Více

Doplňkové služby v rámci digitálního vysílání Českého rozhlasu

Digitální zpracování dat a současně mohutně se zvyšující přenosové kapacity umožňují přenos dat v obecném souboru a s tím i spojenou multimedializaci. Data v takovém souboru mohou být interpretována různě – to v praxi znamená, že část přenosové kapacity je možné použít například na doplnění zvuku obrazem. Tento potenciál by však pro Český rozhlas měl být využit právě jen v duchu doplnění, jinak se zpronevěří své rádiové podstatě.

Obecný soubor by měl v základu představovat uspořádaný sled zvukových příspěvků, který sestavil někdo s profesionální erudicí a s ohledem na logickou, ale i estetickou propojenost jednotlivých částí. Tento páteřní zvukový „playlist“ je poté možno, právě díky uplatnění distribuce digitálních dat, doplnit o vizuální doprovod. Sluchový vjem z hudebního díla pak může být obohacen o základní informace o autorovi či skladbě samotné, zároveň však může být posluchači nabídnut i přehled příštího programu nebo obrazový materiál týkající se právě reprodukované­ho díla.

Specializace programů

Díky větší možnosti v oblasti sestavování programu zákonitě vzniká příležitost k větší „specializaci“ programů Českého rozhlasu. Tím, že rozšířené informace bude někdo vybírat, třídit a utvářet do podoby komponovaného pořadu, bude i styl výběru odpovídat určitému profilu posluchačů, nebo možná ještě lépe, jejich okamžité informační chuti. Pokud někdo zapíná rádio, má proto většinou konkrétní důvod a ví také, proč časem přeladí na jinou stanici. Měníme-li styl programu v časovém horizontu minut (např. rozháranou skladbou hudby apod.), sami připravujeme posluchačům důvody ke změně na jiný „kanál“. Vhodným výběrem doplňkové informace však můžeme posluchače upoutat i v okamžiku, kdy mu zvukový příspěvek zcela nekonvenuje. Pokud je na programu aktuálního zpravodajství hostem diskuse člověk, jehož vystoupení dostatečně aktuální není, vydrží ho posluchač nepřeladit, bude-li mu např. navíc běžet přehled nejnovějších zpráv na obrazové lince.

ČRo logo velké

Naštěstí této „specializaci“ programů (a z toho vyplývající potřebě zvýšení počtu těchto programů) nahrává i frekvenčně úspornější systém uspořádání signálů při distribuci v digitální podobě = multiplexer. V rámci této „specializace“ již Český rozhlas zahájil, či v blízké době připravuje nové digitální stanice:

Technologická prostředí

V této chvíli je nejpřipravenější půdou pro digitální šíření dat prostředí Internetu, což je dáno už ze zásady jeho liberální povahou. Bohužel primární určení Internetu není příliš vhodné pro veřejnoprávní rozhlas, protože je zde poslech vnímán spíše jen jako kulisa k nějaké jiné počítačové činnosti, nejčastěji vlastnímu sběru a třídění informací jakéhokoli druhu. Uživatel může případně rovnou sám uplatnit vlastní tvůrčí přístup ve formě tzv. rádia na přání. Zásadní rozdíl digitálního rozhlasu v rozvinuté formě proti internetovému rádiu je, že na Internetu posluchač získá obrovské množství nejrůznějších dat (včetně všudypřítomného balastu) a k tomu může „na pozadí“ vnímat ještě klasické vysílání. Digitální rozhlas by se měl i nadále držet podoby klasického rozhlasového programu obohaceného o informace, které stejně tak jako zvuková data někdo tvůrčím způsobem utřídí a zkomponuje v harmonický celek.

ČRo Radio Česko perex

Radio Česko na Invexu: pohled pod digitální pokličku 

Český rozhlas přestěhoval na letošní Invex celou redakci zpravodajského okruhu Radio Česko. Stanice vysílala z prosklené kukaně stánku 16 v pavilonu D a rozšířila program ze čtyř na deset hodin denně. Přes pozemní vysílače DVB-T jej mohli přijímat posluchači nejen v Praze, ale po dobu veletrhu také v Brně. Radio Česko dále vysílá přes Internet a těsně po ukončení Invexu spustilo zkušební vysílání v systému T-DAB pro Prahu a střední Čechy. Více v článku Radio Česko na Invexu: pohled pod digitální pokličku.

Druhou v pořadí z nejpřiprave­nějších je technologie digitálního pozemního televizního vysílání (DVB-T). Standard původně určený pro šíření především signálu televize má potenciál rychle se rozšírit mezi uživatele. Nahrává mu dostačující výroba a tím i poměrně dobrá dostupnosti přijímačů (digitální rozhlasové přijímače nejsou oproti tomu v Česku dosud běžně vůbec k zakoupení). Bohužel v rámci distribuce DVB-T bude muset Český rozhlas svoji programovou nabídku a přenosovou kapacitu stále prosazovat v prostředí dravé televizní konkurence. Dosavadní možnosti přijímačů navíc technicky zaostávají v možnosti dostatečně kvalitní a rychlé prezentace vyhovující účelům rozhlasového vysílání, i když technický pokrok se dá samozřejmě očekávat také v této oblasti. Český rozhlas by měl perspektivní technologii DVB-T využít.

Čistě rozhlasové technologie typu Digital Audio Broadcasting (DAB) přes svoji technickou eleganci narážejí na problémy s rozšířením mezi své posluchače. Český rozhlas by se měl i nadále účastnit procesu testování i průzkumu možností, které tento způsob šíření signálu přináší, ale vzhledem k tomu, že jsme svědky spíše neustálého sbližování a integrace v distribuci i finálním zpracování, je budoucnost tohoto i podobných systémů ne zcela jistá.

Soubor nabízejících se technologií není uzavřen. V dnešní bouřlivé době rozvoje digitálních systémů ještě jistě nepadlo poslední slovo. Úkolem určených pracovníků a skupin v Českém rozhlase by proto mělo být pečlivé sledování aktuálního vývoje.

Projekt doplňkových dat

Na počátku roku 2005 Český rozhlas zahájil projekt rozšíření vysílání o doplňkové služby v rámci digitálního vysílání. Základním cílem bylo zmapování služeb, které by Český rozhlas mohl v rámci digitálního vysílání posluchačům nabídnout s ohledem na možnosti distribuce signálu – ať už ve vlastní režii, či za pomocí poskytovatele. Dalším cílem projektu byla příprava technologií a prostředků pro nově vznikající digitální stanice.

ČRo Leonardo logo

Pražský experiment DAB Českého rozhlasu

Český rozhlas provozoval na přelomu letošního října a listopadu krátkodobé experimentální vysílání v systému T-DAB. Zkušební multiplex pokrýval Prahu a nejbližší okolí. Technicky vysílání zajišťovala příbramská společnost Teleko, vysílací technologii dodala firma Antonín Couf – E.M.U. Servis. Vysílání bylo možné zachytit na kanále 10A z vysílače Strahov. Programovou náplň multiplexu tvořilo pět stanic ČRo: ČRo 1 – Radiožurnál, ČRo 2 – Praha, Radio Česko, ČRo D-dur a ČRo Leonardo. Více o tomto experimentu v článku Zkušenosti s příjmem digitálního rozhlasu v Praze.

Prvním krokem byla analýza informačních systémů Českého rozhlasu s ohledem na jejich informační hodnotu, dostupnost a komplexnost dat a využití těchto dat pro doplňkové služby. Z důvodu postupného nástupu počítačových technologií v Českém rozhlase se totiž ustavilo poměrně pestré softwarové prostředí. Jednotlivé softwary řešily jednotlivé problémy či konkrétní pracovní úkoly, přičemž brzdou jejich integrace byla hlavně absence důsledného využití technologie počítačových sítí. Softwarové prostředí pro přípravu podkladů pro vysílání lze v hrubých rysech popsat následovně:

  • Primární střih v podání redaktorů bezprostředně po záznamu v terénu = klasické jednoduché střižny typu „Wavelab“, „Cooledit“, „Sound Forge“, „Samplitude“ apod.
  • Střih bezprostředně po záznamu ve studiovém prostředí + vlastní vysílání = editační a vysílací stanice centrálního odbavovacího systému Dalet 5.1.
  • Detailní popis zvukových příspěvků, jejich evidence, vykazování autorských práv, vazba na archiv aj. je hlavním úkolem systému AIS (automatický informační systém vyvinutý pracovníky Českého rozhlasu).
  • Informace z agenturních zdrojů a jejich zpracování zejména pro potřeby zpravodajství, tj. klasický editor zpravodajských příspěvků (typickým příkladem je Newsroom Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu) = Avid iNEWS,.
  • Editační a prezentační systém obsahující multimediální podklady pro webové portály = RSCR (redakční systém Českého rozhlasu vyvinutý pracovníky rozhlasu).
  • Systém pro popis hudebních skladeb a vytváření playlistů = RCS Selector.

Tyto programy disponují svými databázemi příspěvků, které uchovávají informace vztahující se k zvukovým záznamům Českého rozhlasu a zároveň tvoří základní zdroj dat pro doplňkové informace nových digitálních stanic. Příprava doplňujících dat postupuje v těchto krocích:

  • definice základních zdrojů = databáze jednotlivých používaných softwarů,
  • získání požadovaných informací z těchto zdrojů,
  • automatické zpracování dat,
  • případné ruční doladění = vkládaná data.

Při odbavení doplňkových dat je určující jejich časová souvztažnost k právě probíhajícímu playlistu. Proto byl určen vysílací systém Dalet jako „spouštěč“, který připravená data poskytne do finálního streamu. Dalet má navíc továrně vyvinutý modul pro jednoduchou prezentaci konkrétních kolonek z databázových popisů, a proto se Český rozhlas rozhodl Dalet OnAirNow využít.

Bohužel je ale nutné získávat data z více zdrojů, a tak jsme přistoupili ještě k vývoji našeho vlastního modulu s pracovním názvem Editor doplňkových informací, který přiřadí ke konkrétní položce veškerá data dostupná v databázích Českého rozhlasu, automaticky zpracuje podle daných kritérií a takto předpřipravená data předá editorovi pro případné doplnění.

Prijimac Evoke I DAB

Klíčovým problémem při vývoji tohoto programu EDI bylo nalezení jednoznačné identifikace příspěvku v rámci všech používaných systémů Českého rozhlasu. Tímto prvkem se stalo identifikační číslo zvukového příspěvku tzv. ItemCode, jehož unikátnost je zaručena přímo při výrobě zvuku jeho vygenerováním v systému Dalet. Tento kód je pak uveden ve všech ostatních systémech, kde jsou zaznamenána data se vztahem k tomuto zvuku.

Při přípravě vysílání stanice, která vysílá digitálně, včetně doplňkových dat, postupuje příslušný editor následovně:

  • Sestaví playlist z konkrétních zvukových položek dle programového schématu.
  • Playlist naimportuje do odbavovacího systému Dalet.
  • Zároveň se v Editoru doplňkových informací dle tohoto playlistu objeví připravený náhled automaticky generovaného proudu doplňkových dat. Automat má jednak předem definovanou vazbu, kdy je pro konkrétní pole na obrazovce dodáván příslušný záznam z té které databáze některého z užívaných softwarů. Takto získaná data jsou převedena na jednotný formát a jsou schopna náhledové prezentace přímo v okně aplikace EDI (Editoru doplňkových informací).
  • Příslušný programový pracovník náhled prověří, některá automaticky připravená data přestylizuje, popř. jinak poupraví.
  • Kdykoliv (i těsně před odvysíláním) je možné se k připravenému playlistu vrátit a doplnit aktuální doplňkovou informaci. Tento postup je zvláště vhodný pro aktuální zpravodajství pomocí rotujícího textu.

Samotné vysílání probíhá tak, že vysílací technik jednotlivé položky playlistu spouští ručně, případně jsou systémem Dalet odbavovány na základě předpřipravených plánů, kde vysílací stanice pracuje v automatickém režimu. Připravené doplňkové informace použije modul Dalet OnAirNow na složení výsledného proudu dat, který je spolu se zvukem následně distribuován do multiplexu.

ČRo digital schéma

Popsaná technologie umožňuje odprezentovat většinu informací, které k danému titulu v informačních systémech v Českém rozhlase existují. Bohužel je tu však jedno značně limitující omezení, a tím je šířka přenosového pásma k multiplexu. Některé stanice Českého rozhlasu proto dají přednost většímu množství doplňkových dat na úkor kvality šířeného signálu, např. při zpravodajství, a jiné naopak kvalitnějšímu zvuku před doplňkovou informací, např. při vysílání vážné hudby. Tuto svobodnou volbu jim naštěstí technologie digitálního vysílání a multiplex umožňuje.

Autor je zaměstnancem Českého rozhlasu a příspěvek na téma článku přednesl na konferenci Radiokomunikace 2005, která se konala ve dnech 9. – 11. listopadu v Pardubicích.

Anketa

V jakém systému by měl Český rozhlas šířit svoje digitální stanice?

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+