředí a my chceme být tak dobří, aby nás televize samy chtěly. To je podle mě jediná správná cesta, protože pokud tady bude zdravá konkurence a projekty budou vybírané na základě jejich kvality, bude tu i zdravé podnikatelské prostředí. Náš trh ještě není tolik rozvinutý, konkurence může přijít i ze zahraničí. Konec konců, příkladem může být firma Strix, která v Praze vyrábí pro Primu pořad Krimi live.

Jan Novotný 2

Dobře, ale Strix je firma, která patří stejnému majiteli jako Prima. Ten se vlastně snaží na výrobě pro vlastní televizi zdvojit zisky. Nedá se tedy čekat, že by od Strixu nakupovala pořady třeba Nova.

Dnes to opravdu vypadá nepravděpodobně. Strix je ale jedním z největších celosvětových televizních producentů a distributorů. Vlastní i několik formátů, které by se mohly objevit i na jiné české televizi. Samozřejmě tím, že jsou natolik propojeni s Primou, se jim šance spolupracovat s konkurenčními televizemi zužuje. Existuje ale spousta dalších velkých produkcí, třeba Endemol nebo FreemantleMedia, které běžně otevírají v různých zemích své pobočky. Smyslem tohoto podnikání je vyvinout takový pořad, o který by televize projevily zájem, následně ho prodat a zároveň ho pro ty televize vyrábět. Tím znásobíte zisk. Proto tyto firmy otevírají lokální produkce a skrze ně nabízejí své formáty, které zároveň i vyrábějí.

Vy jste vlastně taková lokální produkce slovenské firmy Maya. Ta také vyvinula vlastní formáty Milionový tanec nebo Dívka za milion a prodala je do zahraničí. Objeví se i na českých televizích?

V době před taneční horečkou jsme Milionový tanec neudali a dnes si myslíme, že tance je na obrazovkách relativně dost. Nova vysílá Bailando, ČT určitě přijde s druhou řadou StarDance, takže už není prostor pro další taneční show. Ale je to škoda, protože na Slovensku byl Milionový tanec poměrně úspěšný. Vysvětluji si to tím, že na rozdíl od SuperStar, které se Milionový tanec tak trochu podobá, nikoho nenapodobujete, ale musíte sám tančit. A to je hrozně emotivní. Dostáváte z člověka to nejlepší. To je víc než zpívání.

Nakousnul jste napodobování různých televizních formátů. Producenti od sebe běžně kopírují. Jak se potom řeší otázka autorských práv?

Je hrozně těžké určit, co si na jakém trhu můžete chránit a co ne. Konkrétní autorské prvky, loga nebo hudbu ano, chránit principy soutěží je složité. Všechny tyto soutěže vychází z mustru jakési castingové show, kdy vybíráte účastníky, ty potom separujete a trénujete s nimi. Máte třeba dvanáct finalistů, z toho vám vznikne jedenáct přímých přenosů. To je jeden z modelů, ale chránit ho autorskými právy podle mě není možné.

Nekonečné a denní seriály hodně vytěžují domácí herce. Neblíží se doba, kdy budou diváci některými tvářemi přesyceni?

Věřím, že ne. Myslím si, že se to už dostává z tlustého do tenkého. Zrovna tento problém musela nedávno řešit Ulice na Nově, když chystala delší stopáž. Herci dnes už mají takové závazky, že je těžké získat je na několik dní v měsíc navíc. Existuje tu nový trh, v seriálech může hrát daleko více lidí, ale nedostává se jich. Znám příklady ze zahraničí, kde někteří herci hrají jen tři dny v měsíci a uživí se. Pracují třeba jen pro televizi. V Čechách dávají herci pořád přednost divadlu. K tomu si mnozí přidávají televizi, někteří film, dělají dabingy, a proto je jejich najednou tak málo. Myslím si, že je vhodná doba, aby si lidé na hereckých školách uvědomili, že neexistuje jen divadlo, že je tu daleko větší prostor pro hraní v televizi. A že je potřeba nových tváří. Vidím to na castinzích. V podstatě není z čeho vybírat. Zjistíte, že v požadované věkové kategorii existuje čtyři pět lidí, z nichž tři nepřipadají v úvahu. Co to je za rozhodování?

Jan Novotný 1

Není to o tom, že herci pořád ještě berou hraní v seriálech za nutné zlo, jak si vedle divadla přivydělat?

Záleží na každém jednotlivém herci, ale pro většinu to je určitě přivýdělek a oni se tím vůbec netají. Tak to prostě funguje. Divadlo může být vaše srdeční záležitost, ale co je vám to platné, když máte tři děti. Myslím si, že i to je důvod, proč do toho jdou. Určitě to nedělají kvůli tomu, že by byli workholici a baví je ráno mazat do divadla, potom na dabing, pak zase do divadla, na natáčení a večer eventuelně znovu do divadla. Kdyby mohli pracovat několik dní v měsíci a uživili by tím rodinu, určitě by nepodstupovali takové nasazení.

Přetahujete se s ostatními produkcemi o známé herce?

Jistě. Tomáš Krejčíř je tomu důkazem.

O toho jste přišli.

Ne, přišla o něj Prima. Rodinná pouta vygenerovala za svoji existenci několik osobností, které mohla Prima v dobrém slova smyslu recyklovat a připravovat pro ně další projekty, aby je ani nenapadlo odejít ke konkurenci. Je to jejich chyba.

Je na českém trhu dostatek kvalitních scénáristů?

Pořád je hledáme. Zároveň s těmi, o kterých si myslíme, že to má smysl, stále vyvíjíme něco nového. Ze začátku se na takovém projektu podílí jeden nebo dva autoři, dáme dohromady koncept seriálu, charakteristiky hlavních postav, prostředí a nějaké dějové linky, uděláme nástřel nebo finální verze prvních dílů a převedeme je do scénářové podoby. Teprve ve chvíli, kdy by se takový seriál rozjel, bychom podle četnosti jeho vysílání nabírali další lidi. Na to, aby pod vedením někoho zkušeného pracoval tým asi pěti lidí, tady scénáristi jsou. Je tady ale málo těch, kteří by byli schopní ty týmy vést.

Jak si to vysvětlujete?

V Čechách není zvykem týmová scénáristická práce. Byli jsme zvyklí, že jeden autor psal a teprve když to měl hotové, mohlo se točit. Jenže produkce nemůže pořád čekat na scénář, existují nějaké termíny, a proto vznikají scénáristické týmy. Odbourává se tím také riziko závislosti na jediném scénáristovi.

Není příliš riskantní připravovat seriál s vědomím, že ho třeba žádná televize nevezme?

Je, ale to je přesně smysl našeho podnikání. Musíme dobře investovat peníze a věřit tomu, že vyvineme tak dobou věc, že ji dokážeme prodat. Čí podnikání je bez investice?

Všiml jsem si, že Maya na Slovensku dokonce natočila pilotní díl seriálu, který představila novinářům a teprve potom začala obcházet televize. Herci v něm hráli bez nároku na honorář.

To záleží na vztazích s herci. Když je budete mít extra dobré, asi byste je k tomu přesvědčili i tady. Nebo by chtěli méně. Normálně se jejich honorář skládá z hraní a převodu autorských práv. Můžete jim tedy zaplatit za výkon s jakýmsi dodatkem, že za užití autorských práv zaplatíte až ve chvíli, kdy ten seriál někdo koupí. Ona už pravděpodobně doba, kdy se prodával stodílný seriál jenom na základě mnohostránkového scénáře, bude pomalu ustupovat. Dříve nebo později se dostaneme do stavu, kdy se budou točit piloty, kreslit streetboardy nebo nějaké jiné formy prezentace a nezůstane jen u papíru.

Majitelé Pro TV a slovenské Maye založili podnikání na dobrých vztazích s firmami německého magnáta Leo Kircha. Pokračuje tato spolupráce i po Kirchově krachu?

Spolupráce s KirchGroupe probíhala ještě v době, kdy Pro TV neexistovala. Tehdy šlo o opravdu úzké vztahy a dodnes z nich čerpáme určité know-how. Po rozpadu KirchGroupe nebylo chvíli s kým spolupracovat, a dnes máme nadstandardní vztahy s německým Beta filmem.

Ten převzal část knihovny právě po KirchGroupe a vlastní ho Slovák Ján Mojto, bratr Františka Mojta, který společně s Vojtěchem Hronem založil Mayu a patří jim i Pro TV.

Beta film byl dříve součástí KirchGroupe. Byla to vlastně produkční a distribuční ruka celé skupiny, ale zapadaly do ní i televizní stanice a to je právě ta platforma, kde jsme se tenkrát mohli učit. Dnes spolupracujeme spíš na obchodování s vysílacími právy.

Máte vůbec šanci oslovit další televize, když se s Primou soudíte a Nova si většinu produkce vyrábí sama? Její ředitel Petr Dvořák mi nedávno řekl, že se jim to tak vyplatí.

Nova patří americké CME a jejich strategií je vyrábět hlavně mezi sebou. Slovenská Markíza s Novou, s rumunskou televizí Pro TV a podobně. Je to celkem logické, protože si tím vychovávají vlastní profesionály. Vím, že některé štáby a tvůrci jezdí ze Slovenska pracovat sem na seriálu Ulice a zase naopak publicistiku jezdí učit někteří Češi na Slovensko. Z ekonomického pohledu je logické, že nechtějí poskytnout někomu zvenku zakázku a prostředky, aby se naučil vyrábět, a ve chvíli, kdy zakázka skončí, lidé z televize nic neuměli. Chápu tedy, proč si Ulici udělali sami. Myslím si, že v tom bude Nova pokračovat. My to prolomíme jedině tak, že budeme tak dobří, aby se jim vyplatilo nás oslovit.

Jan Novotný 5

Česká televize si většinou vyrábí seriály také sama, snad s výjimkou Horákových. Prima má svůj Strix. Co když si každá televize vytvoří vlastní produkční zázemí a na vás nic nezbude?

Musíme být prostě nejlepší. Vymyslet a nabídnout takové seriály, které by pro ně byly zajímavé a neměly tvůrce ani zázemí pro jejich realizaci. O ekonomické výhodnosti vlastní výroby u televizí nejsem úplně přesvědčený, protože i ony si musí kromě interních zaměstnanců najímat externisty. Naopak. Konkurence externích produkcí dokáže cenu srazit dolů.

Slibujete si větší odbytiště od digitálních televizí? Jejich nástup se neustále zpožďuje.

Ono asi dojde i na tomto trhu práce k nějakému limitu, kde už tady nebude víc zaměstnatelných lidí a nějaký čas potrvá, než dorostou noví. Ale určitě, s každou novou televizí vzniká další příležitost. Na světě je stále častější model, že se vysílatel skutečně věnuje jenom vysílání a výrobu zadává externistům. Proč by to nemohlo fungovat u nás? Určitě to je ekonomicky výhodné.

Jednali jste už s některými z chystaných digitálních televizí?

Ano, třeba s Fero Feničem. Nešlo jen výrobu, ale i o prodej vysílacích práv. Jednali jsme také s televizí Barrandov. Situace s digitálními televizemi je ale tak složitá, že nemá smysl tuto spolupráci rozvíjet dál. Nikdo přesně neví, co se bude dít.

Z televize Barrandov se teď vlastně stala produkční firma, vyrábí pro Primu soutěž Ber nebo neber.

Abych se přiznal, příliš tomu nerozumím. Být majitelem televize, asi bych nezadal práci svému budoucímu konkurentovi.

Možná ji dostali kvůli Pavlu Zunovi, bývalému spolužákovi tehdejšího ředitele televize Barrandov Petra Chajdy, který se později stal výkonným ředitelem Primy.

I to je cesta, jak se dostat k projektu. Můžete mít nasmlouvaného bezvadného moderátora, u kterého si budete jisti, že vám neuteče, a pokud o něj bude televize opravdu tak strašně stát, tak vás ten pořad prostě nechá vyrábět. Nic jiného jí ostatně nezbude.

Fotografie: Petr Jedinák, Reflex (www.jedinak.cz)

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v Hospodářských novinách

Anketa

Komu dáváte za pravdu ve sporu o výrobu seriálu Rodinná pouta?

23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 9. 2008 11:27

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+