Více

Důvody postupného přechodu českých médií do českých rukou? Peníze to asi nebudou

Českým masmédiím bývá často vyčítána jakási nečitelnost, kdy pouze dva z celostátních deníků jasně deklarují svoji stranickou příslušnost – sociálně-demokratické Právo a komunistické Haló noviny.

Pamětníci a historici s oblibou zmiňují období první republiky, kdy každý významnější deník přiznával svou stranickou příslušnost nebo preferenci. Situace se ale výrazně změnila, hlavně poté, co český trh koncem devadesátých let opustila většina zahraničních investorů. Ti ovládli tuzemská média začátkem devadesátých let a důsledně dbali na nestranickou, i když jasně protržní a liberální orientaci médií a hlavně standardizovaný prodej inzerce a dalších komerčních aktivit, které fungovaly v západní Evropě.

VLP, Ringier a zbytky Savovova impéria

Posledním výrazným majetkovým přesunem byl odkup stoprocentního podílu ve vydavatelství Vltava-Labe-Press, který koncem loňského roku převzala od německé společnosti Verlagsgruppe Passau původně slovenská (dnes kyperská) investiční skupina Penta Investments.


Autor: Ondřej Hošt, IINFO

Michal Klíma, od konce loňského roku generální ředitel VLP

Na konci roku 2013 se podnikatelé Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, spojení s další původně slovenskou investiční skupinou J&T, domluvili na převzetí asi nejvýdělečnějšího tuzemského vydavatelství periodického tisku Ringier. To do té doby provozovala švýcarská skupina Ringier Axel Springer a mimo jiné vydává nejčtenější tuzemský deník Blesk, jehož jedno vydání si podle výzkumu Media Projekt letos přečte více než jeden milion čtenářů.

Patrik Tkáč, spolumajitel nejčtenějších novin v České republice

V souvislosti se změnou vlastníka byl tuzemský Ringier přejmenován na Czech News Center. Aby toho nebylo málo, rozhodlo se duo Křetínský a Tkáč kývnout i na delší dobu nabízený odkup části nebo celého vydavatelství Mladá fronta z pražských Modřan. To je spojeno s podnikatelem František Savovem a nemá nic společného se společností Mafra vydávající deník MF Dnes.


Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed

Daniel Křetinský, spoluvlastník pražské Sparty a deníku Sport

František Savov v současnosti pobývá v Londýně a čelí soudu o vydání do České republiky, kde by ho čekalo obvinění z daňového úniku přesahujícího částku šest set milionů korun. K vlastnictví vydavatelství se Savov přiznal až po několika letech, protože okolnosti původní koupě v roce 2001 budily jistý podiv – tehdejší Fond dětí a mládeže prodal vydavatelství Mladá fronta v dražbě skupině investorů za necelých 22 milionů. Jeho odhadovaná účetní hodnota včetně stejnojmenného knižního nakladatelství se ale podle některých odhadů mohla pohybovat i kolem 139 milionů korun.


Autor: Wikimedia

František Savov, podnikatel, mezi jehož zájmy patří takřka vše od realit po pivovary

Začátkem letošního roku tak většinu titulů vydávaných Mladou frontou Savov skrz prostředníky prodal společnosti Czech News Center. Zbavil se tak ekonomického deníku E15, který patřil k nejpovedenějším aktivitám vydavatelství, a dále několika časopisů jako F.O.O.D, Mateřídouška nebo Maminka. Redakce akvírovaných titulů už se mezitím přestěhovaly do holešovického sídla Czech News Center.

Savov údajně prodal i tiskárnu v pražských Košířích, v jejíchž prostorách jeden čas sídlil mimo jiné deník E15 a kde se krom jiného tiskla i veškerá produkce Savovova vydavatelství. Součástí transakce naopak nebyl ekonomický týdeník Euro, stejně zaměřený měsíčník Profit a zmíněné knižní nakladatelství.

Zdravotnická zlatá vejce

Původní Mladá fronta si podržela i segment specializovaný na vydávání zdravotnického tisku, knih a pořádání odborných lékařských akcí. Tato divize nazvaná Medical Services by mohla patřit k nejvýdělečnějším částem zbytků někdejší Mladé fronty – reklama farmaceutických firem totiž podléhá přísným omezením a jedním z mála jejích příjemců jsou právě odborné magazíny určené lékařům a sestrám. Z titulů Mladé fronty můžeme v této souvislosti uvést třeba časopis Praktický lékař nebo devětkrát ročně vycházející magazín Postgraduální medicína.

Zvláštním případem je někdejší týdeník Zdravotnické noviny, jehož vydávání u Mladé fronty napadl Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče. Podle soudního rozhodnutí nesměla Mladá fronta od konce roku 2010 Zdravotnické noviny vydávat. Mladá fronta ale rozhodnutí soudu nedbala a název změnila až na začátku 2014, kdy titul přejmenovala na Zdravotnictví a medicína. Od ledna 2011 se pak původně týdenní periodicita titulu změnila na čtrnáctidenní.

Možnou výši transakce mezi Czech News Center a Savovovou Mladou frontu naznačily zprávy z letošního června, kdy policie zabavila 640 milionů korun na účtu jednoho z obviněných v kauze Octavian. V rámci té je obviněn i Savov. Server iDnes.cz uvedl, že zabavené peníze měly pocházet z prodeje části Mladé fronty, Savov ale jakoukoliv spojitost ústy svého mluvčího popřel.

Není Mladá fronta jako Mladá fronta

Tvrzení serveru iDnes (zpráva České televize souvislost zabavených peněz s prodejem Mladé fronty nezmiňuje, neinformuje o ní ani deník E15) nechybí jistý zajímavý podtón. Ze svého londýnského exilu označuje Savov svoje stíhání za pomstu ze strany Andreje Babiše, kterému mimo jiné patří mediální společnost Mafra, pod kterou spadá i server iDnes.cz.

S Mafrou se Savov dlouhá léta soudil o ochrannou známku Mladá fronta (MF), kterou souběžně využívaly obě společnosti. Celá kauza má mnohaletý vývoj – deník Mladá fronta, jehož vydavatelem byl Socialistický svaz mládeže, si v roce 1990 zprivatizovali jeho tehdejší zaměstnanci. Zbytky, mezi nimiž byly časopisy jako Věda a technika mládeži, Sluníčko nebo Mateřídouška a zmíněné knižní nakladatelství, pak od Fondu dětí a mládeže koupil Savov za zmíněných 22 milionů korun.


Autor: ÚPV

Všechna tato loga jsou podle databáze Úřadu pro průmslové hodnocení platná. První patří Mladé frontě, a stejně jako druhé, které drží Mafra, je zabráno do roku 2021. Třetí patřící opět Mladé frontě by mělo platit dokonce do roku 2023

Tím také začal mnoho let trvající boj o ochrannou známku Mladá fronta (MF), který podle všeho trvá dodnes, protože podle údajů v databázi Úřadu pro průmyslové vlastnictví má modřanská Mladá fronta do roku 2023 zaregistrovanou ochrannou známku Mladá fronta (MF) a Babišova Mafra je zase do roku 2021 držitelem označení Mladá fronta Dnes. V listopadu 2013 podpořil pražský vrchní soud nároky Mafry, tehdejší zástupci Mladé fronty ale slibovali odvolání k Nejvyššímu soudu. Spor ale možná ukončí také probíhající vlastnické změny v rámci Mladé fronty.

Andrej Babiš, kterému do mediální sbírky schází už jen televize

Co se týče deníku Mladá fronta Dnes, ten po roce samostatné existence vytvořil společnou akciovou společnost Mafra s francouzskou firmou Socpresse. O čtyři roky ji pak jako celek koupil německý koncern Rheinisch-Bergische Druckerei-und Verlagsgesellschaft. A v rámci pokračujícího trendu odchodu cizích majitelů koupil Mafru v roce 2013 pozdější ministr financí Andrej Babiš skrze svoji firmu Agrofert, údajně za 3,7 miliardy. Mafra dnes není jen jeden deník, vydává například i Lidové noviny nebo provozuje hudební televizi Óčko. Na konci roku 2013 pak Babiš přikoupil spolu s rádiem RockZone ještě nejposlouchanější tuzemské Rádio Impuls, které si denně naladí necelý milion posluchačů.

Filantropie, nebo vlivový nástroj?

Nepříliš vřelé vztahy pojí Babiše i s dalším magnátem českých médií Zdeňkem Bakalou, který v roce 2008 koupil většinový podíl ve vydavatelství Economia od německé firmy Verlagsgruppe Handelsblatt. Té Economia patřila od roku 1994, samotné vydavatelství soustředící se na ekonomické a odborné tituly vzniklo v roce 1990. Bakala za ně těsně před nebo spíš už po vypuknutí ekonomické krize zaplatil kolem dvou miliard korun. A aby toho nebylo málo, rozhodl se Bakala o pět let později koupit i tehdejší „dvojku českého internetu“, společnost Centrum Holdings. Cena této transakce údajně nepřesáhla tři sta milionů korun.

Zdeněk Bakala – filantrop, který už v českých médiích utopil více než miliardu korun

Za cenu přesahující dvě miliardy korun tak Bakala získal nepříliš kompatibilní kombinaci tradičního tiskového vydavatelství a internetové firmy, jejichž aktivity nebylo vůbec jednoduché sjednotit. Nekoncepčnost jejich spojení dodnes symbolizuje existence dvou zpravodajských serverů, původního iHNed.cz a Aktuálně.cz, vzniklého v rámci Centra. Horší ale je, že investici lze označit za vydařenou jen v případě, že by jejím cílem mělo být pořízení médií jako nástrojů vlivu. 

Loni vykázala Economia ztrátu lehce přesahující čtyřicet milionů korun, o rok dříve pak po organizačním sloučení se společnostmi Centrum Holdings a Respekt dosáhla ztráty 153 milionů korun. V roce 2013 přesáhla ztráta 125 milionů a o rok dříve to bylo 54 milionů.

V roce 2010 dosáhla sice Economia zisku přes třináct milionů korun, ale v roce 2009 musela odepsat ztrátu více než 136 milionů korun. Za tak výraznou ztrátou měl stát mimořádný odpis více než dvou set milionů korun, který mělo na svědomí „zreálnění hodnoty budovy v pražské Dobrovského ulici“. Z budovy na Letné se Economia přestěhovala v létě roku 2013 a v současnosti sídlí v bývalé kotlárně v pražském Karlíně. 

Přitom ještě v roce 2008 dosáhla Economia čistého zisku přes sto milionů korun. Dá se tedy jednoduše spočítat, že počáteční investice se Bakalovi nemohla při nejlepší dobré vůli vrátit a filantropii v této souvislosti moc nevěřím. Motiv dobročinnosti by dával smysl možná u týdeníku Respekt, který jako ztrátový Bakala převzal v roce 2006 od Karla Schwarzenberga. Je otázkou, kdo by ale mohl koupit ostatní Bakalova mediální aktiva.

A tak místo Němců kupují média Číňani

Jeden čas se jako o možném zájemci o koupi Economie mluvilo i o Jaromíru Soukupovi, asi posledním českém mediálním magnátovi, kterého jsme zatím nezmínili. Ten své impérium vybudoval pomocí mediální agentury Médea. Dnes kromě několika časopisů, jako je Týden nebo Instinkt, provozuje televizní stanice pod značkou Barrandov TV. Ani jemu se nevyhnuly slabší roky, ty ale pro nejbližší dobu zahnal vstup čínských investorů ze skupiny CEFC. Konkrétní částka, za kterou Číňani koupili třicet procent v Médee a 49 procent ve vydavatelství Empresa Media, nebyla zveřejněna, některé informace hovoří o vyšších stovkách milionů korun.

Jaromír Soukup – kdo si dnes vzpomene na námitky proti propojení vlastníka médií a mediální agentury? Ministr financí s vlastním deníkem už dávno hraje vyšší ligu…

Zahraniční vlastníci médií tak nakonec zůstali jen u televizí, konkrétně u Novy a poloviny Primy. Zda i je přesvědčí tuzemští magnáti o výhodnosti prodeje, se dříve nebo později dozvíme, konec konců o Babišově zájmu o jednu či obě jmenované stanice se před časem mluvilo naprosto otevřeně. Otázkou samozřejmě je, zda ho v rozletu nezastavily spíše případné připomínky Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Tuzemská krajina se tak zase pomalu stává čitelnější, i když staromilcům to asi období první republiky připomínat nebude. Každopádně se tak nějak obecně ví, které médium za koho kope. Na čtenářích a divácích už pak zůstává jen posoudit, jak moc okatě to který z našich mediálních magnátů činí. Přehnané iluze o jejich motivech si ale nejspíš nedělá nikdo.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 7. 2016 13:42

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+