Více

Filip Rožánek: Digitalizaci táhne nadšení operátorů, Český rozhlas o ní hlavně mluví

„Digitální tým po nedávných personálních změnách přišel o tři členy z devíti,“ popisuje propuštěný analytik Českého rozhlasu. Mluví o svém odchodu i o tom, jak se podle něj proměňuje vztah veřejnoprávního rozhlasu k digitalizaci.

Český rozhlas se s tebou po osmi letech a čtyřech měsících nečekaně rozloučil pro nadbytečnost. Propuštěn jsi byl prakticky na hodinu. Jak to celé vlastně probíhalo, co se vůbec stalo?

Stalo se to, že jsem ráno přicházel do rozhlasu jako zaměstnanec a odpoledne odcházel jako host. V deset hodin dopoledne jsem byl nečekaně pozván k náměstkovi generálního ředitele pro správu a provoz Michalu Koliandrovi, pod kterého patří i personální agenda. Běžně jsem s ním do styku nepřicházel, protože mým nadřízeným byl náměstek pro strategický rozvoj Jiří Svoboda. Tím pádem jsme s panem Koliandrem neměli důvod spolu až na výjimky komunikovat. Když jsem k němu v pátek 13. června přišel, pochopil jsem, že se bude dít něco zvláštního, protože tam seděla personální referentka, která mě v únoru 2006 paradoxně do rozhlasu přijímala. Následně se ukázalo, že kromě náměstka Koliandra je tam i šéfka personálního oddělení Ludmila Süssová. Od nich jsem se dozvěděl, že moje místo bylo z organizačních důvodů zrušeno jako nadbytečné, s tím, že mám na výběr: buď odchod dohodou, nebo dostat výpověď kvůli nadbytečnosti. Obojí bylo datované k 13. červnu, tak či onak bych tedy skončil ve stejný den.

 



Je vůbec možné propustit někoho na hodinu pro nadbytečnost?

Ono je to tak, že k 13. červnu bylo zrušeno moje místo, ale formálně, kdybych zvolil cestu výpovědi, bych ještě dva měsíce byl zaměstnanec. Byl bych ovšem tzv. na překážkách ze strany zaměstnavatele. Tím pádem bych byl v podstatě doma, neměl bych počítač, neměl bych nic, jenom bych byl papírově ještě dva měsíce zaměstnancem rozhlasu. Já jsem si vybral dohodu o ukončení pracovního poměru.

A to pro tebe v tu chvíli znamenalo co?

V tu chvíli se postupuje podle zákoníku práce. V zásadě je to tak, že u dohody jsem okamžitě volný na trhu.

Kdybys zvolil výpověď, musel bys zůstat ještě dva měsíce zaměstnancem a pak bys ještě dostal nějaké odstupné?

To je tzv. systém dva plus tři, to znamená dva měsíce výpovědní lhůta plus tři platy jako odstupné podle zákoníku práce, jak to bývá při rušení pracovního místa z důvodu nadbytečnosti.

A takhle jsi dostal rovnou pět platů?

Dostal jsem odstupné podle kolektivní smlouvy.

Nechceš to specifikovat?

Ne.

Bylo to pro tebe ale výhodnější, protože můžeš okamžitě nastoupit někde jinde.

Ano, obvykle je výhodnější dohoda. Dostanu odstupné najednou a okamžitě jsem volný na trhu práce.

Tvé místo bylo zrušeno pro nadbytečnost, ale co jsi vlastně v rozhlase dělal? Oficiálně jsi byl analytikem, lidé si tě ale spojovali spíš s oddělením Nová média. V tom jsi ale už déle než rok nepracoval…

Dělal jsem spoustu viditelné i neviditelné práce. Často jsem vtipkoval, že jsem ten skřítek „Se“, který to všechno udělá. Protože když „se něco udělalo“, zpravidla jsem to byl já, kdo to zařídil. Ale abych to vzal oficiálně, moje pracovní pozice byla analytik v sekci strategického rozvoje. Vyhledával jsem „bílá místa“ a příležitosti, kde by rozhlas mohl uplatnit svůj obsah nebo využít synergie s technickým prostředím, synergie v programu… Vymýšlel jsem projekty, jako byl Srpen 1968 na sociálních sítích, kde se v podstatě bere rozhlasový obsah a dělá se s ním veřejná služba, ale jinou cestou než je to rutinně zavedené rozhlasové vysílání.

Kromě toho podstatná část mé práce spočívala v analýzách mediálního prostředí. Poskytoval jsem managementu, ale i různým úsekům v rozhlase povědomí o konkurenční situaci na trhu. Co dělají ostatní subjekty na trhu, jaké mají plány, co to znamená pro rozhlas, varoval jsem před určitými riziky. A když jsem třeba odevzdával měsíční reporty pro Rádio Junior, tak vzhledem k tomu, že moje zázemí je původně v internetové sekci Českého rozhlasu, jsem jim připravoval i reporty o poslechovosti a návštěvnosti na webu. Protože jsem stál u zrodu Rádia Junior, nad rámec těchto analýz jsem poskytoval i určité poradenství, kam se pohnout dál, jak zohlednit vývoj na trhu, jak lépe zohlednit potřeby dětí a podobně.

Zjednodušeně řečeno jsem dělal analýzy pro vnitřní potřeby rozhlasu, a vedle toho jsem měl ještě veřejné výstupy, kterými jsem vlastně prokopával cestu pro nové projekty. Jak známo, třeba na Srpen 1968 posléze navázal projekt Znovu 89, který využívá obdobné principy. Na něm jsem se už tolik aktivně nepodílel, hrál jsem tam jen menší roli. Spíš to zkrátka otevřelo cestu k tomu, že se tento formát osvědčil a rozhlas ho používá dál. Řekněme, že jsem dělal takovou rozhlasovou laboratoř.

 



Do jaké míry ses zabýval digitalizací rozhlasového vysílání?

Mělo to víc podob: byl jsem součástí digitálního týmu Českého rozhlasu, taky jsem měl za úkol dělat například e-mailovou technickou poradnu, a pokud se řešila digitalizace ve vysílání Českého rozhlasu, šel jsem tam jako host buď já, nebo Pavel Balíček. Stejně tak, když volal nějaký posluchač, který potřeboval poradit s digitálním přijímačem, přepojili ho na někoho z nás. Chodil jsem také do Poslanecké sněmovny a zabýval se tím, jaký je vývoj mediální legislativy a jaké jsou názory na digitalizaci. Ale podotýkám, že to vycházelo z veřejných zdrojů, nebylo to tak, že bych tam byl za „lobbistu“ Českého rozhlasu. Poskytoval jsem reporting o tom, co se děje.

Pohyboval ses i okolo pracovní skupiny ministerstva kultury, která nyní připravuje změnu zákona o Českém rozhlasu, jež má umožnit vznik veřejnoprávního rozhlasového multiplexu?

Ne, to šlo zcela mimo mě. Já jsem působil spíš směrem dovnitř rozhlasu než navenek.

Digitální tým Českého rozhlasu prošel před několika měsíci zásadní proměnou, jeho vedení převzal po šéfovi techniky Pavlu Balíčkovi náměstek pro správu a provoz Michal Koliandr. Ten letos na několika konferencích představoval prezentaci, jak si Český rozhlas představuje přechod na digitální vysílání. Zajímavé ale je, že rozhlas teď připravuje tendr na zajištění analogového vysílání s předpokládanou délkou kontraktu na deset let. Věděl jsi o tom?

Celý rozhovor, na který Český rozhlas s předstihem reagoval níže přiloženým dopisem, čtěte v prémiové sekci DigiZone.cz

 

Tento článek patří do prémiového obsahu

Chcete-li mít přístup k exkluzivním informacím, zvolte prosím jednu z níže uvedených možností.

Jednorázová platba

30 Kč s DPH

Ztratili jste přístupový kód? Vyplňte stejnou emailovou adresu jako při původní objednávce a my vám kód znovu zašleme.

Předplatné

Předplatné pro soukromé osoby
785 Kč bez DPH za rok

Firemní předplatné
od 3 900 Kč bez DPH za rok

Proč číst premiový obsah?

Objednávka předplatného

Již máte předplatné?

Přihlaste se

Zaplatit můžete online pomocí některého z bohaté nabídky platebních kanálů od mobilních plateb až po platební karty. GoPay

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+