Více

Roman Bradáč: Sledovanost nemůže být pro Českou televizi bič. Ani u Událostí

Je jediným finalistou výběrového řízení na generálního ředitele České televize, který zastupuje současné vedení ČT. Pod Jiřím Janečkem šéfoval sekci vnějších vztahů ČT, ředitelově kanceláři a nakonec se stal ředitelem zpravodajství a celého kanálu ČT 24. Roman Bradáč je považovaný za nejvážnějšího protikandidáta Petra Dvořáka, favorita konkurzu. Na rozdíl od něj říká, že sledovanost není měřítko úspěšnosti u žádného pořadu veřejnoprávní televize, včetně hlavní zpravodajské relace Události. Přesto by ji změnil.

Proč chcete být generálním ředitelem České televize?

Protože se domnívám, že ČT stojí na zásadní křižovatce svého bytí. Dnes se řeší, jaká bude její budoucí podoba. Bude se muset změnit, to je jisté. Není to jenom o tom, že se změnilo sociální prostředí, ale zásadně se změnilo i technologické prostředí. Díky digitalizaci roste nabídka možností, které nám obrazovka nabízí. Umožňuje důsledné profilování programů. Jsou tady nová média. Současná ČT už nemá pouze dva programy. Prostor pro naplňování hlavního cíle veřejnoprávní televize, tedy vytvářet a šířit televizní pořady a multimediální obsah, je mnohem, mnohem větší. A my jej zatím nedokážeme optimálně využít. Je to dílem i tím, že je nutné říct mnohem konkrétněji, co se od televize veřejné služby v takovém prostředí čeká a jak úspěšnost či společenskou prospěšnost posuzovat. A to nemohou udělat jen manažeři.

Hybridní televize byla ještě nedávno jen mlhavým pojmem. Přitom bude pro televizi znamenat další zásadní změnu. Ta doba klepe na dveře. Proto si myslím, že je třeba redefinovat veřejnou službu v médiích v nových podmínkách. Přijde mi to jako startovní čára. Od ní se mohou odvíjet další kroky, program, financování apod. Dlouho se otázkou úlohy televize veřejné služby ve společnosti zabývám, mám zkušenosti ze zahraničí, Českou televizi s jejími klady i zápory znám detailně, a proto jsem rozhodl do výběrového řízení jít.

Roman Bradáč - 3

Proč k té redefinici a změně nedošlo za poslední dva roky, kdy jste byl členem nejužšího vedení ČT?

„Firma“ má jen jednoho jednatele. Spousta lidí si myslí, že kolegium generálního ředitele je jakýsi board. Není to tak, je to poradní orgán. V podstatě se dá říct, že o všem rozhoduje generální ředitel. Vůbec to ale nechci svalovat na Jiřího Janečka. Redefinice společenské úlohy musí nějakou dobu dozrávat. Stejně tomu bylo i v zahraničí. Jiří Janeček se účastnil různých mediálních debat ve sněmovně, Senátu i otevřených mediálních panelech, kde se vymezovala definice veřejné služby. Měl však jiné priority než onu redefinici. Nevnímal ji jako základ pro změnu.

Proč?

Předpokládám, že si myslel si, že provozní záležitosti jsou důležitější než definování samotného obsahu televize veřejné služby a nastavení nových kritérií pro hodnocení její úspěšnosti. Zároveň mu ale bylo jasné, že bez restrukturalizace organizačního systému to nepůjde. Ale pořád ji vnímal hlavně v tom výrobním slova smyslu, nikoli tak, že by měl začít od definice, tedy co by „firma“ měla v nových podmínkách vyrábět.

Jste jediným zástupcem současného vedení ČT, který se dostal do finále výběrového řízení. Zároveň vedete zpravodajskou ČT 24, na které tento týden vysíláte seriál rozhovorů se všemi finalisty konkurzu. Není chyba, že tyto rozhovory vysílá právě program, který vedete vy jako jeden z kandidátů a vedou je moderátoři, kteří jsou vašimi podřízenými?

Viděl jste ty rozhovory?

Ano.

Myslím, že Martin Veselovský rozhodně ukázal, že to chyba není a že ČT 24 je nezávislá. Chápu, že se to zpočátku mohlo zdát podezřelé. I mě návrh editorů nejdřív poněkud zarazil. Ale kdybych řekl, že to není dobrý nápad, druhý den by někdo napsal, že se Bradáč bojí konfrontace. A že asi něco tají. Takže jsme dali s šéfredaktorem Karlem Novákem jasný pokyn: pokud mají být na někoho moderátoři přísní, tak na mně. Všem stejným metrem. Jinak nevidím důvod, proč by veřejná televize neměla hrát tento druh diskuse, když je to věc veřejná. Je to jako obvykle problém, který řešíme vždycky, když se nějaká událost týká ČT. Ale ona se přirozeně týká i celé společnosti, a tak ji musíme reflektovat.

Jedním z témat volby ředitele se stala kritika úrovně a výkonu hlavní zpravodajské relace Události, která dlouhodobě ztrácí diváky, především na programu ČT 1. Vy tuto kritiku ve svém projektu odmítáte. Připouštíte ale, že zpravodajství ČT zásadním způsobem prohrává v boji i s Primou? Události jsou na polovičním výkonu Zpráv TV Prima.

Na polovině výkonu Primy? Teď mi tedy řekněte, co to je výkon.

Počet diváků.

Aha, a jsme u naší staré diskuse, kdy stále měříme stejnou mírou, protože nám nikdo žádnou jinou nepřipravil a nedal.

Zatím není jiný způsob, jakým by se dala porovnat výkonnost jednotlivých televizí.

Ono to souvisí s vaší první otázkou. Pokud nebudeme rozlišovat mezi komerční stanicí a jejími cíli, a veřejnou televizí a jejími cíli, nemá cenu se o tomhle vůbec bavit. Pokud bude jediným kritériem sledovanost, kam to povede? Podívejte se dva týdny zpátky na souboj televizí o nedělním večeru. Film Doktor od jezera hrochů na Nově versus Čapkovy povídky na ČT 1. Bezesporu šlo o kvalitně zpracované kvalitní původní téma, o původní tvorbu, o které se v souvislosti s ČT neustále mluví, za relativně přijatelné peníze – navíc daleko pod hladinou ceny Doktora od jezera hrochů. A jaká byla sledovanost? (Čapkovy povídky měly půl milionu diváků, Doktor od jezera hrochů 2,3 milionu, pozn. red.). Chcete, aby lidé vnímali jako standard české kinematografie Doktora od jezera hrochů? Já ne. Kdo tedy bude dělat kvalitní původní tvorbu?

Chápu, že se ČT nemůže obecně měřit s komerčními televizemi v počtu diváků, které zasáhne, na druhou stranu je to služba veřejnosti a jako taková by se měla snažit zasáhnout tu veřejnost co nejvíce. Veřejná služba bez veřejnosti nemá smysl. Měla by být efektivní, to znamená, že určité sledovanosti by měla dosahovat.

A jak ji nastavit? Jak nastavit to, co je ještě akceptovatelná sledovanost, a co už je problém? A kdo to má nastavit? Management ČT?

Zřejmě ano. Nebo politici jako zástupci veřejnosti.

Politici to nemůžou nastavit sami, musí to spoluvytvářet s Radou ČT a experty nový nástroj měření úspěšnosti ČT, odpovídající potřebám současné společnosti. Umím si představit vznik skupiny odborníků, která by se tímto tématem zabývala. Protože jenom veřejná televize je vizitkou úrovně společnosti, ne komerční televize. Dokonce i ve Spojených státech, kde je televizní byznys vůbec nejtvrdší na celém světě, si pěstují veřejnoprávní televizi PBS. A jsou rádi, že tu instituci mají, protože plní roli veřejné služby a nezatěžují těmito úkoly komerční spektrum. To je celkem zásadní věc. Je jasné, co se od které televize očekává.

Ale zpátky k Událostem, tam je ještě jedno velmi zásadní specifikum: podívejte se, v jakém jedinečném prostředí se Události pohybují. Máme specializovaný zpravodajský kanál. To Události výrazně ovlivňuje. Pokud by Nova nebo Prima produkovaly na některém z tematických kanálů kontinuální zpravodajství a zároveň stejně jako my vysílala hlavní zprávy na svém plnoformátu, pak jsem ještě ochoten mluvit o srovnání sledovanosti Událostí a hlavních zpravodajských relací na komerčních televizích. I tak by to však hodně kulhalo. Mluvíme o těžko měřitelných věcech, navíc obvykle zcela účelově. Takové měření nevyhovuje nám, ale jim. A může zásadně ovlivnit veřejnou službu, a to považuji za společensky nebezpečné.

Roman Bradáč - 8

I vy ve svém projektu píšete, že je otázka, zda by neměly na ČT 1 a ČT 24 běžet dvě rozdílné hlavní zpravodajské relace.

Jsem příznivcem dvou relací, ale máme jasný ekonomický limit. Dvě relace znamená platit víc. V Událostech nic nevyřeší jen dílčí změny. Pokud tedy obsah nepoženeme do bulvární formy. To není cíl veřejné televize. Moje představa je jiná: nedělat populistické kroky, nezdvihat krátkodobě sledovanost, ale pokusit se v nových podmínkách postavit novou relaci, při plném vědomí toho, že to je veřejná služba a co je její hlavní cíl. Komplexně znamená vyřešit společně čtyři body: k tomu, aby se Události proměnily, musíte změnit jejich formu. Ať už je to změna patnáct nebo šestnáct let starého pozadí a prostředí, odkud vysíláme, protože ta „ponorka“ je tam skoro od chvíle, kdy jsem přišel do ČT.

Současné možnosti úprav stávajícího studia jsou minimální, je dost uzoučké. Úhel pohledu kamer se nezměnil, veškeré úpravy byly jen kosmetické. Druhá věc, která s tím souvisí, je grafika. Se současnou grafikou jsem velmi spokojen, její autor Alan Záruba je podle mého soudu veliká osobnost a jsem velice rád, že pracuje pro ČT, ale má podobný názor jako já: potřebujeme s formou Událostí pracovat v novém prostoru. Když jej získáme, můžeme použít novou grafiku, která bude daleko velkolepější. Budeme si moci více dovolit. Tolik k formě, která samozřejmě souvisí i s moderátory. Často slýchám radu, že je třeba toho či onoho vyměnit. Kdybych dnes vzal některého z moderátorů Událostí, nechal ho dělat jinou práci a nasadil místo něho někoho jiného, za dva měsíce by se dostal do úplně stejné pozice jako jeho předchůdce. Nic tím nevyřeším, byl by to jen populistický nesystémový krok.

Takže byste moderátory Událostí neměnil?

V této situaci? Ne. Změna Událostí musí být komplexní.

A když ta změna bude komplexní, vyměníte je?

Místo nemá jisté nikdo. Buď se do toho formátu bude hodit a bude pro to něco dělat, a nebo v něm bohužel nebude. Tak to prostě je. Ale představa, že vezmeme kohokoli z té šestice, a nahradíme ho někým jiným, neokoukaným, není řešením. To je hloupost. Krátkodobé řešení.

Co tedy znamená ta vaše komplexní změna Událostí?

Mluvil jsem o formě. Je třeba zapracovat i na obsahu. Ale tady narážíme na onu eventuální možnost dvou hlavních zpravodajských relací. Vytvořili jsme si seznam deseti bodů, které mají přispět v obsahové části k jejich oživení hned. Pomalu se je snažíme plnit.

Vyjmenujte těch deset bodů.

Nechci. Řeknu to jenom v náznacích. Kratší příspěvky, více grafiky. Více využívat obrazového materiálu. Nedělat živé vstupy pro živé vstupy podle hesla „teď jsme tady u toho“, když už k tomu nemáme říct co nového. To bylo možná vzrušující před pár lety, dnes už ne. Diváci nejsou hloupí, nejde je podcenit. Myslím si, že ČT má k divákovi největší úctu, a je to tak správně. Neříkám, že komerční televize k divákovi přistupují špatně, ale to je úplně jiný druh přistupování. Motiv je jiný.

Ale ještě k samotným Událostem a jejich sledovanosti. Velmi zásadní věc, která mě trápí a souvisí s Jedničkou, je access prime time. Není tam odpovídající sestavení programu pro nástup večerního vysílání. Nereflektujeme předvídavě pohyb konkurence, nemáme dost sebevědomí určovat pravidla, musíme důsledněji reagovat na nové požadavky, rytmus společnosti. Pro spoustu lidí je sedmá hodina jako začátek hlavní zpravodajské relace příliš brzká. Na vysílání mezi 17:30 a 20:00 se musí velmi intenzivně zapracovat. Už za Jiřího Janečka existovalo šest návrhů, jak tento čas na ČT 1 proměnit, protože on cítil, že to není v pořádku.

Změna tedy musí nastat, ale i když se pro ni rozhodnete, ověřování bude probíhat praxí. Bude to průzkum bojem, na to neexistuje recept, který by byl zaručený. Událostem také chybí kvalitní sebeprezentace. To je u nás mnoho let ztracená záležitost. Nemusí to být o tom, že bychom ukazovali moderátory hlavní zpravodajské relace jako nějaké VIP osobnosti. Jde spíš o to, aby tito lidé byli vidět tam, kde je společnost očekává. Diváci musí mít k lidem ze zpravodajství důvěru a k moderátorům dvojnásob. Jenom tak to funguje.

Když je sedmá hodina večer pro začátek Událostí brzy, znamená to, že byste byli ochotni uvažovat o jejich posunu třeba na osmou, jak to mají německé televize?

To si nemyslím. Němci jsou na to zvyklí. Když už srovnáváme se zahraničím, bral bych státy, které jsou velikostně podobné nám. Zažil jsem v ČT různé šibování s Událostmi ve spektru od sedmé do půl osmé večer. Zažil jsem různé dramaturgické změny: headliny na začátku, úvodní dlouhé reportáže, analytické příspěvky, dokonce až publicistické, a vedle toho vůbec nejkratší formu a různé další varianty. Nikdy to nebylo optimální, nikdy se to „nesešlo“, protože se v drtivé většině měřil úspěch jenom sledovaností a navíc chyběla trpělivost. Než si to sedlo, už jsme to měnili. Nebo to vyměnila komerční média a začalo to celé znovu.

ČT by ale měla mít ambici diváky naučit dívat se na Události.

Ale to máte stejné jako na internetu, nejprve musí mít jistotu, že ty zprávy budou vypadat tak, jak si je představují. Na internetu si taky kliknete na to, co potřebujete, co vám vyhovuje. Už před dvanácti lety jsem říkal, že i televize projde svojí „internetizací“. Když to hodně přeženu, člověk si bude čím dál tím víc sám sobě dramaturgem při výběru, co a kdy bude sledovat. O hybridní televizi se u nás mluví krátce, a přitom je už tady, za dveřmi. Už nebudeme řešit, zda sledovanost Událostí v reálném čase jejich vysílání, divák si je pustí ve chvíli, kdy na ně bude mít čas. Můžete lákat, otázka je čím, jak daleko jít naproti. Nutit ale nemůžete. To už tady jednou bylo a stačilo.

Ale stejně budete muset nějakým způsobem měřit, kolik diváků jste Událostmi zasáhli, abyste před veřejností obhájili smysl své existence.

Ne, my nebudeme měřit. My plníme veřejnou službu. Ta je už zřízená. Nenastavujeme měřítka, neměříme. Sledovanost je pouze jedním z kritérií a nikoliv nejdůležitější.

Ale takřka všichni lidé musí platit koncesionářské poplatky. Říkám jenom, že ambicí ČT by mělo být to kvalitní zpravodajství dostat k co největšímu počtu diváků. Nevyklízet pole komerčním televizím.

Já to otočím: čím změříte tu kvalitu vysílání?

Nevím, třeba porovnáte s tím, jak vypadá zpravodajství komerčních televizí, a jak by zpravodajství veřejnoprávní televize vypadat nemělo.

To je neporovnatelné. Čím to budeme měřit? Veřejná služba se přeci neměří kvantitou! Proto je to veřejná služba. Cílem není pouhé generování peněz.

Tak to nechme být, evidentně se neshodneme.

V momentě, kdy bychom rezignovali na tuto naši výhodu, popřeme logiku existence televize veřejné služby. A je úplně jedno, jestli jsou to Události nebo něco jiného z našeho vysílacího schématu. Tenhle pohled se musí změnit, a to je důvod, proč jdu do boje o křeslo generálního ředitele.

Dobře, pokud tedy vezmu váš pohled, pak nevidím žádný smysl existence plnoformátového programu ČT 1, který je vlastně jenom komerční televizí převedenou do veřejnoprávní podoby.

To není pravda. Je to váš názor. V souboru stanic veřejnoprávní televize je třeba mít vždycky i plnoformátový kanál. ČT 1 je důležitá především v tom, že má podporovat původní tvorbu v tom nejširším slova smyslu. Není ale možné a zaplatitelné, abychom na tomto programu dávali jenom původní tvorbu. Proto musíte mít i akvizici. Zpravodajské relace jsou zde tradicí. Mají tam své logické místo.

A třeba Nova podle vás původní tvorbu nepodporuje?

Původní tvorbu? Podporuje, ale je třeba sledovat poměr té podpory a také, jaká ta původní tvorba je. Jasně, mají Soukromé pasti. Ale to je jejich jediná věc, která má parametry blízké veřejné televizi. A slyším nebo čtu o tom pořád. A co jste četl o našich Čapkových povídkách? A přitom to je fakt dobrý formát.

To je ale chyba marketingu ČT, že je neumí dobře zpropagovat.

Ne, to je setrvačnost. Články jsou, ale nějak se to od ČT očekává, žádné překvapení. Na druhou stranu, třeba seriál Vyprávěj funguje. Chytil správný vítr i marketingově. Ale pro mne je to seriál už na pomezí komerčního prostředí. Toto může být cesta.

Roman Bradáč - 6

Nemyslím si, že to je jen setrvačnost. Když se podíváte, jakým způsobem pracuje tiskové oddělení ČT, které posílá obrovské množství zpráv novinářům, tak mezi nimi nějaká informace o Čapkových povídkách úplně zapadne.

V tomhle duchu tomu rozumím, je to vlastně to samé, co jsem říkal o Událostech. Naše nešťastné promování. Ale z pohledu zájmu o Novu hraje setrvačnost obrovskou roli. Od nás se obecně očekává, že jsme kvalitní, ale i tak trošku nudní. A teď si vezměte, že se pohybujeme v prostoru, kde dnes existují desítky česky mluvících televizních kanálů. To prostředí je úplně odlišné od toho, v jakém ČT historicky vznikla. Ale mezi těmi česky hovořícími televizemi je jenom jedna, která na plné obrátky podporuje českou původní tvorbu. Což jsou mimo jiné třeba pořady pro děti, které jsou dnes nesmírně drahé. Žádná komerční televize je nebude pravidelně vyrábět, protože jejím hlavním cílem je vydělávat peníze z reklamy. Dětská původní tvorba by se nevyplácela.

Váš protikandidát Petr Dvořák navrhuje, aby ČT zřídila pro děti dokonce speciální pátý program ČT 3. Co si o tom plánu myslíte?

Myslím si, že na něj nebudou peníze. Můj odhad je trošku odlišný od toho, co jsem četl v projektu Petra Dvořáka. Rozjezd ČT 3 přijde na 40 milionů korun, ale provoz tohoto kanálu bude mnohem dražší, než je tam odhadnuto. I sekundárně, sekce pořadů pro děti by vypadla z ČT 1. Přesunula by se na dětský kanál. Tento prostor by se musel něčím zaplnit, a asi by to nešlo udělat jenom archivem. Zase se bude muset něco koupit nebo vyrobit. Ale zase na druhou stranu chápu, že se to zvenku velmi těžko odhaduje. Podle mě se počet kanálů ČT nemůže rozšiřovat donekonečna. U veřejné služby k tomu není vůbec žádný důvod.

U komerčních televizí platí, čím více je kanálů, tím více je místa pro reklamu. Ale u veřejnoprávní televize tomu je naopak, musí se jít cestou hluboké profilace kanálů a jejich synergií. A zároveň, co se týče dětských pořadů, se musíme snažit co nejvíc využít nová média. Současné děti jsou poněkud jiné, než jsme byli my. Vybírají si, dokážou si najít spoustu jiných zdrojů. Musíme mít na paměti, že se ale nesmí potírat jejich fantazie. Podívejte se na Jů a Hele, to je formát, který pořád funguje, a přitom si ho z vysílání pamatuji ještě já. Dnešní děti ale mají k dispozici i zdroje, které jejich vlastní fantazii potírají. My se musíme snažit ji podporovat. Třeba i interakcí pomocí nových médií. V součinnosti s původní tvorbou to žádná česká komerční televize není dosud schopná.

Ještě obecně k ČT 1. Když se tedy dá definovat jako taková „kvalita, ale trochu nuda“, co teď dělá špatně a co by naopak měla dělat?

To je hodně dobrá otázka, ale je na ni velmi těžká odpověď. Jen bych to nebral jako definici, ale takový obecně rozšířený pocit, který nemusí být vůbec pravda. Ale zkusme si naznačit, co ČT 1 trápí a co je třeba změnit. Máme tu průšvih s access prime time, tedy s časem, co otvírá bránu k úspěchu ČT 1. Jak v podvečer rozjedete vysílání, tak ten závod večer dopadne. Není to nic nového. Dobrý start pomáhá vždycky, může diváky přivést i k závažnějším pořadům. Na téhle věci se začalo v ČT pracovat, ale podle mého soudu se to zatím nedotáhlo. Rozjely se nějaké variace, ale musí se v nich dál pokračovat. Druhá věc je málo výkonná akvizice. Při nákupu pořadů a jejich nasazení do schématu se ne vždy trefujeme do zájmu diváků. Tady je patrné, že sledovanost je jedním z kritérií. A poslední věc, o které už jsem mluvil, je zlepšení práce se současným dětským divákem. Nikdo jiný, už jenom kvůli těm nákladům, to dělat nebude.

Planeta Yó tedy podle vás není to pravé ořechové, co chtějí české děti v televizi?

Nehodnoťme Yó. Mluvím obecně. Těch pokusů byla spousta, ale když vymažete jejich názvy, začne vám z toho lézt to samé. Nikdy tomu nedáme potřebný čas, protože se vždycky najednou objeví bič sledovanosti. Pokud chcete něco implementovat do společnosti tak, aby se to zažilo, musíte mít opravdu určené priority a jet podle nich. Chybí trpělivost, nesmíme se nechat vycukat kvůli nedostatečné sledovanosti, hned nevycouvat. Nemáme a nebudeme mít peníze na to, abychom věčně couvali z projektů jenom kvůli tomu, že nejsou ve sledovanosti konkurenceschopné komerčním televizím. Musíme si zjistit, co se od nás očekává a podle toho pak vyrábět pořady. Nákupem Myšáka Mickeyho bychom asi sledovanost docílili hned.

Toho dětem už v podstatě pouští TV Barrandov v Animáčku a je úspěšná.

To je ono! V tom je vidět rozdíl mezi komerční a veřejnoprávní televizí.

Chápu, že sledovanost není hlavní kritérium úspěchu pro ČT, nicméně: Jednička jako plnoformátová televize se nevyhne srovnání s Novou, Primou a Barrandovem. Dnes se její podíl na dospělém publiku pohybuje okolo 15 procent. Ještě poměrně nedávno to bylo 20 a více procent. Existuje nějaké dno, pod které by neměl zásah ČT 1 klesnout?

Myslím, že už na té hranici jsme, nebo dokonce mírně pod ní. Tedy pokud mluvíme o sledovanosti. Je to špatně a je to pro nás velký vykřičník. Ale co s tím? Sledovanost můžeme zvýšit dvojím způsobem: jít populisticky, rezignovat na veřejnou službu a snad to okamžitě zvednout, nebo budeme hledat jinou cestu. Vidím ji v určitém sebevědomí, ve snaze oslovit nový typ tvůrců, nebo z těch současných vymáčknout něco víc. Trošičku to přenastavit, otočit pohled na ČT, že určitá omezení nastavená veřejnou službou není její handicap, nýbrž velká přednost. Pro tvůrce, pro instituci jako takovou a především pro diváky. Tedy pro lidi, kteří té televizi platí poplatky. Pro celou společnost. Opravdu jsem přesvědčen, že se to dá udělat a že se ta kvalita projeví. Už dnes jsou tu určité signály, nikoli nutně v číslech sledovanosti, ale v reakcích lidí.

Když vezmu podíl všech programů ČT dohromady na dospělém publiku, ten se v čase příliš nemění, jen se přelévají diváci mezi jejími jednotlivými kanály. Klesá jen ČT 1.

Ano, protože ta služba se dělí na jednotlivé části. Kanály se profilují. ČT 1 je jiný příběh. Třeba ve zpravodajství jsem sice rád, že máme třeba podíl 17 procent u ČT 24, když se děje něco důležitého, třeba povodně. Ale mě primárně nezajímá tento peak ve chvíli, kdy vysíláme přenos z královské svatby, nýbrž v den, kdy editoři hodně těžko hledají, jakým příspěvkem otevřít zprávy. To je veřejná služba. Ten den může mít ČT 24 podíl na publiku třeba jen 1,2 procenta, ale pořád je to veřejná služba. Smíchat pokoru a sebevědomí, to je to nejtěžší v naší branži. Kdo dokáže dát tyto dvě protichůdné substance dohromady ve správním poměru a v čase je nepopulisticky a neúčelově modelovat a dát tomu tu víru, že to tak má být, je největší mág a je k nezaplacení. A o tom to je. ČT 1 má pozici nejsložitější.

Jedničce se často vytýká, že programuje, aniž by se ohlížela na plány Dvojky a naopak. Vaši protikandidáti by tento problém řešili obnovením funkce společného programového ředitele. Zavedl byste ji taky?

Systém jediného „všemocného“ programového ředitele v ČT fungoval do konce roku 2010. Jedním z důvodů, proč byl nahrazen systémem intendantským, který je dnes v Evropě velmi běžný, byla nespokojenost s jeho výsledky. Dalším důvodem byla potřeba vyprofilovat jednotlivé kanály tak, aby je divák vnímal výrazně odlišně. Ještě loni se hrál sport i na Dvojce, reprízovaly se tam pořady z Jedničky, prostě v tom byl pro diváky zmatek. Přidanou hodnotou intendantů je právě jejich individuální kreativní přístup, či odpovědnost za jasně vymezený program. Jednička neprogramuje vůči Dvojce a naopak. Ano, došlo v minulosti v některých případech ke kolizním situacím, ale je třeba si uvědomit, že do začátku restrukturalizace nikdo v ČT profilaci a kolize neřešil. V tomto ohledu věřím započaté restrukturalizaci, která zavedla systém intendantů. Myslím, že to je nejúčinnější model – jak pro výrobu, tak pro komunikaci a kontrolu.

Počkejte, vždyť restrukturalizace v ČT vedla naopak k nekomunikaci, třeba právě mezi vedením jednotlivých programů.

Jasně, protože se nedodělala. V momentě, kdy se měla celá ta struktura mnoha ředitelů vertikalizovat, měl se vytvořit komunikační spád, abychom mohli mluvit o vertikální a nikoliv horizontální struktuře vedení ČT, se to neudělalo. Neptejte se mě, proč. To byl moment, kdy jsem vystoupil proti a řekl jsem, že se to bude muset řešit. Kvůli té nedodělávce vznikají všechny ty nekomunikace uvnitř ČT. Chápu, že zvenku to vyvolává pocit, že programový šéf by to vyřešil. Možná si to myslí i někteří lidé uvnitř ČT. Ale my jsme programové ředitele v minulosti měli a taky to nebylo ideální. Daleko lepší je mluvit o nějakém programovém koordinátorovi. Ten by se v novém modelu hodil.

Roman Bradáč - 2

Kolegium generálního ředitele ČT v současné době nějakých 17 členů na různých stupních řízení. Snížil byste jejich počet?

Ano, vždyť jsem to v podstatě řekl. Celou tu strukturu bych vertikalizoval. Dnes jsou téměř všichni členové kolegia na prvním stupni řízení. Pokud nebudeme strukturu vedení vertikalizovat, nemá smysl mluvit o nějaké restrukturalizaci. Sám jste viděl, že právě tady se proces zastavil a přišly problémy. Hlavně při vymezení zodpovědností a pravomocí. Komunikace tak funguje nedostatečně. Najednou vzniklo vakuum, které má tendenci vyplňovat se osobními zájmy. Může nastat chaos, který vede k jedné věci: k profitu určitých lidí a rezignaci na to, co mají v ČT dělat. Sice se to dá hezky zabalit do staniolu, ale ten vnitřek není moc hezký.

Jsou potřeba zavést pravidla ve smyslu, že pokud někdo nebude jezdit vpravo, dostane pokutu. Ať je to ředitel na prvním stupni řízení nebo poslední zaměstnanec. Protože jinak mají lidi uvnitř ČT pocit, že když si jeden může dovolit to, ani si mohou dovolit ono a pak to vypadá, jako by televizi nikdo neřídil. Takhle nemůže fungovat ani malá firma. V té si to ale lépe ohlídáte. Když ale u tak velké firmy, jako je ČT, nevymezíte pravidla nahoře a vytvoříte složitou strukturu, lidé uvnitř takové organizace ani nevědí, kdo jim vlastně velí.

Pojďme k těm personáliím konkrétně. Přivedl byste si do funkcí na prvním stupni řízení někoho zvenku, nebo byste pokračoval ve spolupráci se stávajícími členy vedení ČT?

Celá řada funkcí, které jsou dnes, už nebude. To souvisí s tou vertikalizací, která se neudělala. Budou se jmenovat jinak, nebudou to třeba ředitelé na prvním stupni řízení. Myslím si, že ideální by bylo namíchat management půl na půl lidmi zevnitř a zvenčí. Bez lidí zvenku to nepůjde. Ale ani bez lidí, kteří jsou tam už teď.

A ty lidi zvenku už máte vybrané?

Pár jich mám vytipovaných.

Mluvil jste s nimi?

S některými ano.

Řeknete jejich jména příští středu na veřejném slyšení kandidátů před volbou ředitele ČT?

Když se mě radní zeptají, budu to hodně zvažovat. Ale asi ano. Nejsou to ale taková jména, že by něco znamenala ve smyslu individuálních ambicí, jsou ale strašně důležitá pro tým. Nemá smysl omračovat silnými individualitami. Musím mít jistotu, že ti lidé budou plnit přesně to, co mají. Že budou respektovat můj názor ve smyslu toho, co je primární. Na druhou stranu budu zcela respektovat jejich rozhodnutí na jejich úsecích, pokud budou držet primární linii, tedy to, čeho chceme jako tým dosáhnout. Proto nejsou ta samotná jména tak zásadní, důležitější je tým.

Pokud byste se stal generálním ředitelem ČT, uvolnil by se post šéfa zpravodajské ČT 24. Posunul by se na něj šéfredaktor zpravodajství a váš nejbližší spolupracovník Karel Novák?

Má všechny předpoklady pro to, aby tu práci dělal. Je to velmi zkušený televizní novinář, člověk, který nepodléhá tlakům. A myslím si, že mnohokrát prokázal správnou intuici. Novinář na takovéhle pozici bez intuice, bez umění toho, jak to „zdvihnout“, by byl špatný. Navíc si myslím, že Karel je velice zdatný komunikátor. Je to člověk, ke kterému mám absolutní důvěru a jehož práce si opravdu vážím, protože zastává strašně těžkou pozici. V České televizi podle mě nejtěžší.

Váš protikandidát Hynek Chudárek slibuje, že by do tří let propustil pětinu zaměstnanců ČT, celkem 500 lidí. Vy znáte situaci zevnitř ČT, je třeba v televizi propouštět? A uděláte to?

Zase to chce kontext. Dříve se šetřilo na mzdových nákladech tak, že se umožnilo zaměstnancům v trvalém zaměstnaneckém vztahu přecházet na stálý externí poměr. Vypadalo to jako snižování počtu zaměstnanců, ale neušetřilo se tím nic. Protože se náklady, které se ušetřily na mzdách, se jen přesunuly do nakupovaných služeb. Dnes má ČT velký počet externistů. Problém je tedy primárně v externistech, nikoli v interních zaměstnancích. Hodně to souvisí s organizací výroby. Tři čtvrtiny produkce ČT děláme od A až do Z sami. To už do budoucna nepůjde. Budeme muset zvýšit podíl zakázkové výroby s věcným plněním České televize; tím jsou např. studia, technika, postprodukce atd. A to podtrhávám.

Říct, že propustím plošně pětinu zaměstnanců… Pana Chudárka si považuji, protože cítím, že přemýšlí o úloze ČT hodně podobně jako já, ale má nevýhodu v tom, že nezná vnitřek ČT. Což chápu, on ho ani znát nemůže. Proto by teď neměl říkat, že propustí plošně tolik a tolik lidí.

Kde byste v ČT tedy hledal úspory, o kterých píšete ve svém projektu?

Těch zdrojů je několik. Tu první zásadní změnu vidím v jiné organizaci výroby, kterou jsem naznačil již předchozí odpovědi. Změna na producentské skupiny, jak o ni píše ve svém projektu Petr Dvořák, toto nepřinese, to už v ČT kdysi bylo a nefungovalo to. Druhým zdrojem jsou provozní náklady. Musíme lépe využívat množstevních synergií, centralizace nákupních činností musí být posílena ve všech položkách. Třetím zdrojem budou vhodně realizované investice, které přinesou provozní úspory. A v neposlední řadě se dá uvést to, že nesmíme zbytečně navyšovat náklady, například otevřením dalšího kanálu. Pokrýt jeho vysílací plochu bude stát 250 až 300 milionů korun ročně, možná i více. Dětská tvorba je ta nejdražší. Tedy pokud nechcete vysílání pokrývat levnou zahraniční akvizicí, což je cesta, kterou by se ČT rozhodně vydávat neměla.

Šetřit prostě musíme. Tak například omezení reklamy na programech ČT pro nás znamená jednak vyšší odvod DPH a pak také ztrátu prostředků na digitalizaci archivu ČT. I naše výroba může být levnější. Uvnitř ČT jsou lidé, kteří by si přáli zachovat dnešní stav a vědí, že bych to nestrpěl.

Programy ČT prošly za Jiřího Janečka redesignem, který měl vyvrcholit zavedením nového korporátního loga. K tomu ale nikdy nedošlo. Pokud byste se stal generálním ředitelem, zavedl byste ho a proč?

Popravdě řečeno, tohle je věc, o které moc nepřemýšlím, protože není v zásadě tak důležitá. Aspoň pro mě ne, důležitější je obsah. Ne to razítko, které denně vidíme na obrazovce. Myslím, že tohle by se mělo řešit až v momentě, kdy budeme vědět, jak budou vyprofilované jednotlivé kanály ČT. Pak ať se to „orazítkuje“. Trošku mě zaráží, že otázka nového loga je takové téma.

Je, protože ho Jiří Janeček slibuje zavést už tři roky.

Pozor, mně se staré logo líbí. Na druhou stranu odpovídá jinému světu než dnes, jiné výrobě. Takže se s ním něco dělat musí. Ale popravdě to nechávám na později.

Koho ze čtyř vašich protikandidátů považujete za nejsilnějšího protivníka?

Všichni mají svoji sílu. A všichni mají svoje slabiny.

Největší sílu má který?

(ticho) Já tu věc takhle nevnímám.

Kdybyste se nestal generálním ředitelem a vítěz konkurzu by vám nabídl možnost setrvat v ČT, byť třeba i na jiné pozici než dnes, přijal byste?

Je předčasné o tom mluvit, záleželo by na tom, kdo by se stal generálním ředitelem. Možností je několik. Také by záleželo na tom, o jakou nabídku by se jednalo. Pokud bych měl pocit, že ta televize půjde správnou cestou a mohl bych přispět k tomu, co jsem vám říkal, pak ano. Mám tu instituci rád. Pokud bych ji neměl rád, už tam dávno nejsem. Jsem opravdu přesvědčen o tom, že mi to stojí za to.

Pokud nevyhrajete a ani se nebudete hodit do týmu novému generálnímu řediteli ČT, už víte, co byste dělal po odchodu z Kavčích hor?

Ne. Věříte mi to?

Roman Bradáč - 5

Věřím. A poslední kombinace: kdybyste vyhrál, nabídl byste některému z protikandidátů pozici ve svém managementu?

Uvažuji o tom, byl bych dokonce i rád. A nemyslím teď pouze finalisty.

Komu?

Tomu, s kým bychom dokázali společně mluvit. Jak říkám, všichni mají své silné stránky i slabiny. Ale věřím, že všem kandidátům jde o to, aby se ta televize někam posunula. Do veřejně prospěšného sektoru. Dá se z toho vytěžit poměrně silný potenciál. Pro mě příjemný v tom smyslu, jak vnímám veřejnoprávní televizi. Trošku mě mrzí, že se podmínky konkurzu nastavily tak striktně, že jsme si se všemi kandidáty nemohli sednout a diskutovat.

Petr Dvořák v úterý večer navštívil na Úřadu vlády premiéra Petra Nečase, aby ho seznámil se svým kandidátským projektem. S premiérem jste se měl údajně sejít i vy. Je to pravda?

Se mnou se pan premiér nesešel nikdy, stejně tak ani s panem Chudárkem, jak jsem četl. U ostatních nevím.

Nejednal jste ani s nikým z premiérova okolí?

Mluvil jsem s panem Menclem (předsedou volebního výboru Poslanecké sněmovny Václavem Menclem za ODS, pozn. red.), sešli jsme se kvůli dopisu televizních odborů. Považoval to za důležité, a proto se sešel i s Hynkem Chudárkem. Ale s premiérem jsem se nesešel, na druhou stranu jeho setkání s Petrem Dvořákem respektuji. Nevidím na tom nic špatného. Je věcí pana premiéra, s kým se sejde.

Nenaznačuje tím jasné šance Petra Dvořáka ve finální volbě ředitele ČT?

Dá se to tak vnímat.

Vy to tak vnímáte?

Ne, věřte mi. Ale celá atmosféra kolem volby je velmi zvláštní. Najednou zjistíte, že vaším jménem kdosi operuje. A přitom jste toho člověka nebo skupinu v životě neviděl. Vznikají fámy, zaručené zprávy. Nestačíte se divit. Předpokládám, že velmi podobné pocity zažívají i ostatní kandidáti. Naštěstí si myslím, že výběrové řízení bude opravdu fér. Protože spousta zájmů, které podle těch dohadů mohou být v pozadí a nabalují se na sebe, se podle mne navzájem vyruší. Důležité je, že projekty kandidátů byly zveřejněny, každý si je může přečíst. Vítěz ponese tento veřejný závazek a bude ho muset naplňovat. To mi činí radost. Je to velká změna.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Anketa

Kdo se stane novým generálním ředitelem České televize?

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 9. 2011 13:30

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+