Hlavní navigace

HTPC: osobní počítač místo černé elektroniky

26. 4. 2013
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

HTPC je osobní počítač určený jako vyspělejší náhrada za černou elektroniku. V čem je lepší? Platí stále, že cena, spotřeba, spolehlivost a hlučnost jsou Achillovou patou HTPC?

HTPC (Home Theater Personal Computer) je zvláštní kategorie osobních počítačů, jejichž primárním úkolem je zastoupit černou elektroniku pro zábavní účely. Jeden zvlášť uzpůsobený osobní počítač má v ideálním případě po propojení s televizorem plně nahradit více úzce specializovaných zařízení z kategorie spotřební elektroniky.

Dnes tedy hlavně Blu-ray přehrávač, HDD/DVD rekordér, hudební systém, digitální televizní přijímače a podobně. Kouzlo HTPC není jen v konsolidaci počtu zařízení, ale i v získání mnohem vyspělejší funkcionality, než může z principu jednoduchá spotřební elektronika nabídnout. Benefitem je pak možnost získávat více prostoru pro personalizaci této funkcionality i způsobu ovládání.


Zdroj: SilverStone

Podoba moderního HTPC se od černé spotřební elektroniky příliš neliší. Uvnitř ale dřímá větší potenciál.

Spotřební elektronika dnes zdaleka není už tak jednoduchá jako před deseti či dokonce dvaceti lety, ale osobní počítače jdou rovněž kupředu mílovými kroky. HTPC pořád zvyšují laťku a nabízejí nové a nové benefity, přestože některé z těch dřívějších už dokázala vstřebat i spotřební elektronika. HTPC budou minimálně po nejbližší roky pořád o několik kroků dále.

Proč si HTPC pořídit namísto černé elektroniky

HTPC je volbou pro ty náročnější uživatele, kteří často vidí nedostatky ve schopnostech i té nejnovější černé elektroniky. Pro ty, kteří „vědí lépe než výrobce“, jak to či ono udělat jinak a lépe. S HTPC mohou své požadavky v praxi aplikovat. Zvlášť, pokud si sestaví nebo nechají sestavit HTPC na míru svým představám, požadavkům, potřebám nebo klidně i rozmarům.

Není nutné omezovat se na výběr z nabídky již hotových zařízení a často dělat kompromis, protože žádný z produktů na trhu nemá všechny požadované vlastnosti. Ať jsou důvody technické nebo obchodní. Nad schopnostmi HTPC má uživatel plnou kontrolu již při jeho pořizování. Sám si může určit veškeré jeho technické parametry, potažmo nabízené funkce.

I po pořízení HTPC má uživatel možnost dál si jej přizpůsobovat. Jak obměnou či doplňováním hardwaru, tak úpravami softwarové výbavy či jejím přenastavením. Spotřební elektronika ovšem nabízí jen jednoduchý firmware, který mnoho uživatelských zásahů nepřipustí. K dispozici je několik voleb nastavení. Pokud požadovaná volba chybí, má uživatel smůlu. Totéž platí o funkcích.

Doplnění nových funkcí je často teoreticky možné, leč výrobci spotřební elektroniky už nový firmware neuvolní. Ostatně možnost jeho uživatelské aktualizace už je sama o sobě výsledkem velké revoluce na poli spotřební, resp. černé elektroniky. Výrobce chce pochopitelně novou funkci použít jako prodejní argument pro své nové produkty.

U HTPC a PC obecně nejsou obdobné snahy výrobců z hlediska uživatele – spotřebitele tak patrné. Kvůli podpoře nových multimediálních kodeků není nutné kupovat nový počítač. Potřebné kodeky lze jednoduše doinstalovat. Ani kvůli podpoře paměťových karet nebo jiných nosičů dat s vyšší kapacitou není nutné kupovat nový počítač, ale stačí přinejhorším vyměnit čtečku paměťových karet nebo optickou mechaniku.

A takových příkladů se najde řada. Nevyhovuje stávající TV tuner? Stačí jej vyměnit. Nabízí nový standard po bezdrátové sítě WiFi vyšší přenosovou rychlost? Postačí nahradit síťovou kartu. Objevilo se rychlejší rozhraní pro přístup k datům na externích paměťových médiích? Lze jím HTPC dovybavit jen dokoupením rozšiřující karty pro základní desku. A mohli bychom pokračovat.

Má HTPC málo nebo dokonce žádné vysokorychlostní porty USB 3.0? Není problém je doplnit, což spotřební elektronika neumožňuje.

Lze namítnout, že za cenu upgradu HTPC už pořídíte nový model spotřební elektroniky. Ano, to je skutečně v mnoha případech pravda. Jenže HTPC je zařízení přebírající úlohu několika dalších. Například za cenu jedné WiFi karty určitě nenakoupíte nové modely všech zástupců černé elektroniky, které chcete rychleji a spolehlivěji připojit k domácí síti bezdrátově.

Tím se dostáváme ke konsolidaci počtu zařízení, se kterou už pomáhají například tzv. multimediální centra, ale opravdu náročný uživatel dříve či později zjistí, že u nich je konsolidace výsledkem omezení funkcionality. Jinak by multimediální centrum slibující zastat úlohu několika zařízení nemohlo stát přibližně stejně jako jedno z těchto nahrazovaných zařízení.

HTPC přináší konsolidaci počtu zařízení, aniž by omezovalo funkcionalitu. Tu naopak rozšiřuje. Navíc jde stále o osobní počítač, takže vedle obvyklých i méně obvyklých disciplín pro práci s videem a audiem nabízí atraktivní počítačové hry na velké televizní obrazovce, ale i veškerou další funkcionalitu běžného osobního počítače.

Totéž slibují výrobci a prodejci různých „chytrých krabiček“ se systémem Android, kterých se na trhu objevuje stále více a více. Pokud odhlédneme od pionýrských pokusů a vyložených zmetků, některá tato zařízení jsou velmi zajímavá, ovšem pořád je to jen krůček na cestě k HTPC. Opět mají blíže ke spotřební elektronice, takže možnosti zásahu do hardwaru jsou ve srovnání s HTPC minimální.

Na první pohled mají tato zařízení těžit z podpory mnoha stovek tisíc aplikací dostupných pro Android, který je dnes velmi oblíben mezi uživateli chytrých mobilů a tabletů. Jenže mnoho z těchto aplikací se neobejde bez dotykového ovládání, které běžný televizor dnes nenabízí. Na kompatibilitu s dotykovými displeji pro PC coby základní vlastnost si ještě nějaký pátek určitě počkáme.

Totéž platí o kompatibilitě s perifériemi pro ovládání. Tzv. chytré set-top-boxy s Androidem sice podporují mnohé klávesnice, myši a další doplňky původně určené PC, ale jen v omezení míře. Zpravidla využijí jen základní funkcionalitu. Bonusové funkce, tedy třeba včetně podpory tlačítek pro ovládání multimédií, zpravidla zůstávají nevyužité.

Navíc mnoho aplikací pro Android s těmito zařízeními není kompatibilní, protože často (a někdy i zbytečně) trvají na přítomnosti hardwaru, který se do těchto zařízení zkrátka neinstaluje. I takové aplikace lze do chytrých set-top-boxů s Androidem nainstalovat, ale uživatelský komfort obvyklý u instalace aplikací do chytrého mobilu či tabletu je ten tam.

Cena, spotřeba, rychlost, spolehlivost a hlučnost

Vše výše jmenované bylo ve větší či menší míře slabinami konceptu HTPC, takže i ty největší nadšenci si pořízení HTPC nakonec rozmysleli anebo se rádi od HTPC vrátili zpět ke klasické spotřební elektronice. Proto už dnes HTPC není zdaleka tak žhavým tématem jako třeba před pěti lety nebo dříve.

Což je paradoxní, protože jmenované protiargumenty ztrácejí svou sílu. Jednak technologie pro HTPC jdou dopředu, ale hlavně v tom negativním smyslu spotřební elektronika stírá rozdíly, aniž by ovšem nabízela tolik benefitů jako HTPC. Koncept HTPC tedy zdaleka není myšlenkou hodnou zavržení. Naopak spotřební elektronika postupně přichází o klady, které dříve oproti HTPC měla.

Cena HTPC je ve srovnání se spotřební elektronikou stále vysoká, ale je třeba zdůraznit, že jedno HTPC více než nahradí několik dalších zařízení. Při sečtení jejich pořizovací ceny s cenou HTPC může i luxusní HTPC vyjít levněji než větší počet kvalitních zařízení z kategorie černé, resp. spotřební elektroniky. Odpadá totiž opakovaná platba za tytéž komponenty v několika zařízeních s různou funkcionalitou.  

Energetická spotřeba PC obecně spíše stoupá než klesá, byť výrobci přicházejí s řadou komponent slibujících energetickou úsporu. Nicméně současná spotřební elektronika dovede elektroměr také dosti nepříjemně rozhýbat. Navíc při současném chodu a využívání více zařízení je nutné spotřebu samozřejmě sčítat. Přestože HTPC převezme jejich úlohu, nemusí mít automaticky stejnou nebo dokonce vyšší spotřebu.

Důvod je opět v konsolidaci. Pokud HTPC nemá sloužit zároveň jako výkonný herní počítač, tak přinejhorším přináší lehce vyšší spotřebu než několik zástupců dnešní černé elektroniky, které často musí běžet naráz, aby nabídly požadovanou funkcionalitu. Vyšší spotřeba se náročnému uživateli vrátí v nabídce funkcí a možnostech přizpůsobení.

Rychlost je dnes problém spíše spotřební elektroniky, u níž výrobci tlačí cenu dolů poddimenzovaným výkonem. Slabé procesory a nedostatek paměti pak mohou za dlouhé zírání na různé výzvy k čekání a trpělivosti. Neherní počítače už s výkonem nebojují jako třeba na přelomu století. Spotřebitel se u HTPC může sám svobodně rozhodnout, do jakého výkonu investuje a později jej případně i vylepšit.

U spotřební elektroniky se s ničím takovým příliš nepočítá. Kutilské kousky ve formě vlastnoruční obměny hardwaru spotřební elektroniky nechme stranou. Navíc i ty mají svá omezení, která jsou mnohem větší než v případě HTPC, resp. PC obecně. Nemluvě o tom, že spotřebitel automaticky přichází o záruku, kdežto éra plombování počítačových sestav u dobrých prodejců dávno skončila.

V rychlosti startu HTPC už nic neztrácejí za spotřební elektronikou. Naopak! Studený start (tedy nikoliv pouhé přepnutí z úsporného, resp. pohotovostního režimu) mají dobře poskládaná HTPC dnes rychlejší než mnozí zástupci černé elektroniky. Pravdou už také dávno není, že úsporný režim je doménou výhradně přenosných počítačů, takže na HTPC na něj není spoleh.

Dnes už je to jen výmluva pro nekvalitní sestavy nebo špatný software. Technicky nic nebrání tomu, aby úsporný režim HTPC byl z hlediska použitelnosti na stejné úrovni jako pohotovostní režim spotřební elektroniky. Nemluvě o možnosti HTPC aktivně spolupracovat se zdroji záložního napájení UPS. Spotřební elektroniku k nim lze připojit také, ale až na několik výjimek standardně ne za aktivní spolupráce.


Zdroj: APC

HTPC může aktivně spolupracovat se zdroji záložního napájení UPS a převzít nad nimi kontrolu.

Ve spolehlivosti obecně si kvalitní HTPC se současnou černou elektronikou také příliš nezadá.  S příchodem nových a ne vždy dobře odladěných funkcí už spotřební elektronika nemá tu výhodu, že „prostě funguje“. Neočekávané chyby, zamrznutí ovládání či samovolné resetování dnes majitelé kvalitních a dobře spravovaných počítačů mají možnost vidět častěji právě u spotřební elektroniky.

Smutné přitom je, že velmi často s tím výrobce nic nedělá. Diskusní fóra podpory například k výše zmiňovaným multimediálním centrům jsou plná známých problémů, které ale výrobce „vyřešil“ uvedením nového modelu. Reklamace přitom často končí obligátním konstatováním, že závada se neprojevila (ne, že by se totéž nestávalo u počítačových komponent).

Nicméně u HTPC, resp. PC obecně je brán mnohem větší zřetel na vyladění stávajícího produktu, pokud jsou s ním potíže. Je to ještě dobrý zvyk z dob, kdy toto byla na obecné úrovni jediná schůdná cesta, protože nákup nového zařízení představoval enormní zátěž pro firemní nebo rodinný rozpočet. Nicméně výsledkem je, že i dnes lze chybové chování HTPC mnohem pravděpodobněji vyřešit prostou aktualizací nebo jiným uživatelským zásahem než v případě spotřební elektroniky.

U PC včetně HPTC je také počítáno s delším životním cyklem, takže opravám a optimalizacím na softwarové úrovni se výrobci věnují déle než u spotřební elektroniky. V jejím případě často výrobci o své starší produkty a jejich majitele (své zákazníky) ztrácejí zájem s uvedením produktové řady pro další rok. Vzpomenout je třeba také dostupnost náhradních dílů, se kterou bojují i autorizované servisy.

Výrobci chtějí prodávat nová zařízení, ne vylepšovat ta již prodaná nebo jim za drobný peníz prodlužovat životnost. U počítačů tento aspekt kapitalistického hospodářství samozřejmě existuje také, ale není prozatím hnán do takového extrému. Jak bylo naznačeno výše, má to zejména historické kořeny, které se nyní dají přerušovat jen pozvolna, aby spotřebitel neutekl ke konkurenci, která bude postupovat citlivěji.

Zájemce o HTPC nemusí děsit ani hlučnost. Respektive nemusí mít obavy, že by HTPC bylo hlučnější než jeho sbírka černé elektroniky. Dnešní černá elektronika také potřebuje dobré chlazení, takže má hlučný ventilátor. Ten je navíc malý, takže menší velikost lopatek vynahrazuje vyšším počtem otáček, což je právě jeden z důvodů vysokého hluku.

Současná spotřební elektronika v mnoha případech též disponuje pevným diskem, jehož „chroupání“ se rozléhá po celé místnosti, pokud jej nepřehluší sledované video či poslouchaná hudba. S hlučností spotřební elektroniky toho moc udělat nelze, protože výrobci celkovou změnu koncepce chlazení zatím nijak významněji neřeší, jelikož spoléhají, že provozní zvuky přehluší přehrávané video či audio.


Zdroj: Noctua

I do HTPC lze vměstnat velké, leč tiché ventilátory pro náročné uživatele osobních počítačů.

HTPC ovšem může těžit z klasických PC určených do prostor, kde je slyšet i příslovečné upadnutí špendlíku. Zde výrobci pro náročnější uživatele – spotřebitele vyvíjejí tiché chlazení. Kombinací pasivních chladičů s kvalitními ventilátory, které mají velké lopatky a vystačí si tak i s menším počtem otáček, nabízí účinné chlazení s minimálním provozním hlukem.

Hluk pevného disku lze vyřešit jeho odpružením, aby se vibrace nepřenášely na počítačovou skříň. Případně je možné sáhnout po moderním disku bez pohyblivých součástí, který navíc nemá ani vysoké nároky na účinnost chlazení. Je také menší, díky čemuž lze zvýšit proudění vzduchu ve volném prostoru útrob HTPC anebo instalovat namísto jednoho disku rovnou disky dva.


Zdroj: Intel

Moderní disky bez pohyblivých částí lze použít i v HTPC, kterým nabízejí vysoký výkon, nulovou hlučnost i úsporu místa.

A ovládání HTPC? Žádný problém. Zapuďte představu ovládání myší a klávesnicí na stolku před televizí. Pro multimediální využití postačí moderní dálkové ovladače. Na trhu jsou i kompaktní bezdrátové klávesnice s dlouho výdrží, které zároveň fungují jako myš, ovšem ve volném prostoru bez nutnosti pohybu po rovné ploše.


Zdroj: Logitech

K HTPC si lze koupit bezdrátovou klávesnici pro plnohodnotné ovládání, která integrovaným touchapadem komfortně nahradí i myš. Přitom ji lze používat na klíně z pohodlí křesla či pohovky.

Kdo chce HTPC používat pravidelně i jako běžné PC, pořád může sáhnout po tenké bezdrátové klávesnici s integrovaným touchpadem známým z přenosných počítačů.  Pracovat s ní lze poměrně pohodlně vleže i vsedě. Když není používána, díky tenkému profilu není problém ji snadno uschovat. A údržba? Už jsou k mání i plně omyvatelné modely. Zapomeňte na pracné čištění, stačí prudký proud vody ze sprchy.

Každé HTPC není dobré HTPC

V tomto článku bereme v potaz kvalitní HTPC s dobře zvoleným hardwarem i softwarem. Pokud zohledníme nešťastně řešená HTPC nebo nekvalitní hardware a software, mnohé z výše uvedeného ve prospěch HTPC nemusí vůbec platit. Proto není od věci si HTPC sestavit nebo nechat sestavit na míru. Jak bylo naznačeno výše, tento koncept počítačů není zase tak rozšířený, aby bylo na trhu mnoho kvalitních značkových modelů, z nichž by šlo volně vybírat a přitom se nespálit.

V dalších dílech seriálu o HTPC, kterým jsme tímto článkem otevřeli, se budeme věnovat stavbě vlastního HTPC. Přesněji řečeno návrhu HTPC, protože každý nemá znalosti počítačového technika, aby si pro sebe vhodné HTPC uměl sám sestavit. Poradíme vám ale, s jakými požadavky se za odborníky vydat a co vše uvážit před nákupem konkrétních zařízení.

BRAND24

A ještě jedna poznámka na závěr: ani sebelepší HTPC samozřejmě není řešením pro každého. I když spotřební elektronika byla podrobena v předešlých odstavcích nemalé kritice, je třeba na ní hledět relativně. Pro řadu uživatelů představuje dostatečně kvalitní produkt právě spotřební elektronika. Každý spotřebitel má nesporné právo na vlastní nároky a preference.

V tomto seriálu se ale budeme zabývat velmi vysokými nároky, u kterých se HTPC jeví jako logické řešení jejich uspokojení. Zejména pak, co se technologických nadšenců týče. Právě těm příště poradíme, která ze součástí HTPC má mnohem větší roli než v případě běžného PC a rozhodně se na ní nevyplatí šetřit, protože je určujícím rozdílem mezi kvalitním a nekvalitním HTPC.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).