Hlavní navigace

Cannes vs. Netflix aneb francouzští filmoví tradicionalisté v 21. století

26. 5. 2017
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Netflix
UVNITŘ VIDEO – Filmoví tradicionalisté v Cannes se pustili do války, kterou nemůžou vyhrát. Otázkou je pouze kolik ztratí.

Na letošní filmový festival v Cannes se poprvé přihlásila do soutěže internetová produkce. Filmy Okja a Meyerowitz Stories byly natočeny pro Netflix, což byla kdysi dávno jen internetová půjčovna filmů, dnes je to již plnohodnotná audiovizuální produkce, jejíž způsob distribuce má potenciál stát se tím hlavním způsobem, jak se nové filmy a seriály k divákům dostanou.

Žijeme v době, kdy se lidé na všechny velké filmy dívají na mobilním telefonu. Měli bychom se tedy vyrovnat s tím, že technologie určují směr, řekl v Cannes Ted Sarandos z Netflixu.

Francouzským tradicionalistům se to ale hrubě nelíbilo, a tak od příštího roku začne platit nové pravidlo: do soutěže se mohou přihlásit pouze ty filmy, které jsou ve Francii ve filmové distribuci. Rozumějte: promítají se na velkém plátně. A navíc nesmí 36 měsíců (to jsou tři – fucking – roky) po filmové premiéře být oficiálně na internetu. Což je v případě Netflixu, kde je internet primární distribuční platformou, samozřejmě nesmysl, takže to firma odmítla akceptovat a na internet dá své filmy tak jako tak. Jestli se Cannes zúčastní i příští rok, je samozřejmě nejisté. Za současně nastavených podmínek to nebude možné.

Nechuť k Netflixu je pochopitelná: Francouzi si „svou“ kulturu velmi pečlivě brání nejrůznějšími nařízeními. K Netflixu mají i ideový odpor: Je dokonalou ukázkou amerického kulturního imperialismu, řekl o Netflixu ředitel francouzské cinematéky Christophe Tardieu.

Snad nikde jinde ale není konflikt tradice a současnosti tak viditelný jako tady. „I am not future, you're retro,“ mohou ovšem lidé z Netflixu spokojeně odrážet útoky způsobené třeba tím, že si tradicionalisté stále neuvědomují, jak zbytečné je trvat na dominanci dlouho využívaných modelů a bojovat proti internetovým distribucím – třeba tak, že jim nastaví nesplnitelné podmínky pro prestižní soutěžní klání. A to, že se tak stalo právě v reakci na zařazení dvou filmů do soutěže, je známkou toho, že si novou konkurenci nejen uvědomují, ale že se jí vlastně hrozně bojí.

Proč ale můžou být filmy z internetových produkcí spásou kinematografie? Protože umožňují vzniknout filmům, které by za normálních okolností neměly šanci vůbec vzniknout.

Film Okja natočil korejský režisér Bong Joon-Hoa. Vypráví příběh malé dívky, která se vydá na dobrodružnou cestu, aby se setkala se svým domácím mazlíčkem, což je prase se superschopnostmi. Zní vám to jako atraktivní námět pro blockbuster?

Ne tak docela.

Před Netflixem nabídli tvůrci Okju tradičním filmovým studiím, kteří prostě nechtěli dát 55 milionů amerických dolarů na film korejského režiséra. Navíc když se nedalo počítat s tím, že by z něj mohlo být několik dalších dílů.

Filmy, na které se chtějí lidé dívat, se už nedělají a neuvádějí do kin – studia je prostě nechtějí, řekl Ted Sarandos. Jsou to přesně ty filmy, po kterých filmoví znalci volají – méně nákladné produkce, které nemají superhrdiny, automobilové honičky ani komplikované počítačové animace za miliony dolarů.

A posun ve vnímání, včetně nesouhlasu s bojem proti Netflixu (který zde zastupoval vlastně celou novou scénu), byl i v Cannes vidět. Zatímco na začátku projekce filmu Okja diváci bučeli (což ovšem nikdo neví, jestli nezpůsobily technické problémy při jeho spouštění), při další projekci už mu čtyři minuty tleskali vestoje.

To bučení má víc společného s francouzskou přecitlivělostí než se samotnou kvalitou filmu, řekl Karsten Weide, programový viceprezident divize médií a zábavy u výzkumné marketingové agentury IDC. Pro Netflix samotný je to ale skvělé PR!

Má samozřejmě pravdu. V obou filmech hrají áčkové filmové hvězdy – v Okje je to Tilda Swindon, v Meyerowitz Stories pak Dustin Hoffman a Adam Sandler. Ti všichni si už na bílém plátně odehráli svoje (a ještě odehrají), přesto se vrhli na území, které tradicionalisté nemají příliš v lásce. Proč tak riskovali svůj áčkový statut? Protože mají prostě cit na to, kudy se bude audiovizuální tvorba vyvíjet.

Francouzi se v Cannes pokusili odkázat internetové produkce do patřičných mezí a ukázat jim, kdo je tady pánem. Popularita a počet shlédnutí filmů a seriálů nejen z Netflixu, ale také z HBO, Hulu či Amazonu (a spousty dalších), je ovšem usvědčuje z krátkozrakosti a xenofobního strachu z nového. Nemá ovšem smysl kolíkovat parcely provázky a dřevěnými poleny, když váš soupeř přijede s generátorem silového pole.

Nevím, proč studia nechtějí riskovat a natáčet zajímavé filmy, řekl Ben Stiller. Asi kvůli penězům. Jejích vlastníci jsou velké konglomeráty, nejsou to nezávislá studia. Musejí si hlídat ziskovost, takže se točí filmy, které vydělávají spoustu peněz. Bohužel to znamená, že spousta dobrých filmů zůstane u ledu.

UX DAy - tip 2

Bude to jako s hudbou: Kdysi nenáviděná okrajová záležitost, dnes je ale digitální distribuce absolutní jedničkou. Prodej CD se smrsknul na minimum a vinyly kupují už jen DJ’s a fajnšmekři. Stejně tak filmoví tradicionalisté nemohou ve vyhlášené válce vyhrát. Buď se naučí s Netflixem žít, nebo zemřou ve strašných bolestech.

Okja
kategorie: film
premiéra: 28. 6. 2017
dostupný v: Ultra HD (4K) a HDR

Meyerowitz Stories
kategorie: film
premiéra: ještě nebylo oznámeno
dostupný v: ještě nebylo oznámeno

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Komentátor, fejetonista, milovník dobrého piva, reklamy a world music.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).