Více

Filip Bobiňski: Seriál Vyprávěj jsme neukradli, je to naše dílo

Retro seriál Vyprávěj, který pro Českou televizi vyrobila společnost Dramedy Productions, čelil ještě před svým uvedením na obrazovku obvinění z plagiátorství. Podle deníku Metro se producent inspiroval od podobného seriálu španělské společnosti Grupo Ganga, s níž dokonce vyjednával o koupi licence. „Je to nesmysl, Vyprávěj je naším autorským dílem,“ hájí se v rozhovoru pro DigiZone.cz ředitel Dramedy Productions Filip Bobiňski. Jenže kde je hranice mezi inspirací a plagiátem?

Seriál Vyprávěj doprovázela ještě před jeho uvedením na obrazovku celkem slušná mediální kampaň, i když tu okolo španělské firmy Grupo Ganga a podobnosti s jejím seriálem byste si asi radši odpustili, že? Jak tahle kauza vlastně vznikla?

Domnívám se, že ji uměle vytvořil redaktor deníku Metro, který ji odstartoval. Krátce jsem se s ním bavil a řekl mi, že studoval ve Španělsku a zná tamní seriál Cuenta me como paso, který jsme měli údajně okopírovat. Asi to vzniklo úplně nevinně, myslím, že si zpočátku nemyslel, že bychom někomu ukradli námět na seriál. Spíš ho napadlo, že když jsme v minulosti připravovali seriály podle španělských vzorů a znal ten španělský retro seriál, přišlo mu Vyprávěj s Cuenta me como paso hodně podobné a začal porovnávat. Ony jsou totiž názvy obou seriálů opravdu podobné, i když ten španělský se dá překládat různě.

Filip Bobiňski - 1

V Metru vyšla analýza, ve které je porovnání seriálu Vyprávěj a Cuenta me como paso. Podle ní jde v podstatě o totožná díla.

Ta analýza je velmi povrchní a dělaná dopředu tak, aby z ní vyšlo, že jsme okopírovali Španěly. Seriál Vyprávěj má sice mezi postavami rodinu, stejně jako Cuenta me como paso, ale ale například hodně zmiňovaná babička vypravěče u Španělů je u nás prababička vypravěče a je to charakterově úplně jiná postava. Náš seriál je vystavěn úplně jinak, a to se týká jak postav, tak prostředí a děje, i žánru. Španělský seriál Cuenta me como paso jsme si skutečně analyzovali, tak o tom trošku něco vím. Jeho konstrukce se blíží víc seriálu Ulice na Nově, jednotlivé díly se déle pohybují v určitém časovém období. U nás postupujeme v čase rychleji, 26 dílů pokrývá dobu deseti let. Španělský seriál má za sebou sto nebo sto padesát dílů a za tu dobu zmapoval období deseti nebo patnácti let.

S firmou Grupo Ganga jste původně jednali, jejich seriál Cuenta me como paso jste chtěli licencovat pro českou verzi. Kdy to jednání probíhalo a jakým způsobem?

Naše firma pravidelně jezdí na televizní trhy do Cannes, na MIP a další podobné akce, kde se domlouvají spolupráce na televizní produkce. Do jednání s Grupo Gango jsme vstoupili poprvé na festivalu Discop asi před čtyřmi lety. Seriál jsme si analyzovali. Když uvažujeme o koupi nějakého formátu, vždycky požadujeme základní informace, snažíme se získat část obsahu a vzorové scénáře. Po zkušenostech s adaptací předchozích formátů musím říct, že pokud neznáte formát jako celek, může se vám stát, že dojdete k problematickým postavám nebo jejich vývoji, který by vám mohl výrazně zkomplikovat život při adaptaci na české prostředí. V tomto případě, pokud si vzpomínám, jsme obdrželi mj. scénář prvního dílu.

Proč? Neměli jste dost materiálu na analýzu?

Dostali jsme na DVD 93. a 98. díl a k tomu ještě popis postav a jednostránkovou explikaci celého seriálu. Formát jsme analyzovali, zkoušeli jsme s ním chvíli pracovat, ale španělský formát neměl pro české reálie a životní příběhy žádný smysl, nešlo s ním pracovat. Najali jsme kvůli tomu jednoho scénáristu, který nepatří do současného týmu seriálu Vyprávěj. Cesta, kterou se chtěl vydat, ale podle nás nebyla správná. Koupě hraného formátu má smysl pouze kdy bychom mohli přejmout postavy i příběhy, a do značné míry i hotové scénáře. Po čase jsme došli k názoru, že zkusíme vyvinout vlastní retro seriál. Podobně zaměřených seriálů je přece jenom celá řada, španělský formát nemá žádná další specifika, která by byla autorsky ochranitelná.

Jak jste vztah se španělským producentem ukončili? Měli jste spolu uzavřenou nějakou smlouvu, předběžnou dohodu?

Ne, došlo v podstatě jenom k jednání o obecných podmínkách smlouvy, ale bylo to jen prvotní jednání, kdy si mimo jiné musíte vypočítat náklady a zjistit, zda takový seriál vůbec lze realizovat v domácím prostředí. Ano, bavili jsme se pravděpodobně i o nějaké hladině, ve které by se měla pohybovat cena za licenci tohoto formátu.

Co stojí taková licence?

Učím to studenty na FAMU, to není nijak tajné. Vždycky říkám, že to je mezi pěti až deseti procenty rozpočtu celého seriálu. Spíš u dolní hranice této částky.

Takže jaký byl rozpočet tohoto seriálu?

Výrobní ředitel České televize Václav Myslík na nedávné tiskové konferenci zveřejnil, že jde řádově o 100 milionů korun za 26 dílů. ČT se to rozhodla uvést zejména proto, že u Vyprávěj považují za velmi dobrý poměr ceny a výkonu. Věřím, že když tento seriál uvidí profesionálové, ocení ho v tomto smyslu také.

Zpátky k ceně licence za španělský retro seriál, který jste nakonec nekoupili. Stála by tedy pět až deset milionů korun?

bylo by to výrazně méně., U takto náročných projektů, kde se předpokládá větší rozsah adaptace si určujeme vždycky nějaký strop. Výše uvedený procentuální výpočet je orientační. Platí zejména pro specifické koncepty, případně výrobně levnější formáty, pokud lze scénář převzít jen s menšími úpravami.

Jakým způsobem jste spolupráci se španělskou produkcí ukončili?

Písemným sdělením, že formát nevyhovuje našim potřebám, zejména z důvodů historických, ale zároveň i s ohledem na naprostou nekompatibilitu charakterů postav s tehdejším i dnešním českým prostředím, a jejich vývojem. Opravdu jsme nenašli žádný přínos pro takovou spolupráci.

Jak se Španělé dozvěděli, že vaše firma natáčí vlastní retro seriál Vyprávěj?

Vzniklo to z iniciativy deníku Metro, který si asi myslel, že jsme nejprve koupili licenci na španělský seriál a nechceme ji přiznat. Začal se o to zajímat i ve Španělsku. Celkově mi z toho vyznělo, že to byla iniciativa redaktora deníku Metro. Já jsem se Španěly naposledy komunikoval jenom v tom smyslu, že bychom byli rádi, kdyby se zdrželi jakýchkoli dalších komentářů, protože náš seriál je úplně jiný. Kdyby v tom pokračovali, museli bychom podniknout právní kroky. Nedostal jsem od nich žádné vysvětlení, jak celá záležitost vznikla. Předpokládám ale, že jim volal redaktor Metra a oni zareagovali trošku zbrkle, protože věděli, že jsme s nimi komunikovali a pomysleli si, že jsme jim seriál ukradli. Bylo to navázané i na fakt, že redaktor Metra provedl srovnání obou seriálů tak, že vycházely opravdu hodně podobně. Vytrhl pár věcí z kontextu, takže to pro ně vypadalo, že jsme jejich seriál okopírovali.

Filip Bobiňski - 2

V čem jsou si tedy ty seriály podobné a v čem se zásadně liší?

Retro seriálů jako takových je celá řada a ve chvíli, kdy jsme uvažovali o realizaci takového projektu, obhlíželi jsme i ostatní. Můžu zmínit americký seriál Báječná léta, který vysílala ČT a myslím si, že je mnohem podobnější tomu španělskému než ten náš. Už jenom svojí konstrukcí a složením rodiny a vývojem děje.

Vy jste dokonce napsal na blog DigiZone.cz, že ho Španělé okopírovali od Američanů. To je trošku silné prohlášení.

Byl to jenom headline článku, který měl zaujmout pozornost čtenáře a upozornit na absurdnost obvinění. Myslím, že telefonická reakce Španělů pro Metro byla mnohem závažnější.

To sice ano, ale zřejmě by to bylo právně napadnutelné.

Nemyslím, protože jsem přímo nepsal, že společnost Ganga ten seriál okopírovala, jenom jsem poukázal na to, že mi přijdou oba seriály vzájemně mnohem bližší a chtěl jsem poukázat na to, že redaktor Metra, napadl nás, protože se mu to „hodilo do krámu“, ale kdyby k porovnávání seriálů s údajnými předlohami přistupoval odpovědně, měl by se nejdříve podívat na to, že takovýchto konceptů ve světě existuje mnohem více. Vývoj seriálu a jakéhokoli audiovizuálního díla funguje trošku jinak, než si myslí, takže nevím, proč rovnou psal, že České televizi hrozí seriálový skandál. Tvrdil, že existuje nějaká žaloba, která vůbec není. Mohla by existovat pouze v případě, že by se prokázala řada výrazně shodných prvků. Fakt, že náš seriál je retro a má vypravěče, nestačí, protože k tomu neexistuje žádná autorskoprávní ochrana. Myslím si, že to není ani důkazem nějaké autorské impotence, když použijeme vypravěče, když víme, že se používá i v jiných seriálech.

Připouštíte, že jste se alespoň trochu inspirovali od Španělů?

Řekl bych to takto: inspirace ve smyslu toho, že jsme viděli na různých trzích úspěšné retro seriály, a chtěli jsme nějaký také natočit, tam byla. Samozřejmě jsme vycházeli z obchodní a profesní analýzy úspěšnosti takových formátů v zahraničí. V tomto smyslu pro nás byl tento seriál, který je ve Španělsku úspěšný, inspirací. Ale jinak bych nepřipouštěl nic dalšího, co se týká přípravy našeho vlastního seriálu a jeho autorského provedení. Naši autoři španělský seriál vůbec neviděli. Rudolf Merkner, který je vedoucím scénáristou týmu seriálu Vyprávěj, na jeho přípravě strávil spoustu času. Mimo jiné jsme hodně uvažovali o délce seriálu, 52 až 104 dílů. Konečná délka vznikla až při úvaze, jakým způsobem můžeme vyprávět, abychom vyprávěli pohledem relativně malých denních problémů, a přitom abychom se dokázali nějakým způsobem posouvat v čase. Vyprávěj z hlediska konstrukce jednotlivých dílů připomíná klasický epizodický seriál, kde existuje tzv. seriálové „bezčasí“ a jeho postavy se relativně nevyvíjejí. Je to něco jako M.A.S.H., ze kterého jsme se v tomto smyslu inspirovali. I když se postavy posunou o několik let dopředu, pořád zůstávají ty samé archetypy, což je vlastně jakési sitcomové pojetí, ale umožňuje divákovi vracet se ke svým oblíbeným postavám a zároveň se tyto postavy mohou vyvíjet dál.

Říkal jste, že zahraniční seriály včetně toho španělského byly vaší prvotní inspirací. Je celkem běžné, že se televize nebo producenti inspirují již existujícími pořady. Nakolik se musí nový pořad nebo seriál lišit od svého vzoru, aby se dalo říct, že je unikátním dílem a ne plagiátem?

U hraných děl je tato hranice poměrně dobře definovatelná tím, že vzniknou originální postavy a originální scénáře. V podstatě i trh formátů je založen na vzájemné chuti spolupracovat, když to oběma stranám něco přináší. Z právního hlediska víme, že ochrana formátu je relativní. U hrané věci, pokud vyprávíte jakýkoli jiný příběh, se samotné téma nebo žánr seriálu v podstatě nedá žádným způsobem autorsky ochránit. Plagiátem by to bylo ve chvíli, pokud bychom měli výrazně stejné postavy a stejný příběh. To by potom bylo evidentní.

Říkal jste, že jste se i v minulosti inspirovali ze španělského trhu. U kterých seriálů? Vyrobili jste Redakci a Horákovi.

Oba seriály byly licencované, převzali jsme i scénáře, postavy byly stejné, i téma a prostředí. Když byste se podíval na jednotlivé díly, opravdu vypadaly jako ty španělské. Někdy se to samozřejmě rozešlo, dokonalá snaha kopírovat původní vzor v tvůrčím procesu není možná. Obzvlášť u prvních dílů, kde se dbalo na to, aby se tým naučil nový vizuální styl a způsob snímání, což jsou mimo jiné také důvody, proč jsme zvolili koupi formátu, tak některé scény byly opravdu hodně podobné.

Odkud jste koupili licenci na Horákovy a na Redakci?

Od firmy Globo Media, největší španělské společnosti, která produkuje hrané věci a zároveň i zábavné formáty. V televizním byznysu je tato společnost fenomén, patří mezi taková jména, jako je Endemol a Freemantle Media. Mají velkou výhodu v tom, že operují na velkém hispánsky mluvícím trhu, takže další pobočku mají v Latinské Americe. Vzhledem k velikosti a způsobu fungování tohoto trhu je kontinuita a stabilita produkčních společností delší a lepší, takže mají nastálo zaměstnané obrovské týmy. Teď je asi trošku zasáhla krize, ale před dvěma lety měli okolo dvou tisíc zaměstnanců. Z toho velká část byli producenti, dramaturgové a scénáristé. V té době točili čtyři až pět seriálů najednou a zároveň několik zábavných formátô.

Ale nevyvinuli ten retro seriál, o kterém Metro napsalo, že jste ho okopírovali.

Ne, ten patří menší společnosti, která má ve svém portfoliu pouze tento jeden retro seriál a dva další, méně výrazné produkty.

Když porovnáte seriál Redakce, který jste vyráběli pro Novu, a Horákovi, které jste dělali pro Českou televizi, který z nich byl podle vás úspěšnější? A podle čeho tu úspěšnost hodnotíte?

Hodnotit se to dá velmi těžko. Nakonec samozřejmě podle sledovanosti a diváckých ohlasů. Případně podle toho, za má televize zájem o další pokračování. U obou seriálů se pokračování dělala, oba měly stejný počet dílů. Myslím si, že Horákovi měli potenciál na to být výrazně úspěšnější, než ve skutečnosti byli. První díl bohužel běžel proti nominačnímu zápasu Česká republika – Slovensko na fotbalové Euro 2006 na ČT 2. To byl programový nonsens. Seriálu to uškodilo, začal na nízkých číslech, diváci si ho nezapnuli. Přitom od Horákových diváci neodcházeli, sledovanost naopak stále mírně rostla. Ale podpora nebyla tak silná a Horákovi museli zápasit i s premiérou Pojišťovny štěstí na Nově, která šla dvakrát týdně, což byl z pozice Novy velmi dobrý tah. Uvidíme, jak se Horákovým bude dařit teď. ČT, myslím, chystá opakování.

Mám pocit, že ČT pak ten úvodní díl kvůli fotbalu opakovala.

Ne, to se dělo se seriálem Letiště na Primě, kde se jim podařilo něco podobného. Česká televize tohle nedělá, je to mimo jejich pravidla. Z jejich pohledu to chápu.

Jednala vaše společnost i s televizí Prima, že byste pro ni natočili nějaký seriál?

V poslední době jsme nebyli v kontaktu, ale abych se přiznal, projekt Vyprávěj nás natolik kapacitně vytížil, že jsme se nechtěli zároveň věnovat něčemu jinému. Vyprávěj je přeci jenom ještě v začátcích, sice se natáčí už rok, ale museli jsme si projít „porodními bolestmi“ a všechno se ladí za pochodu. Tento projekt je výrazně náročnější, hodně se točí v exteriérech, netočí se chronologicky… I způsob vyprávění je někdy až filmový. Ve střižně s tímto seriálem strávíme víc než jednou tolik času než s Horákovými nebo Redakcí. Hodně práce je s archivními kolážemi, v nichž připomínáme některé události z dřívější doby, velký důraz je na výpravu, kostýmy, hudební složku.

Filip Bobiňski - 3

S Primou jste nejednali nikdy o ničem konkrétním? Nezúčastnili jste se nějakého jejich tendru?

V poslední době ne, v minulosti jsme pouze jednali o Redakci. Nakonec to nevyšlo a my jsme šli s tímto seriálem na Novu.

Proč jste po seriálu Redakce nepokračovali ve spolupráci s Novou?

Nova má poměrně silný in-house tým a mně se jim nechce konkurovat. Podle našich zkušeností mají mnohem silnější podporu vedení než externí dodavatel. Naopak spolupráce s ČT je velmi úzká, tvůrčí, pro maximální úspěch a kvalitu projektu.

Zkoušeli jste jednat třeba i se slovenskými televizemi?

Zatím ne.

To nevylučuje možnou spolupráci do budoucna.

Uvažovali jsme o koprodukci pro seriál Vyprávěj, protože tento seriál je výrazně česko-slovenský. Jedna postava přichází ze Slovenska do Čech, máme v něm celou slovenskou rodinu. Musím říct, že postavy ze Slovenska mám úplně nejradši, protože mají slovenský temperament.

Mluví v seriálu slovensky?

Ano. Naše postava Eva (Andrea Kerestešová), která přijde ze Slovenska do Čech a vezme si tu muže, kterého hraje Roman Vojtek, postupně začíná mluvit česky. Ale její slovenská rodina, která žije na vesnici, mluví slovensky. Je to rodina vesnického učitele, kterého hraje Marián Labuda. Jeho manželku hraje Marta Sládečková spolu mají ještě další dvě dcery. Oni ten seriál vždycky rozsvítí.

S kým jste jednali o té koprodukci?

S jednou slovenskou produkční společností, ale nějak to nevyšlo. Nakonec se ukázalo, že to je dobře, protože ČT měla zájem, aby ten seriál zůstal zaměřený hlavně na české území a diváky. Dramaturgie v případě koprodukce může být navíc složitá.

Kdyby seriál Vyprávěj potom chtěla koupit některá ze slovenských televizí, práva bude mít Česká televize nebo vy?

Zůstávají České televizi.

Je mezi externími producenty televizních seriálů v tuzemsku velká konkurence?

Konkurence existuje. Slýchám o zajímavých projektech. Jsem zvědavý, s čím přijde slovenská produkční společnost, která připravuje slovensko-český seriál Odsouzené pro televizi Barrandov. Koncept zní dobře, a ta společnost má za sebou určitou zkušenost. Pro Novu točili, pokud vím, Kriminálku Anděl. Dalším relativně zajímavým projektem mohou být Přešlapy. Začíná to vypadat, že přibývá společností, které jdou cestou naší firmy Dramedy a vyvíjejí vlastní produkt – ať na základě existujícího formátu, nebo něco vlastního. Věnují jeho vývoji nějaký čas, dají mu tvář a nabízejí ho potom televizi případně dalším partnerům. Dříve to v mnoha případech bývalo tak, že produkt developovaný in-house v televizi externí firma pro televizi případně vyrobila. To ale nepovažuji za skutečné producentství.

Takže vy si sami připravíte nějaký pilotní díl a pak ho nabízíte televizím?

Ne, až do pilotního dílu nejdeme. Jdeme do developmentu scénářů a postav. Seriál Vyprávěj jsme vyvíjeli v podstatě dva a půl roku předtím, než s námi ČT podepsala smlouvu. Možná tři roky.

Kdyby ČT smlouvu nepodepsala, byl by to pro vás problém?

Ve finální fázi před začátkem natáčení by to už byl velký problém, ale naše vzájemná spolupráce mezitím už byla natolik provázaná, kdy jsme věděli, že ten seriál budeme dělat, a obě dvě strany spolupracovali paralelně na přípravných pracích. Samozřejmě je nutné mít vzájemnou důvěru. Bez ní se tenhle byznys dělat nedá. I během vývoje scénářů do toho v určité fázi vstoupila ČT, měla nasazené svoje dramaturgy.

Na Slovensku jedna produkční společnost nejprve natočila pilotní díl seriálu, uspořádala novinářskou projekci a teprve potom ho začala nabízet televizím. To asi není běžný postup.

To je poměrně riskantní. Pokud vím, tak to v Evropě takto většinou nefunguje. Možná v Americe, ale i tam pilotní díly financují samy televize. Myslím si, že to je v tomto byznysu nutné, protože televize je jediným možným klientem a to dílo vzniká ve spolupráci s ní, aby jí bylo šité na míru. Není možné postupovat jinak. Dokonce si myslím, že ve chvíli, kdy ten projekt producent ve vývoji přeinvestuje, není to pro něj dobrá výchozí pozice pro jednání.

Ještě k té konkurenci mezi jednotlivými produkcemi. Dá se říct, že si firmy navzájem vytloukají zakázky od různých televizí?

Nikdy k tomu nemůže tak úplně dojít, protože většinou je produkční společnost spjata s nějakým konkrétním produktem, který nabízí, a pak už to je jenom o diskusi, jak ten projekt bude zafinancovaný. Pokud je financovaný ze sta procent jednou televizí, musí být produkční společnost rozumná a respektovat možnosti televize. Měla by odevzdat dobrou hodnotu za dobré peníze. Seriál by měl za danou cenu vždycky vypadat co nejlépe. My jsme se zatím neúčastnili žádného tendru, kdy produkční společnost soutěží o to, že zprodukuje už z tvůrčího hlediska definovaný projekt. Naše know-how spočívá v tom, že přicházíme s vlastními koncepty a náměty. Nechceme jen vyrábět něco, co už je napsané. Ale pravda, byli jsme nedávno osloveni i s takovou poptávkou.

Filip Bobiňski - 4

Mohlo by za Českou televizí přijít několik produkčních společností s vlastním retro seriálem? Je u nás už tak velká konkurence?

Teoreticky to je možné. Ale pro tak náročný projekt televize asi dá přednost firmám, s nimiž už má nějakou zkušenost. My se snažíme dělat postupně složitější projekty a profesně růst. Pro televizi je potom menší riziko s takovou společností spolupracovat. U seriálu Vyprávěj bylo štěstí, že v době, kdy jsme začali připravovat vlastní retro seriál, chtěla programová ředitelka ČT Kateřina Fričová takový retro seriál vysílat. Takže jsme se přirozeně dohodli. Teoreticky mohla přijít s takovým seriálem i jiná společnost, ale pak je otázka, jestli by televizi vyhovoval její koncept, příběhy, atd. Ceny jde porovnávat hrozně těžko, konkurence je podle mne v kreativitě, producentském vedení, nikoli v ceně. U nás je vidět, co vyrábíme a za jakou cenu.

Dramedy svého času (v roce 2004) také usilovala o vlastní licenci pro zemské digitální televizní vysílání. Jste dnes rádi, že jste ji nezískali?

Myslím, že kdybychom tu licenci dostali, bavilo by nás to a tu televizi bychom rádi dělali. Není to ale nic, co bych považoval za velkou prohru. Samozřejmě, že by ta cesta nebyla jednoduchá, ale věřím, že bychom trhu dokázali přinést něco nového. Ono je vůbec paradoxní, jak se trh změnil od doby, kdy jsme žádali o licenci. Nejprve se všechno z různých důvodů zpomalilo, díky tomu se stávající stanice dokázaly výrazně připravit na nástup konkurence. Změnil se způsob prodeje reklamy na mnohem mladší cílovou skupinu, což byla jedna z úvah v byznys modelech nových digitálních stanic. Kdyby došlo k rychlejší digitalizaci a udělení licencí, myslím si, že by trh mohl být zajímavější. Podíly jednotlivých televizí by mohly být rozdělené vyváženěji. Takhle to bude trvat delší dobu, ale věřím, že současné plnoformátové stanice porostou. Potenciál tu je.

I televize Barrandov poroste?

Potenciál na trhu je a je na nich jak ho dokáží využít. Fandím jim, je důležité, aby existovala větší konkurence. A více klientů pro produkční společnosti, aby měly zajištěný odbyt a mohly se rozvíjet. Zkušené produkční společnosti s dobrým finančním zázemím jsou základ pro fungující audiovizuální průmysl a kvalitní tvorbu.

Nechcete si uzavřít cestu k dalšímu potenciálnímu klientovi?

Ne, my jsme s Barrandovem jednali někdy v první třetině letošního roku. Byli jsme osloveni pro jakousi užší spolupráci a představili jsme jim vlastní návrh nových formátů. Trošku jsme spolupracovali i na akvizici. Něco z toho se objeví i v podzimním schématu TV Barrandov. Věřím tomu, že poměr cena – výkon by v případě našeho managementu byl velmi dobrý. Nakonec jsme se ale neshodli na celkové koncepci a v dobrém jsme se rozešli.

Když se podíváte, jak se vyvíjela situace pro nové digitální televize, které nejprve získaly licenci, potom o ni kvůli žalobám neúspěšných žadatelů přišly, pak jim je přímo nabízel zákon, šli byste do takového martyria znovu?

Myslím, že ano. Pořád věřím tomu, že na trhu je volný prostor. Konec konců to dokazuje i relativně rychlý nárůst diváků nových digitálních stanic i přes to, že jejich programová nabídka nepřináší mnoho nového. Pro mě překvapující, jakým způsobem český televizní trh funguje, jak je nedynamický. Když to porovnám se zahraničními trhy, a není to jen o velikosti trhu, tak například v Polsku nebo ve Španělsku, tyto trhy znám trochu více, jsou televize mnohem tvořivější, více riskují, zkoušejí nové postupy a pořady. Např. La Sexta ve Španělsku. Na managementu je vidět, že televizi dělají lidé, kteří chtějí dělat dobrou a moderní televizi, baví je to a rozumí tomu. S takovým nasazením a vizí s jakým budoval Novu Vladimír Železný, jedině tak mohou nové stanice uspět a růst.

Ono je také pozemní vysílání dost drahé. Od doby, co jste žádali o licenci, výrazně vzrostl podíl domácností se satelitem, ale také kabelovou televizí a IPTV. Vyplatilo by se vůbec provozovat pozemně šířenou digitální televizi?

Plnoformátových televizí tady zase tolik nevzniklo. Můžeme mluvit o dvou: Barrandovu a Primě Cool. Pro ně je pozemní způsob vysílání podstatný. I když by z něho v budoucnu ustoupily, už jen kvůli přitáhnutí pozornosti a upozornění, že jsou na trhu jako stanice rovnocenné těm stávajícím, je pro ně tento typ šíření signálu nutný. Chápu nezájem tematických stanic o vysílání v DVB-T. Pro ně je odchod z pozemního vysílání legitimním rozhodnutím.

Foto: Ivana Dvorská, DigiZone.cz

Anketa

Podívali jste se na první díl seriálu Vyprávěj?

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 9. 2009 13:45

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+