Více

Absurdní Kosmo kašle na očekávání. A dobře dělá…

Na jedné straně fórky ze základky, na druhé straně komplikované odkazy. K tomu, abyste je pochopili, potřebujete mít alespoň polovinu popkulturních znalostí, jako má Baldýnský. A to není určitě běžný stav.

Před dvěma týdny jsem měl napsat recenzi na první díl seriálu Kosmo. Odmítl jsem. Po shlédnutí prvního dílu jsem totiž nevěřil svým vlastním očím. Tohle že je ten seriál, který měl být nejodvážnějším počinem České televize od dob České sody? Tohle je nejnovější dílo Tomáše Baldýnského, kterého považuju za absolutního génia? Ne, tohle není možné, říkal jsem si a přemýšlel jsem, jak se postavit k situaci, kdy vás něco neuvěřitelně zklame. Jako když si dáte rande na Tinderu s holkou, která na fotce vypadá krásně, a do baru vstoupí tuctová trapná buchta, z holínek jí trčí sláma a táhne z ní výčepní lihovina.

Z toho se musím vykecat, řekl jsem si, a trošku vyventiloval frustraci: Protest proti statické realitě a uhlazené korektnosti můžete dělat několika způsoby. Buď natočíte seriál, jako je Kosmo, uděláte mu megahype PR, dopředu budete zdůrazňovat jeho politickou nekorektnost a pak přizabijete polovinu nadšeného očekávání prvním dílem plným vtípků, které byste očekávali spíše ve filmech Zdeňka Trošky (pořád ale doufejme, že ten zbytek bude lepší – prý je, uvidíme).

Ano, tak hrozné to bylo!

Takže jsem za týden zapínal televizi a nečekal jsem vůbec nic. Chtěl jsem jen zjistit, zdali se potvrdí, co jsem postřehl na sociálních sítích od těch, kteří měli to štěstí vidět více dílů najednou: že je seriál díl od dílu lepší.

A naštěstí jsem se nemýlil. Ve druhém díle už se začíná přitápět pod kotlem a místo vtípků typu „kukskus čeho“ nebo „bílé maso se salátem“ se začínaly objevovat sofistikované, zcela jasně britskými komediemi inspirované scénky. Například návštěva ruského diplomata, kdy Libor Repelent (Jiří Hána) vysvětluje ministru Luboši Šnajdrovi (Martin Myšička) rozdíly mezi ruskou a českou diplomatickou školou. Tam nelze nevzpomenout na seriál Jistě, pane ministře, kde Bernard Wooley vysvětluje nepříliš důvtipnému Jimu Hackerovi odstíny zákulisní politiky.

Ve třetím díle, který se povětšinou odehrává již na kosmodromu Čajkonur, se pak absurdně satirický koncert rozehraje na plné pecky.

Personál v kosmickém centru hraje Space Invaders. Karel Cikán (vynikající David Novotný) se na palubě kosmické lodi pokouší zprovoznit registrační pokladnu. Snaživý René Hejl (Jakub Žáček) vypije ze žalu palubní zásoby chlastu, když feministická klika na ministerstvu prosadí, aby se místo něj stala kapitánkou slepice Zlatá Chutná. Zpátky se držící Petr Chromý (Petr Vančura) se proti své vůli nakonec kapitánem stane, když se zjistí, že slepice nemá české občanství. Přitroublá, ale hezká Eva Josefíková (Miss Kurník), která se na palubu dostala coby nominantka ministra Antona Hrabiše (fajn, jedna z jednodušších narážek), studuje astronomii a na první stránce se zarazí, když se ostatních ptá, co je to prolog.

A když po startu dopadne na zem spálená pečínka ex-kapitánské slepice, kterou jen pár minut předtím označí čínský personál za symbol úspěchu a štěstí, nelze nevzpomenout na slavnou scénu z Mars útočí.

Kosmo prostě má stoupající úroveň a můžeme se samozřejmě dohadovat o tom, jestli rozjet pětidílný seriál na plné pecky až od třetího dílu je ideální taktika. Jenže stejně jako Matrix je potřeba brát jako sérii tří filmů, tvořících nedílný celek, je potřeba tak vnímat i Kosmo. Na jedné straně fórky ze základky, na druhé straně komplikované odkazy. K tomu, abyste je pochopili, potřebujete mít alespoň polovinu popkulturních znalostí Baldýnského. A to není určitě běžný stav.

A pak jsou očekávání, která seriál vyvolal. O slibovanou nejtvrdší satiru od dob České sody se opravdu nejedná. Ne, že by to Baldýnský neuměl (s láskou vzpomínáme na Kartinki). Máme ale rok 2016 a devadesátá léta jsou dávno pryč, ať se vám to líbí, či ne. Což přináší i společenskokritická očekávání jiného druhu: Současně autoři seriálu promarnili možnost komentovat současnou politiku, která se vlivem nových médií, příchodem Babiše a polarizačních témat, jako je přijímání uprchlíků, během krátké doby výrazně proměnila. Scény z Kosma působí v porovnání s obrazem dnešní politiky jako výjevy z konejšivě potrhlého, ale hodného světa plného směšných figurek, uvádí se v jedné z negativních recenzí.

A v tom spočívá další problém: každý má představu o tom, jak by měla taková satira vypadat, a když mu tvůrci nenaservírují produkt, který do jeho představy formálně zapadá, tak je oheň na střeše. Jenže Kosmo na očekávanou formu zvysoka kašle a dělá si to po svém; a komunální satira určitě není jeho primární cíl, ta slouží jen jako prostředek k definici absurdních situací. Buď tedy na jeho hru přistoupíte, nebo ne. Pokud ano, bude to s vámi házet ze strany na stranu, někdy nebudete věřit vlastním očím, někdy nebudete vědět, jestli se smát, nebo stydět, a někdy se budete dusit smíchy. Pokud ale čekáte od crazy absurdního seriálu něco jiného, je to chyba vaše, není to chyba Kosma.

Ta dívka z baru, o které jsme mluvili na začátku, prostě s přibývajícím časem krásní před očima. Jestli jste neutekli hned, co jste ji uviděli, vypadá to, že se máte na co těšit.

Nechť vás provází bílá holubice.

Hodnocení

  • Zábavnost: 7
  • Dialogy: 6
  • Herecké výkony: 6
  • Vybízí k dalšímu sledování: 8
9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 11. 2016 12:04

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+