Hlavní navigace

Historické okénko: Základní charakteristiky barevné televize v roce 1990

12. 1. 2017
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

V úvodu knihy Video od Gustava Tauše z roku 1990 sumarizuje autor obecné poznatky k barevnému televiznímu vysílání.

Knihu inženýra Gustava Tauše nazvanou Video vydal v roce 1990 národní podnik Nakladatelství technické literatury. Úvod věnovaný barevné televizi pochází z druhého vydání.

Úvodní informace pro nezasvěcené o barevné televizi

Barevná televize je systém umožňující přenos pohyblivého obrazu elektronickou cestou. Strohá definice, nezabývající se ani konkrétními postupy a metodami, ani pořadím jejich důležitosti.

Která myšlenka je vlastně pro televizi ta nejzákladnější, nejdůležitější? Co umožnilo vznik všech televizních systémů, od mechanických až po elektronické, barevné, s velkou rozlišovací schopností?


Autor: SNTL

Televizní obraz se skládá z řádků.

Je to myšlenka rozkladu obrazu na prvky, na obrazové body. Body jsou uspořádány do vodorovných řádků a snímány zleva doprava a shora dolů, podobně jako když čteme stránku v knize.


Autor: SNTL

Televizní obraz členěný na 30 svislých „řádků“.

Tento způsob není samozřejmě jediným možným, např. některé mechanické televizní systémy užívaly svislých „řádků“ a některé radarové přístroje pracují se spirálovým rozkladem kruhového obrazového pole. Pro účely televize je však rozklad na vodorovné řádky přirozeným a ve všech televizních soustavách světa přijatým řešením.


Autor: SNTL

Členění obrazu na 96 řádků v roce 1928.

Pro přenos plynule pohyblivých obrazů je ovšem třeba přenášet celou řádkovou osnovu opakovaně takovou rychlostí, aby sled jednotlivých fází vytvářel v oku pozorovatele dojem plynulého pohybu. Toho lze dosáhnout díky setrvačnosti vjemů na sítnici lidského oka; je ovšem třeba, aby frekvence rozsvěcení řádkové osnovy byla alespoň čtyřicetkrát ze sekundu, aby se neprojevilo rušivé blikání.

Vytváření barevných obrazů je pak založeno na další důležité vlastnosti lidského zraku – ve směsi barevných světel totiž nerozlišuje jednotlivé složky, nýbrž vnímá směs jako novou barvu.

Při televizním přenosu musíme tedy u každého obrazového bodu snímané scény získat informaci o jeho barvě a o jeho jasu. Tuto informaci změníme na elektrický signál a s jeho pomocí vytvoříme na přijímací straně zářící bod, odpovídající snímané předloze polohou, jasem a barvou.

Rozlišovací schopnost

Ve všech televizních soustavách užívaných v Evropě je počet řádků 625 a tyto řádky jsou přenášeny 25krát za sekundu. Představme si, že základní prvek obrazu je čtvereček o straně rovné výšce jednoho řádku. Při poměru stran 4:3 to znamená, že na každém řádku může takových elementárních čtverečků být 625 × 4/3 = 833. Celkový počet základních prvků obrazu je tedy 833 × 625 = 520 625.


Autor: SNTL

Dvěma obrazovým prvkům odpovídá jeden kmit elektrického signálu.

Mají-li být tyto prvky přeneseny 25krát za sekundu, znamená to, že vznikne elektrický obrazový signál o frekvenci

520 625 × 25 × 1/2 = 6 507 812 Hz, tj. asi 6,5 MHz.

Dělením dvěma respektujeme skutečnost, že dvěma obrazovým prvkům (černému a bílému) odpovídá jeden kmit elektrického signálu.

Rozlišovací schopnost signálu, jíž lze takto dosáhnout, je postačující. Dokonce můžeme konstatovat, že dobrý subjektivní dojem ze sledovaného obrazu zůstane zachován i při rozlišovací schopnosti menší, např. 2,5 až 3,5 MHz, což je obvyklá hodnota nejvyšší zaznamenávané frekvence u videomagnetofonů pro domácí použití.


Autor: SNTL

Nejvyšší frekvence obrazového signálu na videomagnetofonu je okolo 3 MHz.

Rušivě by se však projevilo blikání, způsobené opakovací frekvencí přenosu řádkové osnovy, neboť 25 bliknutí za sekundu k „oklamání“ lidského oka nestačí. Zvýšení opakovací frekvence by však znamenalo rozšíření potřebného frekvenčního pásma a přineslo by tak výrazné technické i ekonomické obtíže. Proto bylo hledáno a nalezeno jiné řešení: 625 řádků osnovy se rozdělí na 312,5 lichých řádků a 312,5 sudých řádků.

UX DAy - tip 2

Polovina řádků znamená, že řádek začíná, popř. končí v polovině delší strany stínítka. Lichá a sudá řádková osnova jsou přenášeny střídavě, takže každá se přenese za sekundu 25krát, avšak výsledná frekvence blikání je 50 s-1. Nejvyšší frekvence obrazového signálu, odpovídající přenosu „elementární šachovnice“, zůstane stejná, tj. 6,5 MHz.


Autor: SNTL

Liché a sudé řádky.

Okem je tento trik nepozorovatelný, protože díky setrvačnosti luminoforu na stínítku obrazovky a setrvačnosti sítnice v oku se obě řádkové osnovy prolnou jedna do druhé. Tento postup nazýváme řádkování.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).