Ještě mám živě v paměti tyto dávnověké pokusy s umožněním stereo poslechu divákům televize. U jiných živých přenosů jsem zkoušel kombinovat obraz z TV a zvuk z rádia, ale časový rozdíl v době přenosu zvuku a obrazu byl s dokonalým dojmem neslučitelný.
Pamatuji si, že se tehdy tvrdilo, že zvuk z televize slyší TV divák dříve, než posluchač v sále, který sedí dál, než ve dvacáté čtvrté řadě hlediště. To číslo možná bylo jiné, ale reálné.
Postupně se cesty signálů prodlužovaly, nejen díky vzdálenosti mezi místem výroby pořadu a TV studiem, byl rozdíl mezi metalickou linkou, přenosem radiopojítky, i několikerým přenosem přes satelit a později i cestami kabelovek. Zejména při fotbalových šampionátech, v létě, při otevřených oknech, byl gól slyšet z různých domácností ve slyšitelně rozdílných časech, podle zdroje signálu. Někdy se to téměř blížilo situaci, známé z hlavní zápletky filmu Podraz.