Více

Ivan Hronec: Televizi potká to, co tisk - žánrově se rozvrství

„Naši společnost tvoří dvě strategické hodnoty: odvaha na hranici šílenství a využít to, co nikdo nechce, recyklace,“ popisuje Ivan Hronec, generální ředitel české a slovenské pobočky SPI International. Tato společnost jako nezávislý distributor a producent filmů i vysílatel televizních kanálů chce brzy do rodiny kanálů FilmBox přidat rodinnou stanici a k těm pod značkou Nostalgia také specializovaný na dokumenty. A díky SPI se také nedávno dostala na Novu repríza kultovního filmu Pulp Fiction.

Můžete charakterizovat činnost filmové distribuční společnosti SPI International na televizním trhu?

SPI působí na mediálním poli od roku 1987. Tehdy se poprvé zúčastnilo filmového festivalu v Cannes, kde zakladatel, investor a hlavní motor SPI International, pan LONI FARHI, který je americký státní občan a působí v New Yorku, začal poprvé podnikat v tomto směru. Bylo to ještě před pádem železné opony. Hned se jak uvolnily hranice, SPI pronikla do střední Evropy, jako sales agent. Byly tu první možnosti prodávat filmová práva České televizi, Slovenské televizi, Maďarům. A velký skok přišel tehdy, když vznikl v Polsku Polsat (1992) a v Česku Nova (1994) jako jedny z prvních komerčních televizí. To byl přelom. První znamení, nejen pro majors (několik největších amerických filmových studií – pozn. red.), že teritorium střední Evropy začíná být zajímavé z hlediska prodeje. Hned potom se k tomu přidala Markíza a celá skupina CME.

V té době jsem byl na druhé straně barikády. Pracoval jsem pro CME, v různých úrovních – Markíza, TVN v Polsku, programming department v Londýně. Poznal jsem tam ADRIANA SARBU a všechny dnes už „legendární“ lidi, včetně VLADIMÍRA ŽELEZNÉHO samozřejmě.

Ivan Hronec

Jak vy jste se vůbec do tohohle byznysu dostal?

Jako všichni. Také jsem byl „nastartovaný“ jako intelektuál. Jsem doktor filozofie a skončil jsem hudební vědu. Dostal jsem se do Markízy, nejdřív jako šéf produkce, potom šéf akvizice. Vlastník Markízy PAVOL RUSKO býval mým spolubydlícím na internátu. Bylo to podobné, jak se pan Železný dostal do Novy, jako všichni. Typické postkomunistické salto mortale.

Z produkce do akvizice jsem se dostal tak, že někdo se jednou na poradě ptal, kdo umí anglicky, že je potřeba kupovat filmy. Jako šéf akvizice Markízy jsem se pak potkával s Petrem Sládečkem z Novy, se všemi majors, od nichž jsme také nakupovali, a potkal jsem se i s lidmi z SPI. Potkal jsem LONIHO FARHIHO a jeho partnera, tehdy to byl NESIM HASON, který dělal New Films International (založené v roce 1996 – pozn. red.). Byli agresivní společnost, která protlačila tituly, kam se jen dalo. Já jsem ale chtěl jít výše v byznysu, který jsem tehdy dělal – dostal jsem nabídku ze CME do programming services. Vzal mě ARTUR GOLDBLATT, zakládající partner Palace Cinemas. Další spoluzakladatel a šéf Palace Cinemas V. J. MAURY je též člověk vzešlý ze CME. CME vlastně bylo líhní mnoha lidí v oboru. LINDA JENSEN je dnes šéfkou HBO Central Europe. ONDŘEJ ZACH, taktéž z Novy, je viceprezidentem pro program a akvizici pro všechny kanály HBO Central Europe.

Když CME neslavně skončilo v Polsku, dostal jsem nabídku od Loniho, abych pomohl prodeji v SPI. Tak jsem začal působit jako sales agent. To bylo v roce 1999. Od roku 2001 Loni zjistil, že nakoupit a prodat umí kdekdo, a tak jsme si řekli, že je třeba udělat ještě něco dalšího, co by nás dostalo do pozice silnějšího partnera. Už nemůžeme obchodovat se softwarem, musíme budovat hardware, řekli jsme si. To byla zpočátku kinodistribuce v Polsku. Poté jsme se to rozhodli zopakovat na Slovensku a v Česku. To bylo v roce 2001 a distribuovali jsme film Čokoláda, to je pořád náš největší úspěch, poměr investice do marketingu versus sto tisíc diváků zůstává stále finančně nejlepší.

Celý koncept zafungoval, začali nás brát seriózněji, než jako prostředníky – byli jsme kinodistributoři. Už to nebyl spekulativní kapitál, už to byla práce. Po několika letech jsme na kinodistribuci navázali videodistribucí. A po dalším vývoji jsme rozmýšleli, co dál. Rozhodli jsme se pro lokální produkci. PIOTR RIESCH, kolega z SPI, který má na starosti Polsko, začal produkovat a koprodukovat filmy. V Polsku dnes máme takových filmů patnáct až dvacet.

Koprodukce funguje i v Česku?

Já jsem nedostal souhlas, protože tu byly konkurencí různé silné skupiny se silným know-how. Souhlas dostal můj televizní projekt. Piotr v Polsku se tedy soustředil na produkci, já tady na rozvoj televizních kanálů. Celý model byl založený na tom, že SPI vlastní práva na několik roků, někdy desítky roků, a využívá se při prodeji pro kina, video, DVD či televize jen určitou část práv. Přirozená tedy byla úvaha, že filmy by neměly zůstat na polici. Klienti nebyli, protože neměli zájem – neměli kapacitu to využít. Proto jsem potřebovali vyvinout něco, kde kapacita bude. A spustili jsme kanál FilmBox v základní podobě.

Proč jste museli vybudovat svůj televizní kanál a neprodali jste filmy už existujícím?

Filmbox velké logo

Nikdy by myšlenka vybudovat vlastní kanál nevznikla, kdybychom měli kapacitně dostatečný obrat při prodejích (pro televizi – pozn. red.). Ten je limitovaný počtem kanálů. Vždyť spočítejme produkcí: Amerika ročně produkuje 400 až 600 filmů od majors, okolo 500 nezávislých. Evropa dohromady tisíc, možná trochu méně. Indie, Bollywood tak 1300, zbytek Asie nepočítám, zbytek dalšího světa, Austrálie a tak, bude možná 100, 200. Mluvíme tedy o minimálně dvou tisících, maximálně až šesti tisících vyprodukovaných filmů za rok. Týdnů je 52 do roka, plus minus 360 dní. Televize tedy všechny filmy nejsou schopné zařadit. Kina dávají asi pět premiér za týden, asi dvacet za měsíc. Reálně tedy oddistribuují 120, 150 filmů ročně. Na videu je to okolo 150 filmů za měsíc. Otázka tedy byla: buď filmy budou stát a jejich cena bude neustále degradovat, nebo se budou točit na našich televizních kanálech a cena bude založena na tom, že SPI jako společnost bude mít vyšší hodnotu.

Jinými slovy: chtěli jste zužitkovat produkty, které podle vás neměly plného využití, a tím se zároveň stát hodnotnější partnerem?

Ano. Celé přemýšlení o obchodu s filmem spočívá v tom, jak vytvořit co nejvíc oken pro využití konkrétního licenčního produktu. To je úloha všech distributorů, ať jsou prostředníky, nebo produkt vlastní. Je to jako s leteckou dopravou – letadlo je přínosem, když je ve vzduchu, špatné je, když stojí. Film je také OK, když je „ve vzduchu“, on air.

Když zpětně hodnotíte rozhodnutí, podle něhož jste místo filmové produkce začal budovat televizní kanály, myslíte, že bylo správné? Zvlášť když uvážíme vývoj technologií, digitalizaci, zmnožení programové nabídky?

To rozhodnutí už ani neplatí. Vstoupili jsme koprodukčně do pokračování filmů Sněženky a machři a Saxana. To už máme podepsané. Sněženky a machři budou 18. prosince a Saxana v březnu. Šlo tedy jen o časový posun. Tehdy to načasování nebylo vhodné, dnes je. Dnes třeba odbavuji televize i pro Polsko z Bratislavy. Tam je dnes možná největší tranzitní uzel pro HD v Evropě. To je paradox doby. Přes IPTV a přes satelit vysíláme do Polska, do Česka, na Slovensko, do Maďarska a brzy to bude i Rumunsko. Jdeme tam cestou partnerství, to v tomto případě ho zabezpečuje joint venture s tamní společností RO Image. Podílí se na tom i rumunská produkce Empire Video. Satelitní kanál je postaven podobně jako český či slovenský.

Kdy přesně jste v Rumunsku odstartovali či odstartujete?

Ještě to není podepsané. Do konce roku ale určitě chceme začít testovat verzi HD, od 1. ledna 2009 HD i SD normálně na satelitu a redistribučním způsobem.

Program postavíte na tamních filmech, či dabovaných?

Budeme stavět na našich licenčních filmech, které vidíte na Filmbox, Filmbox Extra či Filmbox HD. A k jazyku: Rumunsko titulkuje, Polsko „voiceoveruje“ a Česko a Slovensko naneštěstí dabuje.

Také televize vstupují čím dál více do filmových koprodukcí, aby pak mohly vysílat původní díla, a také zakládají řadu menších žánrových kanálů kolem hlavní značky. Jak si v konkurenci s nimi stojíte?

Strategie SPI je kooperovat, nekonkurovat, Když stavíme projekty, stavíme je spíš jako komplementární. Na devadesát procent se nám to daří. Například Filmbox Extra a do jisté míry i Filmbox HD se snaží být přesně mezi základem, čím je Nova Cinema, a super-pay, což je HBO. Snažíme se cílit na střed, což operátoři vítají, protože mají množnost stavět nepředvídatelné balíčky programů, které mohou prodávat lépe než čistě základní nebo čistě placené. Tuto strategii bych chtěl držet a pokud se to podaří, myslím, že mám šanci být sledovaný a přitom ne konkurenční.

Přizpůsobujete skladbě svých televizních kanálů to, jak obchodujete s filmovými právy? Jinými slovy: řeknete si, že takto chcete postavit televizní kanál, a proto určité produkty nepustíte do jiné distribuce?

Rozhodně ano, dělá to jakýkoli seriózní distribuční a producentský partner, počínaje majors. Od prvního srpna s námi jako sales director pracuje RORY BUCKLEY, který pracoval sedm roků jako sales manager pro Disney a který je právě teď velmi dobrý zdroj know-how, jak strukturovat dealy s jednotlivými partnery. Jako Disney, který také prodává a také má svoje televizní kanály, i my posuzujeme, jaký titul je pro nás výhodnější prodat a jaký nechat rotovat na našich kanálech.

Filmbox Extra velké logo

Co je pro vás důležitější – když se vám film víc zaplatí z prodeje jinému kanálu, nebo že ho třeba s menším ziskem využijete sami a posílíte profil hlavního kanálu?

To se ptáte na hlavní věc, nad kterou jako SPI přemýšlíme – je podstatnější hodnota společnosti, nebo hodnota produktu? Aniž bychom k tomu jakkoli vyzývali, dostáváme množství žádostí o zhodnocení naší společnosti, o investici, o koupi, a to i od společností, které v životě s filmy neobchodovaly. Tyto signály nám dávají silně najevo, že hodnota společnosti je důležitá. Na druhé straně „bread and butter“ je sales. Řeším to, ale neumím na to moc odpovědět.

Jak se rozhodujete?

Pro český a vlastně středoevropský trh máme následující model: začínáme v kině, tam je film minimálně šest, optimálně osm až dvanáct měsíců. Po šesti měsících dáváme film na DVD a video na vyžádání. Po dvanácti měsících dáváme film buď na HBO, nebo na FilmBox HD. Po šesti měsících může přejít do FilmBoxu Extra. Po tomto může jít do prvního neplaceného televizního vysílání. Po 24 měsících se film vrátí zpět a buď uděláme druhý run, nebo ho zařadíme do základního FilmBoxu, a tam je dvanáct, šest, tři měsíce, to je jedno, anebo tři, čtyři roky, a prodává se dál na volném trhu.

Pokud dobře počítám, každá licence je minimálně na sedm roků, optimálně dvanáct roků, některé jsou na 17 až 25 let. Vždy najdete prostor, kdy s filmem můžete počítat pro základní FilmBox. Pro FilmBox HD a Extra, což jsou konfliktní zóny, to případ od případu řešíme tak, že pokud jsou televize schopné a ochotné zaplatit, zvažujeme vedle HBO i to, zda to náhodou nebude lepší dát jako premiéru někam jinam. Zatím se to nestalo.

Generální ředitel Novy Petr Dvořák nedávno říkal, že hlavní potyčka o práva na zahraniční pořady, filmy a seriály se mezi Novou a konkurenční Primou odehrála na přelomu roku 2005 a hlavně v roce 2006, tehdy obě televize svedly souboj o několik zahraničních balíků, přičemž následně se každé z nich podařilo domluvit s jinými studii. Nova je tak určitě saturovaná přibližně na dva až tři roky dopředu, říkal Dvořák. I vy dodáváte Nově, Primě, České televizi. Kde je vaše pozice vůči majors a místním televizím? Zprostředkováváte jim, nebo jste vedle toho?

Základní dělení filmového byznysu je trojí: jsou to produkty majors, nezávislých a lokální. Majors je pět, šest největších studií ve Spojených státech. Nezávislí jsou všichni ostatní a ty filmy, které jsou majors v USA, nezávislé po světě. Bývají to velké filmy, například Alexandr Veliký. V USA ho zajišťovali Warner Brothers, ale pak my v našich teritoriích. My jako SPI kontrolujeme nezávislé. Majors dělají přímo – nepracují s žádnou společností, která koupí a prodá.

Podíváte-li se na kinotrh, vidíte, že Falcon, Bonton a Warner Bros. mají šedesát sedmdesát procent trhu. Zbytek si dělí nezávislí – SPI, Magicbox, AQS, Hollywood Classic, Intersonic a tak dále. My máme stabilně sedm, osm až patnáct procent. Pokud je to tak a majors mají šedesát procent a je jich pět, pak SPI kontrolující dvanáct procent je absolutně OK ve vztahu k tomu, co reprezentujeme a co se potom reflektuje v nabídce v televizní oblasti.

V Česku máme afiliace s dalšími nezávislými a nabízíme produkty, které dosahují až dvacet procent úrovně kinotrhu. V televizní oblasti tedy máme až dvacet procent reflexe kinotrhu v Česku. Ale majors zase mají seriály. Ty my nemáme. Seriály se prodávají v balíčcích s blockbustery a hlavně pro volně vysílané televize jsou seriály tím, co dělá reklamu hlavně seriály. Hodnotit tedy rozdělení trhu v tomto smyslu je obtížné.

Rodina vašich kanálů FilmBox zahrnuje kromě základní verze také Filmbox Extra a Filmbox HD. Naznačil jste, že by se měla rozvíjet i rodina pod značkou Nostalgia. Jak?

Licenci na Nostalgia Musica TV jsem obhajoval předminulý týden. Nostalgia bude mít svoje variace. Pokud shledáme důvod, rád bych šel do dokumentu, rád bych šel do dalších „muzik“, specifických. Je to stejné jako na jiných trzích: každá žánrová pozice se dá variovat, dokud máte příjemce. Můj pocit bez nějakých důkazů je takový, že televize se začne „magazínovat“. Pokud přijdete do kiosku s časopisy, nepřekvapí vás, že máte několik žánrových magazínů. A už se nepozastavujete nad tím, jestli je to dost nebo ne. U televizí je pořád taková tendence divit se, zda se jich tolik uživí. Začínal jsem před dvanácti lety ve velké televizi, kde na vysílacím stanovišti to bylo jako v NASA, všechno bylo složité, náročné. Dnes mi tři lidi v Bratislavě obhospodařují dvanáct kanálů.

Dokumenty, krátké filmy, biografie, s nimiž počítáte pro kanál Nostalgia, jsou opět původem nezávislé produkce?

Ano, i nakupované z lokálních zdrojů. SPI tvoří dvě strategické hodnoty: odvaha na hranici šílenství a využít to, co nikdo nechce, recyklace. Recyklace ve smyslu objevení nových zdrojů, kombinace zdrojů, které jsou nikým nedotčené, nechtěné.

Kde budete brát potravu pro kanál Nostalgia Music TV, která má stavět na české a slovenské hudbě z padesátých až osmdesátých let?

Přesně tam, kde ji berou ostatní hudební televize – v hudebních vydavatelstvích. Jen začít tam, co se dnes nehraje. Když si vezmete Óčko či mezinárodní stanice jako MTV, VH, Viva, zdroj je vyčerpaný na deset, dvacet, třicet procent. Když jsme mluvili o dvou tisících filmů ročně, spočtěte si, kolik je ročně klipů. Musí být klíč, který revitalizuje, co bylo natočeno. Najít ho je dramaturgický úkol.

MTV i Viva jsou dnes ne jednou stanicí, ale vějířem různě zaměřených kanálů. Myslíte, že s plánem vysílat hudbu padesátých až osmdesátých let na Nostalgia Music TV s nimi nepůjdete do konkurence?

Určitě půjdeme. Stejně jako s každým filmovým kanálem, tak i s hudebním.

Jaká je tedy úvaha za tím, proč vy byste měli uspět?

Filmbox HD velké logo

Pokud mám obecnou strategii nazvat jako left-overs, tedy určité zbylé produkty nad to či vedle toho, co ostatní nevysílají, už to je diferenciátor, který mě bude vydělovat vůči mainstreamu všech ostatních. Žánr je první diferenciace – obecně zaměřená televize versus nikový kanál. Druhý krok je konkretizace žánru, třetí dělení žánru podle dalších úrovní. Dělení nikdo nechce dělat, obnáší to hodně úsilí a okamžitý efekt je malý. Ale to je naše práce. Chceme to dělat. Nebojím se to říct, protože je to tak těžké a složité, že to nikdo nebude dělat.

Zdá se mi, že začínáme žít v době velké konvergence žánrů a zájmů, které se promítají ve stejné míře do elektronických i tištěných médií. Předtím to nebylo možné z hlediska omezených kapacit a technologií. Dnes s digitalizací – nejen vysílání, ale obecně technologií – se žánrovost začíná s neuvěřitelnou razancí projevovat v televizi, kde se dosud neprojevovala, přičemž už minimálně osmdesát let byla patrná v tisku. Jako ve všem. Gutenberg byl dřív než Železný, ale mají stejné ambice – udělat něco, co bývalo elitářským, dostatečně dosažitelné pro lidi, pro masy. Princip zůstává.

Velké televize nemají žádnou motivaci to dělat. Mají svůj share a pozici a tím pádem jsou přirozeně konzervativní. Velká studia to nemají důvod dělat, mají rádi velké televize, protože ty kupují jejich velké filmy. Tak zase jen ti prokletí nezávislí budou narušovat status quo. To je náš úděl, nejsme první a poslední a není to jen v byznyse, ale stejně i v politice či jiných lidských vztazích. Jsou etablovaní a úspěšní a ty mají rádi konzervativismus, a jsou noví, a ty narušují status quo.

Na mladé publikum chcete zaměřit další hudební stanici Revolution TV, kterou plánujete odstartovat v roce 2009. To má být slovenská verze Nostalgii Music TV?

Je to česká televize s českou licencí, ale efekt zajímavosti by měl být v tom, že by se to mělo postavit sice federálně, jako to dělá Óčko, také česko-slovenská televize, ale zároveň jako televize slovensko-česká.

Jak tomu rozumět? Kdybychom si řekli, že Óčko je aktuální co se týče doby vzniku klipů, jak se obsahově vymezíte, aniž byste konkurovali Óčku či třeba své Nostalgii Music TV?

Základní moment zajímavosti by měl být možná založený na tom, co se dnes paradoxně v Česku ujalo jako nejposlouchanější evropská hudba, to je hudba slovenská. Elán, Haberu, Smatanovou, Pehu asi slyšíte na největších rádiích častěji v Praze než v Bratislavě.

Proč na Slovensku razíte pro hudební televizi jinou značku než v Česku?

Nostalgia spočívá v nostalgii, Revolution je revoluce, jiná televize.

Budete obě rodiny programů rozšiřovat?

Říct, že nic nebudeme rozšiřovat, je nepravda, říct, že to budeme dělat přesně tak a tak, je odvaha. Je to kombinace více věcí, včetně zhodnocení našich sil, abychom také zvládli všechno uřídit. Existuje pěkné japonské přísloví: měj jen tolik zahrad, o kolik se dokážeš starat. Myslím, že dnes už jsem velký zahrádkář.

O licenci na dokumentární Nostalgii chcete žádat ještě letos?

Chci. S některými klienty jsme už měli rozhovory, reakce na Nostalgii byla velmi silná, velmi dobrá.

Kolik vlastně lidí sleduje vaše kanály?

Co se týče sledovanosti, snažíme se vejít do průzkumů od GfK. Co se týče předplatitelů, Kino Polska má tři miliony, v ostatních zemích jich máme další milion. V Česku je domácností, které obsluhujeme, do půl milionu. Podstatné je, že jsme u všech hlavních provozovatelů – Telefónica, UPC, satelity.

Která platforma je pro vás největším odbytištěm?

Stále převládá satelit. Pak přichází IPTV a pak je kabel. Přišli jsme totiž v době, kdy analogový kabel byl plný a digitálního bylo málo.

Co se týče výše tržeb, pořadí by bylo stejné?

Zatím ano.

S postupným rozšiřováním pozemních digitálních sítí, neuvažujete, že byste do nich přešli s některým vaším kanálem?

Nejste první, koho to napadlo. To jsme zase u těch japonských zahrad. Kabel a satelit jako muzikolog ještě zvládám. Terestrické sítě – to už je trochu i jiná úroveň, i etická. Je to samozřejmě větší byznys, i investičně nad poměry, které dnes navzdory své úspěšnosti máme. SPI svou v dobrém slova smyslu vyjednávací pozici v středu zachovává ve všech projektech, které má. Kdybychom se přesunuli do terestrických sítí, porušili bychom svůj dosavadní styl. Není vyloučené, že by to bylo dobré, ale také není vyloučené, že by to bylo špatné.

Kvůli většímu publiku byste museli dělat větší programové ústupky.

Přesně, asi tak by to bylo. Zvažujeme to právě tímto způsobem. Myslím, že kompromisní řešení je jednoduché – je hodně držitelů licencí, ale – bez urážky – málo těch, kteří je umějí naplnit dobrým obsahem. A minimum těch, kdo dobrý obsah nemají jen na papíře. Možná že s někým, kdo má licenci koupenou, má vytvořený technologický aparát, takzvaný multiplex ready, a povinnost vyplnit ho kanály, které už fungují… možná, že toto je cesta.

Nostalgia velké logo

Už s někým konkrétně jednáte, třeba o tom, za jakých okolností byste mohli být vysíláni v některém z multiplexů některým z operátorů?

Krátká odpověď je „ano“, širší odpověď, že neexistuje segment v mediálním byznysu, který se nás v této fázi nedotýká.

Se všemi třemi operátory licencovanými pro provoz pozemních digitálních sítí, Českými Radiokomunikacemi, Czech Digital Group a Telefónikou O2, tedy jednáte?

Czech Digital Group přes CS Link i Telefónica jsou našimi klienty, odběrateli programů. S Českými Radiokomunikacemi myslím nemáme žádný vztah. S Telefónikou proběhla jednání víc na úrovni HD byznysu, FilmBox HD zřejmě spoustí Telefónica v nejbližší době.

Konkrétní datumy už jsou jasné?

Zatím ne. Zatím jsme v HD v UPC, Nej TV a na 802.tv od Mattes AD. FilmBox HD je stále jediný filmový kanál v plném HD v teritoriu. Nostalgii nemáme důvod mít na HD, ale je otázka dvou roků, kdy Filmbox Extra zkulminuje s FilmBoxem HD.

Nedostali jste licenci pro erotický kanál Erox. Jak vám to radní pro vysílání vysvětlili?

Pozice rady pro vysílání je velmi komplikovaná. Neexistuje legislativní forma, tak si vysvětluji, aby se legislativně akceptoval kanál, který je zakódovaný. Rada tedy z hlediska svého založení a podmínek nemůže asi dát licenci kanálu, který se ústy svého generálního ředitele hlásí ke všem erotickým radostem, které tento svět dává. Tam je velká disproporce už v tom, jestli to vůbec mohou udělat. Myslím, že to zhodnotili správně. Nechci komplikovat situaci, protože to není něco, kde bychom neměli alternativu.

Budete to zkoušet dál?

Ano, ale ne v Česku.

Čili požádáte o licenci pro území Evropy, ale v jiné zemi. Kde?

Podíváme se na země, které už mají precedens s udělováním licencí pro kanály takového druhu a pro ty, které už vysílají i v Česku, vylučovací metodou to zjistíme a tam půjdeme. Může to být v Holandsku. Ale nemáme to rozhodnuté, možná vymyslíme jinou alternativu.

Obsah seženete kde?

Je koupený. To je to nejlehčí.

Jak v tomto případě naplníte svou strategii „odvahy na hranici šílenství“ a „umění využít, co jiní nechtějí“?

Tak v tomto případě budeme absolutně konzervativní.

Má cenu na trh přinášet další takto zaměřený kanál, který se nechce lišit?

Kdybychom s kanálem začínali, řeknu ne. Pokud ale budujeme portfolio žánrů, říkám ano. Mluvíme buď o hodnotě kanálu, nebo o hodnotě společnosti.

Chápete to tedy jako doplnění nabídky, která bude atraktivnější ne proto, že tam budete nabízet tento typ, ale že to bude celistvé portfolio?

Jako v případě filmu se snažíme o plný servis od kina po free TV, totéž budeme dělat v mikrostrukturách svých televizí. I tady bychom měli mít všechny úrovně zmanažované.

Filmy, hudba, erotika, to je podle vás ten úplný koláč?

Nechci, aby se to takto bralo. Erox je doplňková značka hlavně kvůli tomu, že se dá vysílat v noci, kdy ostatní stanice vysílat nemusejí. Otázka je to opět manažerská: FilmBox a Nostalgia vysílají dvanáct hodin a dalších dvanáct hodin je blackout. Zase jako s filmem, buď vám zůstane na polici, nebo tam něco dáte. „Něco“ do noci je může být kromě poslaneckých diskusí i jiná alternativa. Z manažerského pohledu je to vyplnění toho, kde by byla tma. To je všechno. Nejsme experti na erotické věci. Není to náš klíčový byznys.

Foto: archiv společnosti SPI International

Anketa

Mají podle vás kanály Nostalgia Musica TV a Revolution TV naději na úspěch?

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+