Více

Já, Mattoni je jako diazepam. Je to nuda, ale je vám to jedno

Pomalé tempo seriálu je sekundární – ono se na to totiž fakt hezky kouká. Navíc 120 milionů korun je na české televizní poměry částka opravdu nevídaná.

Většina recenzí na nový velkoprojekt České televize, seriál „Já, Mattoni“, se nese v negativním duchu. Cituji: „Předražená nudná ezoterická telenovela!“ (Lidovky.cz), „Unylý mišmaš“ (Aktuálně.cz), „Působí usedle a opatrně“ (iDnes.cz).

Není to vůbec pravda.

Seriál, který Milan Fridrich komentoval slovy „velká věc“, opravdu velkou věcí je – vždyť 120 milionů korun je na české televizní poměry částka opravdu nevídaná a ty peníze jsou ve výpravné historické produkci opravdu vidět.

To, že tvůrci mají zodpovědný přístup, je dáno i kulturními citacemi – Alois Švehlík coby Heinrich Mattoni, vzpomínající na dramatické události svého mládí, nedá nevzpomenout na Jméno růže a starého Adsona z Melku. Abych těm, kdož přijdou po nás (pokud je Antikrist nepředejde), zanechal znaky znaků, aby je zbožně luštili, říká Adso.

Pokud se nyní chápu pera a píšu pravdu, činím tak proto, že musím. Musím, říká hned v úvodu prvního dílu Heinrich Mattoni jazykem sice o poznání modernějším, neméně ovšem naléhavým a plným stejného pocitu vyzpovídat se.

Ale z čeho?

Zatímco Adso se vyzpovídává z hříchů mládí, Mattoniho žene kromě nostalgické chuti bilancovat také touha pomstít se vlastní ženě, která jej na sklonku života připravila o jeho celoživotní dílo. A že název seriálu připomíná slavnou ságu „Já, Claudius“ jen náhodou?

Nemyslím si.

Už název prvního dílu „Láska a intriky“ dává tušit, že se seriál chce rozmáchnout a letět k výšinám. K letu si ovšem vybral vzducholoď Hindenburg, nebo spíše létací kolo Jana Tleskače – zkrátka seriál nechce za žádnou cenu nic uspěchat. Proč taky, když jsme teprve u prvního dílu ze třinácti. A navíc, když se řekne „Karlovy Vary, konec devatenáctého století“, představujeme si rustikální idylu. A základem takové idyly je absence spěchu. Je skvělé, že tvůrci nepodlehli mámení stylu „svižný děj udrží lépe divákovu pozornost“. Ten neodbytný pocit, že všechny scény trvají o několik sekund déle, je způsoben deformací moderním ultrarychlým střihem – v moderních akčních filmech mezi jednotlivými střihy uplynou tři čtyři sekundy. V historické fresce (ano, seriál je stejně akční jako malba na zdi) nejsou výjimkou střihy o délce deseti patnácti sekund, které jen umocní pocit krásy a bohatosti časů dávno minulých, protože vás nerozptylují stále novými a novými informacemi. Iluze je dokonalá, zvláště když je celý film jako prohnaný filtrem „Sepia“ v Instagramu.

Sledování seriálu prostě připomíná paličku namočenou do medu, když ji vytáhnete a pozorujete, jak pramínek pomalu odtéká a slábne. Je to jako komiks – nepřetržitý voiceover Aloise Švehlíka je doplněn ilustracemi vzpomínek jeho dětství a mládí. Jedná se vlastně o souvislý text doplněný obrázky, čímž je samozřejmě o to více stimulována divákova představivost, protože si celou dobu říkáte „jak by to mohlo vlastně vypadat ve skutečnosti“. Působí jako diazepam. Víte, že je to nuda, ale je vám to jedno.

Odvahu projevila produkce a tvůrci filmu ve zdánlivých detailech. Díky České televizi, že nepodlehla módní korektnosti, díky které dnes spatřit ve filmu cigaretu je něco jako ulovit Vaporeona. V seriálu se totiž kouří neustále a všude, což může být mylně interpretováno jako snaha o zachování historické věrnosti – ve skutečnosti se ale jedná o tichý protest České televize proti slizkým chapadlům politické korektnosti a důkaz jejího progresivního myšlení.

Kouření ti opravdu nesluší, mamá, prohlásí Mattoniho dcera v jedné z úvodních scén, což Tatjána Medvecká (bezkonkurenčně nejlepší herecký výkon, i když na obrazovce není příliš často) odbude suchým wisecrackem: Faktury! – jakoby chtěla své rodině a divákovi dát najevo, co je ve skutečnosti důležité. A má pravdu – dokud se ve filmu popisuje Mattoniho dětství, máte opravdu pocit, že brzy usnete. Pokud vás tedy nezarazí ta všudypřítomná koňská dávka patosu, střetávajícího se s realitou upjatého života poloviny devatenáctého století. Nebo pokud se nezakoukáte do nevinného obličeje mladého Jáchyma Novotného (hraje nejmladší Mattoniho verzi), který má obličej nevinný jako DiCaprio v Romeovi a Julii, takže mu v klidu odpustíte, že kromě obligátního prodeje oplatků se prostituuje za peníze – vlastně pro lásku. Což ovšem v dobových reáliích splývá: jak říká jeho milenka, služka v jejich rodině: je to součást obchodu. A reality: Tyhle čubičky ze Šumavy já umím! komentuje pohled na ni jeho kamarád, když oba šmírují v noci přes okno Mattoniho první femme fatale.

V okamžiku, kdy se střihem posuneme o deset let dopředu a Mattoniho už hraje David Švehlík, se děj přece jen začne trochu hýbat dopředu – palec nahoru, nebylo by dobré, kdyby diváci usnuli uprostřed hodinu a půl trvajícího pilotu. Pokud se bude tempo i nadále stupňovat, někde ve 13. dílu bychom opravdu mohli dočkat relativně dramatického finále. Napoví už druhý díl, který uvidí diváci už dnes večer (ČT 1, 20:00). Shodou okolností nám dnes Česká televize představí také pilot britsko-amerického seriálu Pan Selfridge (ČT 2, 21:00), se kterým je Já, Mattoni občas srovnáván. Ten se odehrává v Londýně na počátku 20. století, ve stejné době, kdy Já, Mattoni končí. Držíme palce, ať v závěrečném srovnání vyhrajeme na body. Co se poklidné české image týče, vítězí Já, Mattoni na celé čáře už nyní.

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 9. 2016 14:52

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+